Mayské Člověče, nezlob se. Archeologové našli unikátní deskovou hru ze 4. století našeho letopočtu

Britská společnost Space Forge vyslala na oběžnou dráhu továrnu o velikosti mikrovlnné trouby a prokázala, že její pec lze na dálku zapnout a rozehřát ji na teplotu kolem 1000 stupňů Celsia. Cílem firmy je, aby továrna umístěná stovky kilometrů nad Zemí vyráběla materiál pro polovodiče, který by bylo možné na Zemi použít v elektronice, komunikační infrastruktuře, výpočetní technice a v dopravě. Podmínky ve vesmíru jsou ideální pro výrobu materiálu používaného v polovodičích. Ty fungují nejlépe tehdy, když jsou jejich atomy uspořádány mimořádně přesně v trojrozměrné struktuře. Právě v beztížném stavu se atomy při výrobě mohou seřadit téměř dokonale, protože je nedeformuje gravitace. 

Čtěte také

Nejen záněty dásní, ale i mnohem závažnější nemoci může podle vědců přivodit špatná péče o naše zuby

Vědci v Británii naznačují, že se lidé mohli naučit rozdělávat oheň mnohem dříve, než se předpokládalo. Objevili totiž důkazy o tom, že k úmyslnému zakládání ohně docházelo na území dnešní východní Anglie už asi před 400.000 lety. Nálezy popsané v odborném časopise Nature tak posouvají nejstarší známé kontrolované rozdělávání ohně zhruba o 350.000 let. Nový objev se odehrál v Barnhamu, paleolitickém nalezišti v hrabství Suffolk. Tým pod vedením londýnského Britského muzea identifikoval pálenou hlínu, pazourkové sekery rozlámané intenzivním žárem a dva úlomky pyritu, nerostu, který při úderu pazourku vytváří jiskry.

Vědci v severní Kanadě pořídili videozáznam volně žijící samice ledního medvěda, která kromě svého vlastního mláděte pečuje o další, „adoptované“ mládě. Podobné případy jsou přitom velmi vzácné. Záznam byl pořízený během každoroční migrace ledních medvědů v oblasti Western Hudson Bay v Churchillu v Manitobě. Stejnou medvědici vědci pozorovali letos na jaře, kdy vylezla ze svého zimního brlohu s jedním mládětem, které vědci označili sledovacím čipem. O několik týdnů později ale zachytili tuto medvědí mámu s druhým, neoznačeným mládětem, čímž potvrdili, že přijala za své cizí mládě.

Čtěte také

Poprvé v Česku budou lékaři zkoumat vliv vodíku na riziko a první příznaky Alzheimerovy demence

Zima znamená posypovou sůl – na silnicích, mostech i všude kolem nás. Jenže spolu s vlhkostí nenápadně, ale vytrvale ničí kovové konstrukce. Bojovat se s tím snaží vědci z Ústavu fyziky materiálů Akademie věd. V laboratořích extrémně zatěžují ocele, sledují jejich selhání a vyvíjejí nové kovové slitiny. Ty mají vydržet déle, ať už na mostech, nebo ve vesmíru. Díky pečlivému sledování jednotlivých vzorků dokáží vědci odhadnout, jak dlouho materiál ještě vydrží – třeba u rezivějícího mostního pilíře v běžném provozu. U ocelových mostů je to klíčové – v zimě jsou dlouhé týdny vystavené soli. Bez solení si přitom bezpečnou jízdu v mrazu dokážeme jen těžko představit.

Archeologové v mayském městě Naachtun na severu Guatemaly objevili pozůstatky výjimečné deskové hry vytvořené z mozaiky. Části desky se podařilo datovat do 4. století našeho letopočtu. Nález přináší nové poznatky o herních praktikách v Mayské říši a naznačuje, že hry měly v mayské společnosti významnější roli, než se dosud předpokládalo. Hra se nazývá Patolli, což je mayské slovo pro fazoli. Jde o jednu z nejstarších strategických deskových her na americkém kontinentu, kterou hráli Aztékové i starší mezoamerické kultury. Patolli lze připodobnit k dnešnímu „člověče, nezlob se”, ovšem s výrazným prvkem hazardu. 

Technický pokrok a poznávání se nedá zastavit. Zvláště v 21. století je vývoj tak překotný, že kdo chvíli stál, už stojí opodál!