Medař Báchor: Včela nás spojuje s přírodou. Je to inteligentní zvířátko, které mě naučilo pokoře

Kdy vylétly letos včelky poprvé a mají teď už napilno?
Těch dnů už bylo více, včely začaly už v únoru vylétávat, protože se potřebí vyčistit. Včela samozřejmě nespí celou zimu, je uvnitř úlu, ale nemůže se jít ven vyčistit. Takže jakmile se trošku oteplí, tak provedou takový hromadný průlet, kde, jak my říkáme, se vypráší.

Včely mají své vlnění a svoji energii. My musíme přijmout zákonitosti přírody a včel tak, jak jsou dány, nemůžeme jim poroučet.
Evžen Báchor, medař a včelař

V současné době už se roh hojnosti v přírodě otevírá, takže včely už dnes mají dost silný rozvoj, takže nosí hodně pylu, hodně vody a také nektaru.

Říká se, že včely jsou zrcadlem krajiny. Když tedy prohlédnete vaše včelstvo, co všechno poznáte z toho pylu?

Čtěte také

Medová poradna: Včelař Evžen Báchor tvrdí, že med je lék i pro zdravého!

Včelí plást je taková kniha. Každý včelař, které chová v tom svém prostředí včeličky, tak v okruhu nějakých tří kilometrů zná téměř všechny rostliny, které tam rostou. A samozřejmě také ví, kdy začínají kvést, kdy dávají nabídku jak pylu, tak nektaru.

Tedy víme, že teď včely hodně nosí z vrby jívy, také javory už hodně kvetou, takže už máme javorový nektar, který do úlu včeličky nosí a zpracovávají si ho. A pyl má odlišné barvy, takže se mnohdy stane, že tam nosí červený, žlutý pyl, dozelena nebo žlutozelený. A podle toho my poznáme, že to je z javorů nebo z kytiček ze zahrádky a podobně.

Jsme národ, který se o včelaření hodně zajímá. Letos možná přibydou další nadšenci. Proč vlastně včelařit?
To je otázka. Já si myslím, že kdo má rád přírodu, tak včela je právě ten prostředek, který nás s přírodou spojuje. Je to velmi inteligentní a pracovité zvířátko, které umí perfektně žít v souladu s přírodou.

Čtěte také

Perníčky (hned měkké - od včelaře Evžena Báchora)

Co jste se naučil od včel?
Nejvíc pokory. Včely mi otevírají pokaždé, když mezi ně vstoupím, oči. Řeknu takový příklad, když včelaři začínají, tak chodí ke včelám oblečeni jako kosmonauti. A přesto to žihadlo vždycky dostanou. Ona si ta včelka najde cestu. A teď proč, jak je to možné? Já vedle nich stojím v tričku a v trenýrkách, ani jedno žihadlo nemám.

To je přesně ten moment, kdy včely vyzařují takové své vlnění, svoji energii. A my když mezi ně přijdeme a bojíme se, tak máme svoji energii trošku někde jinde. Včely to poznají a proto zaútočí. Začínající včelaři tomu nechtěli věřit, ale dnes už také chodí v trenýrkách, sladili se. Prostě musíme přijmout zákonitosti přírody a včel tak, jak jsou dány, nemůžeme jim poroučet.

Čtěte také

Usměvavá včelařka Simona Adamcová pečuje o svých 20 milionů neposedných zaměstnanců

Stejně mám pocit, že někomu jde to včelaření úplně samo a jinému se zkrátka nedaří. Čím to je?
Každý, kdo chce začít včelařit, tak si musí nejdříve o tom hodně přečíst. Prostě začít studovat. Je tady spousta knížek, ale ne všechny jsou úplně dobré. Já každému doporučuji Včelařství od inženýra Veselého. Tato publikace vznikla dalším rozvíjením už z původních knih, které byly napsány ještě před válkou.

A tam je pro naše české včelařství obsaženo úplně všechno. Tedy tam je potřeba začít. A potom, když už si přivezu včely, tak vím, že s nimi můžu pracovat.

Jednou se mi stalo, že ke mně přišel mladík, měl čtyřlitrovou sklenici na dně několik včela. Povídá mi, pane včelaři, prosím vás, poraďte mi, jak to děláte. Já mám doma dvě děti a chtěl jsem jim zajistit med, tak jsem si na louce nachytal 150 včel. Už je tam mám tři dny, ale ještě mi nedaly ani kapku medu. Když jsem mu vysvětlil jak to chodí, tak říká, hergot, to jsem debil.

Čtěte také

Včelaření je cool. Jaroměřský včelařský spolek má 100 členů. Zajímavé je, že přibývá žen - včelařek

Ještě se vraťme ke včelímu píchnutí, protože když se člověk rozhodne, že by se chtěl včelaření věnovat, tak je asi dobré vyzkoušet pár žihadel, jestli není alergický.
Přesně tak. To je základ. Protože může vzniknout anafylaktický šok, který nemusí člověk přežít. Všichni jsme nějakým způsobem citliví na vnější podněty, takže se skutečně stává, že i včelař, který dlouhá léta chová včely, se najednou skácí a je vůbec rád, že to přežije.

Myslím si, že to není ani tak o počtu žihadel, ale spíš o době opakování. To znamená, když bych dnes dostal žihadlo, ta uvidím, co to se mnou provede. Když jen oteču, mohu dýchat a nemám žádné vnitřní problémy, tak je to normální reakce. A tím opakováním to postupně pominulo. A dnes když se spálím o kopřivy, tak je to víc nepříjemnější než včelí bodnutí.

Jak moc je důležité, kam včelí úly umístíme? , protože se nám tady rozmáhají i včelaři, kteří hospodaří na střechách domů, což zní velmi zajímavě.

Čtěte také

Včelaření jako koníček. Cílem je radost ze včel, trocha medu pro rodinu i lepší opylení zahrádky

Ideální je najít místo v nějakém polostínu, otočené na jih, aby tam nebyl průvan. Aby tam byly keře nebo nějaká zástěna. Včely nemají rády přímý svit slunce, protože to zahřívá jejich úl. A nemají rády průvan.

A je dobré mít úl otočený na jih, protože v létě sluníčko už kolem šesté či sedmé hodiny ráno začne pěkně svítit a včeličky vytáhne ven. A ony už létají a nosí.

Ještě řeknu takovou zajímavost. Dočetl jsem se ve slovenské literatuře, že udělali rozbor medu, který získali z úlů z městských střech a balkónů. A zjistili, že obsahuje molekuly z gum pneumatik. Tedy jak auta jezdí a pneumatiky se obrušují, tak ve vzduchu jsou molekuly gumy, které včely nasbíraly do svého medu. Takže životní prostředí se nám trošku zhoršuje.

Evžen Báchor a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou medovou radioporadnu s Evženem Báchorem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.