Miroslav a Martin Donutilovi: První testovací publikum je u nás v kuchyni

Jeden z nositelů jména Donutil je naší hereckou legendou, ten druhý se jí možná v budoucnu stane. Otce Miroslava a syna Martina spojuje společného příjmení, povolání i některé povahové rysy.

Donutilovy nikdo k ničemu nedonutí

Podle otce Miroslava má příjmení Donutil svérázný původ a vystihuje i to, co mají oba v povaze společné. „Naše příjmení je zajímavé. U nás na Horácku se tak kdysi dávno říkalo drábům, tedy těm, kteří nutili lidi k práci. Mě ale nikdo nikdy k ničemu nedonutí. Když chci něco dělat nebo se chci něčemu věnovat, tak si to musím vybrat a musí se mi to od samého začátku líbit. Pokud tomu tak není, neexistuje šance, aby mě k tomu někdo donutil,“ říká Miroslav Donutil.

Martin to cítí podobně: „My máme to příjmení zcela po právu. Já jsem tímhle vždycky vynikal. Už na základní škole jsem dokázal lidi k něčemu přinutit, ale opačně to nefunguje. Jakmile mě začne někdo přesvědčovat nebo mě do něčeho tlačit, tak jdu na truc okamžitě proti tomu.“

Dobrý otec neznal jméno svého syna

Mimo jeviště nebo obrazovku působí Miroslav Donutil přísným dojmem, ale na své děti takový nikdy nebyl. Martin ho považuje za dobrého otce, i když si ho v dětství příliš neužil. „Je moc dobrý táta a rozhodně nikdy nebyl přísný. Když jsem byl malý, tak jsem ho kolikrát dlouho neviděl, protože lítal s pořady po celé republice. Byl jsem doma spíše s maminkou, ale když táta potom přijel, tak byl o to více hodný a milý. A teď jsme doma jeden druhému i kritikem, což je hodně cenné. První testovací publikum je totiž u nás v kuchyni,“ směje se Martin.

A otec Miroslav přidává veselou historku spojenou s Martinovým narozením: „Já jsem tenkrát zrovna nastoupil do Národního dovadla a hrál jsem hlavní roli ve hře Strýček Váňa. No a zrovna když jsem se večer chystal na představení, tak manželku napadlo, že bude rodit. Okamžitě jsme jeli do porodnice, ona se tam sama odvezla, protože je to statečná žena. Jenomže sestřička mě z porodnice nechtěla pustit, tak jsem utekl, protože mi za deset minut začínalo představení. Nějakému pánovi jsem skočil do vozovky před auto, ten chlap mi sice vynadal, ale do divadla mě odvezl. Po odehraném představení jsem volal do porodnice. Tam byla pořád ta stejná baba a řekla mi: ‚Máte syna tatínku‘ a já jsem se jí zeptal, jak se jmenuje.“

Veselá historka spojená s Martinovým narozením dostala teprve nedávno neočekávanou pointu. Kdo a proč ji Miroslavu Donutilovi připomněl, uslyšíte v audiozáznamu celého pořadu.