Motoskijöring, to je taková jedna dobrá rodina. Všichni si navzájem fandí a přejí úspěch

Měl jsem strach z toho vašeho jména, Patrik a Miroslav Šrolerovi, řekl jsem to dobře?
Řekl jste to dobře a má s tím problémy hodně lidí. My už odmalička, co sportujeme a když bylo vždycky vyhlášení výsledků, tak jsme se setkávali s tím příjmením v hodně formách.

A my hned představíme motoskijöring. Co to vlastně je?
Tak motoskijöring je vlastně to, že se jezdí víceméně jakoby motokros, začne to většinou motokrosem, pak seženete kamaráda na lyže a je potřeba to spojit a začít jej trošku trénovat. Takže v podstatě místo psa nebo nějakého tažného koně my máme motorku. A za ní je lyžař.

Vy říkáte, kamaráda musíte sehnat. Vy jste asi dlouho nehledali, když jste bráchové?
Tak my jsme začínali, už otec nás k tomu vedl. On sám to jezdil tenkrát na lyžích, ještě někdy v 80. letech. Takže my už jsme to měli vlastně předurčené.

A vzpomenete si na ten první okamžik, kdy jste to viděli a řekli si, to bychom chtěli vyzkoušet. A možná jste si už řekli, budeme v tom hodně dobří.
To nevím, jestli jsme si říkali. Možná si to říkal taťka, protože ten si nás systematicky připravoval na to, že to budeme jednou dělat. A poprvé to bylo někdy v roce 1992 či 1993. To nás oba jako malé žáky postavili na lyže. Nevím, jestli si nás chtěl otec vyzkoušet, kdo bude lepší, kdo bude horší. A jeli jsme první závody za motorkářema, který taťka domluvil a někde sehnal.

Jezdíme ty závody rádi, všichni se známe. Není tam žádná obrovská rivalita. Spíš si fandíme a přejeme si navzájem úspěchy.Patrik a Miroslav Šrolerovi, mistři ČR v motoskijöringu

Kde má tenhle sport vůbec kořeny? Protože ty skijöringy, to jsou hlavně asi skandinávské sporty. Takže tam někde?
Je to tak. Pochází to ze Skandinávie a postupně se to začalo jezdit tady někdy v 60. letech. Jezdilo se to na městských okruzích, bylo to hodně navštěvované, co jsem viděl dobové fotky, tak tam chodilo hodně lidí a bylo to hodně populární. Postupně se to přesunulo potom někam na louky, kde se to jezdí dnešní formou. Protože v těch městech to nebylo udržitelné z důvodu bezpečnosti. Tam se lítá už docela velkou rychlostí a kolem těch baráků by to nebylo dobré.

To, že jste bráchové, je to asi obrovská výhoda v tomhle sportu. Víte, co jeden od druhého můžete čekat.
Když si vzpomenu na naše začátky, tak my jsme to díky tomu, že jsme bráchové, tak jsme si k sobě dovolovali vždycky trošku víc než všichni ostatní. Takže my jsme měli i takové doby, že jsme přezouvali, já jsem mu dával boty na motorku, on mně dával lyže a takovýhle hecy byly veliký. Ale zase bylo to jednodušší na tréninky a na přípravu, měli jsme k sobě blíž.

Co všechno musí sledovat a hlídat jezdec na motorce a jaké věci zase musí kontrolovat lyžař? Začneme u té motorky, Patriku.
Tak já si myslím, že důležité je, že oba dva to musí sledovat. Vždycky si spolu probíráme tu trať, načítáme to. Ale samozřejmě když brácha bude dělat něco špatně, tak já mu to vytknu, anebo většinou to tedy bává obráceně.

Patrik a Miroslav Šrolerovi, mistři ČR v motoskijöringu, ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Zvládáme to tak, že oba si jsme schopní předat ty informace i při jízdě. A ještě to, co říkal Patrik, dřív to prostě bylo tak, že jsme byli hodně nahecovaný a hodně ambiciózní. Takže to kolikrát dopadlo tak, že jsme přijeli do cíle, tam jsme každej šli na druhý konec závodiště tak, abychom se do sebe úplně nepustili. A sešli jsme se zase až před další jízdou.

Ty lyže jsou nějak speciální? Jsou kratší, ne?
Má to každý lyžař trošku individuální. Tak jak přišlo carvové lyžování na sjezdovky, tak někteří lyžaři jezdí na carvových lyžích. Já jsem zůstal u starých rovných lyží, protože podle mě mají lepší vedení v těch rychlostech. Prostě lyžař je nemusí tolik kontrolovat, takže já teď postupně sbírám ještě ty staré lyže od lidí z půdy. A kamarádi taky nějaké staré lyže přinesou.

Kolik lidí se motoskijöringu tady u nás aktivně a plnohodnotně věnuje?
Tak já si myslím, že je to podle toho jaká je zima. Když třeba letos byla pěkná zima, tak po dlouhé době je vidět, že ty lidi to baví a jde do toho čím dál tím víc lidí. Když jsme jeli v Klášterci, tak už tam jelo skoro 70 motorek. Což je už problém, aby to ta trať ustála. Sníh už pak s tím má dost velké problémy. Takže těch lidí a jezdců je hromada. A řekl bych, že i diváků je každý rok víc a víc.

Vy oba dva jste z Klášterce nad Orlicí, což je kousek od Žamberka.
Klášterec, to je Mekka motoskijöringu. Tam si myslím, že je nejpopulárnější, odjelo se tam nejvíc závodů. A ty kořeny tady v České republice, co se týká mistrovství republiky, tak Klášterec byl jedním ze zakládajících pořadatelů.

Motoskijöring, Sedliště u Jimramova|foto: Archiv Ladislav Tobiáš

Kdo z vás je vlastně starší? Miroslav nebo Patrik?
Starší je Miroslav. O rok a čtvrt.

Takže mladší brácha vás už odmalička na všem tahal.
No, tak začínali jsme, taťka nás přived k lyžování, závodně jsme lyžovali oba dva. Postupně jsme začali jezdit i bikros přes léto. A protože brácha měl lepší výsledky v tom bikrose, tak mu koupili rodiče motorku rodiče a začal jezdit. A já jsem zůstal u lyží.

Pochlubte se, kolikanásobnými mistry republiky vlastně jste? I ta letošní sezona byla pro vás hodně dobrá.
Tak letos se nám podařilo získat čtvrtý titul. Ale dá se říct, že celkově jsme dotáhli našeho dřívějšího největšího rivala, to byl Bohuslav Svatoš.

Ale pozor, ono to do poslední chvíle tak nevypadalo, že se vám to povede. Protože poslední vlastně závod mistrovství České republiky se jel v Dobřanech a bylo to hodně napínavé.
Tam to bylo fakt s odřenýma ušima, ale hodně. A když jsme dojížděli do cíle, tak jsem byl zklamaný, protože jsem nedokázal přímo v tom finále si spočítat, jak to bodově vůbec dopadlo. Takže nejdřív bylo zklamání a pak byla euforie z toho, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, že jsme ten mistrovský titul získali. Tam to bylo se stejným bodovým ziskem jako byli druzí.

Jaké jsou vlastně rychlosti, kterých při závodu dosahujete? A jak rychle táhne motorka toho lyžaře?
Tak je dané většinou podle tratě a podle povrchu. Když je čistý sníh, tak jsou ty rychlosti dost velké, většinou jsou průměrné rychlosti kolem 43 kilometrů v hodině. A na rovinách to je kolem 80 až 90 kilometrů za hodinu. Motorka potom o moc víc už ani nejede.

Motoskijöring, Sedliště u Jimramova|foto: Archiv Ladislav Tobiáš

Tak to vám asi vítr pořádně pročísne účes.
Je to tak. Naštěstí tam je přilba, takže to není úplně vidět ten účes. Ale je to dost rychlé. A hlavně je tam specifické postavení i toho lyžaře oproti sjezdovce. Lyžaři si na to musí zvyknout nejdřív, vůbec na tu rychlost, na délku jízdy a tak. Je to problematičtější získat lyžaře a přesvědčit jej, že ho to bude bavit.

A co pády. Vám se taky nějaké zranění nevyhlo, ne?
Nemyslím si, že by to bylo nebezpečné. Já za celou dobu, co to jezdíme, tak si pamatuji, že byl jeden větší malér, což byla zlomená stehenní kost. Ale bylo to jen díky tomu, že se srazil lyžař s motorkou, což se nestává. Nepamatuji, že by musela zasahovat sanita a takové věci. To není moc často.

Ještě k tomu mám zážitky ze začátku motoskijöringu. Dřív se vymýšlely různé věci, takže já jsem dokonce jezdil i závody za sajdkárou a tam to potom bylo ještě nebezpečnější. Mám dokonce i zážitek, že když jsem spadl, tak mě další sajdkára přejela, ale naštěstí to dopadlo dobře, protože ten sníh je měkký. K žádným velkým zraněním prostě na motoskijöringu nedochází.

A teď vás ještě nějaké závody čekají? Mistrovský titul už máte v kapse, ale zima letos byla nádherná.
Letos byla zima nádherná. Já si myslím, že, protože my jsme se rozhodovali úplně na poslední chvíli, jestli vůbec letošní rok pojedem, protože jsem měl trošku problémy se zády, tak nebylo úplně jisté, že se do toho dáme. Pak jsme se rozhodli, že to zkusíme. Takže za mě už budu rád, když budu mít chvilku volna.

A příští sezóna?
Tak to je asi i povinnost, když jsme ten mistrovský titul získali. Tak si ještě zajedeme příští rok s tou jedničkou a pak uvidíme. Máme oba dva děti, tak uvidíme, co bude dále. Tady je kolem motoskijöringu taková dobrá rodina. Prostě jezdíme na ty závody rádi, všichni se známe, prostě není, není to tak, že bychom se nebavili, že by tam byla obrovská rivalita. Spíš si všichni fandíme a přejeme si dobré úspěchy.

Tak my vám taky fandíme a přejeme vám dobré úspěchy, protože ty předešlé už byly vynikající. Patrik a Miroslav Šrolerovi, čtyřnásobní mistři České republiky v motoskijöringu. Děkujeme nejen za návštěvu, ale i za to, že jste nám kouzla a tajemství tohoto zimního sportu odhalili.