Mistr rukodělné výroby Tomáš Bartoš: Na seznamu UNESCO bych rád viděl vedle modrotisku i formířinu
Mezi novými letošními mistry tradiční rukodělné výroby je i Tomáš Bartoš ze Dvora Králové nad Labem, kterého Rada Královéhradeckého kraje ocenila tímto titulem ještě spolu s dalšími třemi šikovnými řemeslníky. Tomáš Bartoš pochází z rodiny tiskařů, barvířů a formířů s více než 200 letou tradicí.
Těším se, že nám Tomáš Bartoš řekne něco o tajemství modrotisku, což je stará textilní technika, zapsaná i na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Blahopřejeme k ocenění, co jste na to říkal? Co to pro vás znamená?
Je to další posun v mé kariéře modrotiskaře a formíře. Jsem v naší rodině čtvrtá generace formíře i tiskaře a druhá generace barvíře. Ale stále hledáme další předky, teď se zase jeden objevil, který také dělal formířinu.
Ocenění je další posun v mé kariéře. Jsem v naší rodině čtvrtá generace formíře i tiskaře a také druhá generace barvíře.
Tomáš Bartoš, Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje
Vyrůstal jste v dílně u táty, který vás učil, jako malého kluka, řemeslu? Díval jste se mu pod ruce?
Jako malý kluk jsem se v dílně ometal, čistil jsem stroje smetáčkem a tak dále. Ale od těch strojů mě vždy odháněli, dávali na mě pozor, abych něco nezapnul. Potom jsem začal chodit zhruba v pěti nebo šesti letech k Jaroslavu Pluchovi, což je mistr formíř, tátův kolega. Tam jsem začal něco vyřezávat a v sedmi letech na mě vyzkoušeli první formu, která se moc nepovedla. Ale táta ji má vystavenou jako takovou trofej.
Čtěte také
Tak bylo jasné, že se tomuto řemeslu budete také věnovat?
Vůbec ne. V patnácti letech jsem šel do učení na truhláře do Hradce Králové, tam jsem se vyučil na nábytkáře, protože se ten rok neotevíral umělecký obor. Po dokončení školy jsem si šel ještě udělat elektrikáře, pak jsem dělal osm let osvětlovacího technika, potom osm let v Německu na fotovoltaických elektrárnách a nějaké další věci na střechách. A když jsem se vrátil z Německa, tak se založil v Josefově modrotiskový ateliér. Barvení indigem je staré asi šest tisíc let, ale do Evropy a k nám se to dostalo buď po Hedvábné stezce, nebo z Egypta, někdo uvádí i z Holandska kolem 16. století. A začalo se barvit, tmavá modrá barva byla pro vrchnost, světlá pak pro obyčejný lid. Potom se z toho vyvinulo i zdobení, nejdříve se zašívaly třeba kukuřičky, dělaly se jen stehy, bylo to trošku podobné japonskému shibori, taková vzorovaná batika. Ale postupně se vyvinul rezervážní tisk, začaly se dělat formy a začalo se tisknout. Takže to zdobení získalo takovou dokonalost.
Čtěte také
Modrotisk máme možná spojen zejména s folklórem a lidovými kroji, kde se hodně používá. Ale je to stále moderní, vy jste přišel stylově oblečen, máte na sobě krásnou modrotiskovou košili. Hluboká, modrá barva. Kolikrát jste ji barvil?
Myslím, že tato barva byla barvena asi šestkrát. Šestkrát namočena do indigové kádě. Každému tomu namočení se říká nátah. A čím vícekrát namočíte, tím uděláte barvu tmavší. Dá se udělat třeba až téměř černá.
Tak co vy vlastně jste? Modrotiskař, barvíř, formíř?
Teď jsem všechno dohromady. Ale převládá u mne ta formířina, protože to je základ, který mi dal tatínek. Forma je základ pro modrotisk. je z hruškového dřeva a je to nejdůležitější prvek modrotisku. Bez formy by modrotisk nemohl vzniknout.
Plátno se namáčí jednou, dvakrát, na hlubokou modrou třeba i pětkrát až šestkrát. Ale záleží také na tom, jakou máte barvící lázeň.
Tomáš Bartoš, Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje
Na formě jsou tedy vytvořeny různé ornamenty, jaké máte například právě na košili.
Přesně tak. Buď jsou vyřezané, nebo se tam vsazují plíšky nebo mosazné drátky. Aby to tvořilo obrazec, který vytvořil návrhář. Ten ornament potom zůstává na modrotiskové látce bílý.
A co dál? Mám formu, jak budu postupovat?
Forma se namáčí do takové bedýnky, které se říká šaše. Ta má v sobě měkčený polštář a na tom se roztírá pap. Taková zelinkavá rezerva, kterou se musíte nejdříve naučit vařit, abyste mohli začít tisknout.
K čemu je ten pap či rezerva?
Ta zakrývá bílé plátno. Vzor se obtiskne na textil, pap tam zůstane, musí se nechat zhruba týden uschnout, záleží také na receptuře papu. Někdy to může schnout třeba až měsíc. A po uschnutí se může plátno barvit v indigové lázní. Namáčí se i s tím naneseným papem v té modré barvě. Někdy jednou, dvakrát, třikrát, když potřebujeme krásnou, hlubokou modrou, tak třeba i pětkrát až šestkrát. Ale záleží na tom, jakou máte barvící lázeň, protože těch je několik typů a každá má svá specifika barvení. V některé se musí barvit až dvacet minut ten první nátah, v jiné to trvá třeba jen pět minut.
Čtěte také
Je pravda, že když vytáhnete plátno z lázně, tak látka vlastně vůbec není v tom prvním momentě modrá?
Je to tak, je taková žluto-zelená. Když se tato barva udrží půl minuty a déle, tak to znamená, že je úplně super. A potom oxidací na vzduchu se to začne modrat. Místa, kam jsme obtiskli pap, zůstanou bílá. Ovšem až potom, co se to vypere v kyselém prostředí, třeba v kyselině citronové, sírové nebo octové. Aby se ten pap rozpustil. Je to podobné barvení velikonočních vajíček voskovou technikou.
Musíme zmínit i vaše největší úspěchy. Prý jste také pracovali s návrhářkou Zuzanou Osako na modrotiskovém oblečení pro české sportovce pro Olympiádu v Tokiu v roce 2021. To je úžasné.
A to jsem se ještě modrotisku nevěnoval úplně naplno. To byla spíše práce mého tatínka Milana Bartoše a jeho kolegy Jaroslava Pluchy. Byli jsme to hrdí. Všichni jsme koukali na televizi a těšili se, až tam nastoupí naši sportovci a budou předvádět český modrotisk.
Čtěte také
Modrotisk patří mezi záležitosti, které jsou zapsané na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Co to pro vás znamená? Co byste si přál pro to vaše řemeslo?
Modrotisk jako takový, ta technologie, je tam zapsaná. Ale já bych si přál, aby tam byla zapsaná i ona formířina. Protože ta tam není. Nějak na nás při té nominaci zapomněli. A přitom bez těch forem modrotisk vyrobit nejde.
Na závěr ještě chceme také posluchače pozvat do vašeho modrotiskového ateliéru v umělecké kolonii v Josefově. Kdy k vám můžeme přijít a koukat trošku pod ruce?
Děláme prohlídky i workshopy na pravý modrotisk. Nebo i pro školy a školky děláme tisk barvičkami, zažehlovací barvou. Děcka si můžou něco otisknout a hned odnést domů. Což je super. Kontaktovat mě můžete buď přes náš Facebook, nebo internetové stránky Modrotiskového Ateliéru. Nejlepší je asi na telefonní číslo nebo na e-mail.
Říká Tomáš Bartoš ze Dvora Králové nad Labem, tiskař, barvíř a formíř, letošní Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje. Ještě jednou k tomu ocenění blahopřejeme. Ať se vám daří.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
