Michal Desenský: Atletika je ohromná a každodenní dřina, která vás musí bavit. Mě chytla a nepustila
V Českém rozhlase Hradec Králové se dnes budeme věnovat královně sportu, lehké atletice. Právě v tomto sportovním odvětví dosahuje skvělých výsledků atlet Sokola Hradec Králové Michal Desenský, který nedávno spolu s dalšími zazářil i na Mistrovství světa v katarském Dauhá.
Jen se Michale pochlubte, co vám Katar přinesl. Mistrovství se konalo koncem září.
Byl to konec září a začátek října. Takový nezvyklý termín pro atletiku, ale kvůli tamním vysokým teplotám to bylo posunuté na konec sezóny. Takže to byla zase zkušenost, mít tak dlouhou sezónu.
A co se vám tam povedlo?
Já jsem se tam kvalifikoval na štafetu 4x400 metrů a skončili jsme tam na 11. místě na světě. Běželi jsme čtvrtý nejlepší český čas v historii. Takže hodně kvalitní čas. Bohužel na lepší umístění to nestačilo, protože konkurence ve světě je obrovská. Ale i tak si myslím, že je to úspěch.
Kdo je nejlepší? Američani?
Američani vyhráli. Ti jsou společně s karibskými státy prostě někde jinde.
Smíšená štafeta, když běží kluci a holky, není vůbec špatná. Je to zase něco jiného, takové oživení atletiky.
Michal Desenský, atlet Sokola Hradec Králové a reprezentant ČR
Ale přesto to byl od vás hodně dobrý výsledek, protože od vás čtyř, kteří jste štafetu běželi, se ani nečekalo, že se na mistrovství světa kvalifikujete.
Právě, to se určitě nečekalo, tak jsme mohli jen překvapit. A říkali jsme si, že když už jsme se tam kvalifikovali, tak do toho dáme všechno. Připravovali jsme se na to mistrovství celou sezónu a vyplatilo se to. Jeli jsme v září na společné soustředění jako štafeta. Byli jsme v Itálii společně 14 dní, takže jsme na štafetu vyladili formu. A povedlo se.
Čtěte také
Z toho ovšem vyplývá, že jste momentálně jeden z našich nejlepších běžců současnosti? Maslák je možná nejlepší.
Maslák je nejlepší, ten nám ještě pořád o něco málo utíká. Tak uvidíme, třeba ho ještě doženeme. Ale v naší širší špičce určitě jsem, je nás tam zhruba pět čtvrtkařů, kteří máme stejnou výkonnost. Díky tomu máme tak dobrou štafetu.
To musí být hezký pocit, ne, že patříte k těm nejlepším? Musí vás to pořád bavit.
Atletika mě pořád baví. Kdyby mě nebavila, tak by to nešlo dělat, protože to je ohromná a každodenní dřina. Bez toho by to nešlo, kdyby mě to nebavilo.
A tohle je zadostiučinění, když vám někdo řekne, že jste dobrý.
Přesně, to je hnací motor, když se udělá takový úspěch.
Ještě se vraťme zpátky do Kataru, protože tam byly asi hodně složité podmínky. Venkovní teploty hodně přes 30 stupňů a naopak v klimatizovaných sportovních halách zima. Ty přechody musely být náročné, ne?
Je to tak, byly tam extrémní výkyvy teplot. Na hotelu bylo třeba 18 stupňů, pak se vešlo na dvě minuty ven do autobusu, tam bylo takových 40 stupňů, ohromné dusno, takže člověk se hned zapotil a v autobuse zase dalších 18 stupňů. A při výstupu z autobusu to stejné. Takže tohle bylo náročné, což někomu nemuselo sednout, je to nepříjemné. Ale my jsme se snažili trávit co nejvíc času venku, aby nás to nerozhodilo. Protože jsme přesně nevěděli, jak to je na stadionu.
I s tím se musí prostě sportovec vyrovnat.
Je to tak. Byla tam klimatizovaná hala, takže, kdo to teplo nesnášel, mohl se rozcvičovat v hale, a pak šel přímo na stadion, který byl také klimatizovaný.
Jaká byla atmosféra? Světový šampionát, takže velký podnik.
Z toho mám takové smíšené pocity, protože ten, kdo byl v Londýně na Mistrovství světa, tak z toho bylo úplně nadšený. Tam bylo fantastické publiku, úplně zaplněné hlediště i na rozběhy, na kvalifikační kola, plno lidí, kteří fandili. To bylo neskutečné. Ale tady šampionát začal a tribuny byly poloprázdné. Finále stovky, které je největším lákadlem, a najednou tam skoro nikdo nebyl. To jde možná na vrub pořadatelů, protože časový program byl tak roztahaný, že lidi nebavilo tam tak dlouho čekat. Ale nakonec ke konci šampionátu se to trochu vzpamatovalo a na poslední tři dny už bylo vyprodáno. My jsme naštěstí běželi na konci, takže jsme si tu doborou atmosféru užili, bylo plno.
Možná mají Katařani raději tradiční závody velbloudů než atletiku.
Je to možné. Co jsme se tak potom ptali, tak u nich je sportem číslo jedna fotbal. Ale já jsem si to moc užil.
Co další letošní úspěchy, Michale? Co se vám letos povedlo?
Letos jsme začali hodně brzo. Začali jsme v květnu na Mistrovství světa štafet, kde jsme se kvalifikovali právě na Mistrovství světa v Dauhá. Už to byl úspěch se tam kvalifikovat, protože je daný kvalifikační limit, tam nemůže přijet každá štafeta. Postupovalo 10 nejlepších a my jsme byli právě desátí, takže jsme se tam o fous dostali. V červnu byly Evropské hry, taková jakoby evropská olympiáda. A to byl také velký zážitek. Prostě olympijská vesnička a bylo to opravdu jako na olympiádě. Měl to pod záštitou olympijský výbor. A tam jsme běželi smíšenou štafetu, to byla novinka, to se ještě nikde neběželo. A se smíšenou štafetou jsem skončil na druhém místě. A smíšená štafeta se právě také kvalifikovala na Mistrovství světa.
Smíšená štafeta, teď se budu možná ptát hloupě, to znamenáže běží holky a kluci?
Ano, jsou tam dvě holky a dva kluci v libovolném pořadí. A je právě na každém týmu, jak to postaví. Smíšená štafeta není vůbec špatná, je to zase něco jiného. Je to takové oživení atletiky.
Čtěte také
A já dodám, že vaše sezóna tedy nebyla vůbec špatná.
Určitě nebyla. Když to vezmu podle štafet, tak to byla určitě jedna z mých nejúspěšnějších sezón, ale bylo to trošku na úkor mé osobní výkonnostní nebo mých osobních závodů. Vše jsem podřizoval štafetě, abych měl na ni formu. A potom už to nevyšlo moc na individuální starty.
Vy jste sprinter. To znamená ne vytrvalec jako na dlouhých tratích.
Trochu se to od vytrvalců liší. Máme tam více posilovny, více rychlosti a běháme prostě na dráze.
Jak jste se vůbec dostal k běhání? Protože já vím, že jste začínal jako kluk s fotbalem.
Začínal jsem s fotbalem asi jako skoro každý. V atletice je nás hodně, co začínalo s fotbalem. Soused se k nám přistěhoval a přemlouval mě, ať začnu hrát fotbal, tak jsem začal hrát fotbal. Tam jsem trochu přičichnul ke sportu. A potom jsem měl paní učitelku na základní škole, která nás hodně tlačila do atletiky a mě to bavilo, protože jsem byl rychlejší než ostatní. Fotbal už mě postupně přestával bavit, tak jsem si říkal, že to vyzkouším. Přišel jsem na Sokol k panu Nohejlovi a úspěchy se dostavily téměř okamžitě. Už mě to chytlo a nepustilo.
Když se dostaví úspěchy, tak to člověka vždy nakopne a začne ho to bavit. Prostě chce jít dál a dál. Co všechno musí člověk podřídit vrcholovému sportu?
Je toho poměrně dost u vrcholového atleta. V sezóně nemohu jít prostě jen tak na koupaliště. Dá se říct, že si musím odtrénovat a jít si lehnout nebo prostě být doma, třeba si zajít někam na kávu. Ale nemůžu dělat normální činnosti, že bych jel na kole s kamarády nebo si šel s nimi sednout do hospody. To v závodní sezóně úplně nejde, protože je to potom všechno znát na výkonnosti. Aby forma vygradovala, tak je to takové odpírání. Ale když potom člověk vidí ty úspěchy, tak to ani moc nebolí.
Po mistrovství světa byl krátký oddech a teď už jsem zase v přípravě, už dřeme na další sezónu.
Michal Desenský, atlet Sokola Hradec Králové a reprezentant ČR
Máte přítelkyni? Co na to říká?
Už si zvykla. Naštěstí také běhá. Takže to chápe.
Co vás čeká v nejbližší době? Běžecká sezóna už asi skončila.
Teď sezóna po mistrovství světa skončila, byl tam krátký oddech a teď už jsem zase v přípravě, už dřeme na další sezónu.
A v příštím roce olympiáda v japonském Tokiu?
Tam nejsme kvalifikovaní. Tam postupovala první osmička právě z MS a další osmička bude na časy. Nevypadá to moc reálně. Uvidíme. Určitě se o to budeme snažit, pokusit se zdolat čas, který by nás opravňoval tam startovat. Bylo by to skvělé, ale bude to hodně těžké.
Tak hodně štěstí, držíme vám palce a díky, že jste tady byl dnes s námi. Úspěšný sprinter Sokola Hradec Králové Michal Desenský byl naším hostem. Na shledanou.
Díky. Na shledanou.
Související
-
V Dobrušce se atleti dočkali moderních podmínek pro sportování na stadionu Václava Šperla
Osm měsíců práce a utracených více než 21 milionů korun. To je účet za opravu městského stadionu Václava Šperla v Dobrušce. Ten se proměnil k nepoznání.
-
Jedinec nic, celek vše! Ni zisk, ni slávu! Kupředu, zpátky ni krok! Hesla sokolů umučených nacisty
8. říjen byl letos poprvé významným dnem České republiky, který se připomíná jako Památný den sokolstva. Proto jsme pozvali do studia několik členů Sokola z našeho kraje.
-
Každý je sochařem svého těla. A pohyb je život. To je krédo Sokolů tělem i duší
Letos připravuje Česká obec sokolská už 16. Všesokolský slet, a tak vám budeme ve vysílání na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové sokolskou činnost představovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
