Maturitu skládám párkrát do roka. Oživuji zapomenuté výrobní procesy, které už dnes neexistují
Královéhradecký kraj zná vítěze soutěže Firma roku 2018. Jedním z oceněných je Martin Tichý, který se pod hlavičkou TICHY-manufacture zabývá výrobou replik pro vojensko-historické spolky, konkrétně knoflíků, militární galanterie a dalšího historického vybavení. Sám je velitelem historického 5. Praporu polních myslivců v České Skalici na Náchodsku.
Dnes vám představíme Martina Tichého, který má rád historii, spoustu let je také velitelem historického 5. Praporu polních myslivců v České Skalici a teď získal ve své profesi jedno významné ocenění. Ani jsem ho dnes nepoznal, protože je v civilu. Před třemi roky, když jsme spolu mluvili naposledy, tak přišel oblečený jako polní myslivec.
Ano, je to tři roky. Dnes jsem přišel v civilu, protože se rozhovor asi bude týkat trošku mého ocenění, které jsem v nedávné době získal.
My vám k němu samozřejmě moc gratulujeme. Řekněte, co to je za ocenění?
Děkuji za gratulaci. Hospodářská komora Královehradeckého kraje mě vyhlásila Živnostníkem roku Královehradeckého kraje za rok 2018.
Co jste na to říkal?
Byl jsem velice mile překvapen. Vzhledem k tomu, že jsem ani nevěděl, že se této soutěže účastním, tak jsem byl velice hluboce překvapený. (smích)
Při výrobě historických replik je důležité pátrat v archivech a muzeích. Originál musíte mít v ruce a důkladně ho prostudovat.
Martin Tichý, Živnostník roku Královéhradeckého kraje za rok 2018
Vy máte rád historii a také vaše profese s tím vším souvisí, viďte?
Souvisí s tím velice úzce. Zabývám se tímto koníčkem už 15 let. Jsem v podstatě druhá generace, náš spolek má téměř 30 let. Ale když jsem začínal, tak se vůbec nedaly koupit ony repliky, které my potřebujeme na nošení.
Bitva roku 1866 je největší na našem území v historii. Víc vojska se tady nikdy naštěstí nesetkalo
Brzy si opět připomeneme události, které se odehrály v roce 1866 nejen na Chlumu nedaleko Hradce Králové. Šlo o velkou bitvu, kdy se střetlo víc než 430 tisíc vojáků pruské a rakouské armády. O Prusko-rakouskou konfliktu se také mluví jako o sedmitýdenní válce. Šlo o řadu bojových událostí a mnoho tisíc padlých.
To znamená součásti uniforem, třeba knoflíky?
Ano, knoflíky, chladné zbraně, různý přezky a další doplňky, které je lepší nosit jako repliku vzhledem k tomu, že originály jsou sběratelsky velice zajímavé a ceněné. A druhá věc je, že originál je jen jeden a když se zničí, tak už nebude existovat.
Nic se tedy nedalo sehnat, tak co jste tenkrát vymyslel?
Nešlo to sehnat. Už na učňáku nebo na střední škole na dílnách jsem s podporou svého mistra začal vyrábět první drobné doplňky. Nejdříve to bylo samozřejmě jen pro mě nebo pro kamarády. A postupem času se to nabalilo a zkusil jsem do toho jít a začít podnikat.
Takže jste byl vždy manuálně zručný?
Asi se dá říct, že ano. (smích) Ono to úzce souvisí nejen s tím, že musí být člověk šikovný, ale musíte mít nějaké strojní vybavení nebo nějaké speciální nářadí nebo přípravky, ale především je důležité navštěvovat muzea, depozitáře muzeí a provádět badatelskou činnost. Bez toho by to skutečně nešlo. Představuje to spoustu hodin prosezených u předpisů, překladů předpisů a podobně.
Možná i dobových materiálů abyste věděl přesně, že onen knoflík skutečně vypadal.
Tyto věci jsou obecně známé, ale jde o to vymyslet, jak to vyrobit. A to už musíte mít originál v ruce a důkladně ho prostudovat. Vlastně se snažím znovu vymýšlet zapomenuté výrobní procesy, které už v podstatě neexistují. Znovu vymýšlím vymyšlené.
Vy ale neděláte nejen repliky starých knoflíků, ale třeba i nějakou ušitou tašku, chlebník pro rakouskou armádu. Kolik řemesel musíte vlastně zvládnout?
Já se hlavně zabývám zpracováním kovů a potažmo dřeva. V tomhle mi trošku pomáhá manželka, protože já jsem schopen správně ten knoflík vyrobit a maximálně přišít. To je tak všechno, co já dokáži ušít.
Pomáhá vám manželka, ale možná i celá rodina. Takže možná ono ocenění je tak trošičku i jejich, ne?
Určitě, hlavně díky jejich podpoře.
Dalo vám nějaké historické pátrání opravdu hodně zabrat? Nebo se také stalo, že jste něco nevypátral?
To se to se zatím daří. Samozřejmě nejsem sám, kdo bádá a pátrá. Máme takovou skupinu lidí, kteří se tím zabývají. Protože i oni chtějí mít repliku naprosto přesnou. Takže bojují za to, abych měl co nejlepší podklady. Ale kolikrát se stává, že si říkám, že maturitu skládám několikrát do roka.
Začalo to myslivci a skončilo v dílně. Protože vy vedete také jeden vojensko-historických spolek. Jste velitelem 5. Praporu polních myslivců v České Skalici.
Ano, stále jsem velitelem a zároveň předsedou. Náš spolek slaví téměř 30 let své existence, my už jsme vlastně druhá generace v tuto chvíli a nebudu vám lhát, je trošku problém s mladými, někoho sehnat. Moc se jim nechce. Ale, ono je to také finančně nákladné, co si budeme povídat.
Možná už také zájem o historii není u mladých takový, ne?
O historii se zajímá spousta lidí, ale samozřejmě více zajímavá je druhá světová válka, první světová válka a podobně. Válka roku 1866, to je už taková specifická věc. Je to lokální záležitost, učí se o ní při dějepisu velice málo. Myslím jednu nebo dvě hodiny.
A přitom náš kraj hodně zasáhla, viďte?
Náš kraj to tady silně zasáhlo. Naštěstí v okolí mají lidé alespoň nějaké povědomí, ale dokáži si představit, že v jiných lokalitách, třeba v západních Čechách nebo na Moravě, o této strašné válce mnoho nevědí.
Pojďme si připomenout historií polních myslivců. Oni celkem se účastnili snad dokonce tří velkých válečných konfliktů.
Co se týče polních myslivců, tak první jednotky vznikaly už za sedmileté války. To bylo někde kolem roku 1760 a v podstatě existovaly až do roku 1918. Potom po roce 1918 a vzniku samostatného Československa pokračovaly dále, ale tuším v roce 1921 se přejmenovaly na hraničářské prapory.
Řekněte mi, proč polní myslivci? To nějak souvisí s opravdovou myslivostí?
Přesně tak, souvisí to. V začátcích to fungovalo tak, že armáda nebyla zřizována jako národní celek nebo jako celek monarchie, ale zřizovali je páni určitých oblastí, dá se říci, šlechtici, kteří byli zároveň majiteli oněch praporu nebo pluků. Ti je financovali. A polní myslivci vznikli proto, že uměli dobře střílet, tedy potřebovali pouze vojenský výcvik. Dokonce na úplném začátku nosili i vlastní zbraně do válek nebo do služby. Uměli se pohybovat v terénu, uměli střílet, takže to byla lehká pěchota. Oni byli předchůdci moderního boje, jak jej známe z 20. století.
Krvavou bitvu u Hradce Králové líčí novela Vladimíra Körnera. Místo si můžete projít s knihou v ruce
Bitvu u Hradce Králové nebo u Chlumu či u Sadové, tuto vůbec nejkrvavější řež v našich zemích připomíná útlá kniha Vladimíra Körnera Post Bellum 1866. Jeho vyprávění je tak působivé, že na místo, kde jsou stopy po nelidském utrpení vojáků dodnes patrné, přivedla řadu čtenářů.
A konkrétně váš 5. prapor?
Ten byl založen roku 1808 na Moravě. Doplňovací obvod Olomouc nebo-li tam bylo místní oblastní velitelství. A až do první války měl přízvisko moravskoslezský.
Můžeme jen tak okrajově popsat, jak poznat polní myslivce? Myslím, že mají takový tmavý klobouk s kohoutím peřím.
Ano, souhlasím, je to kohoutí peří. To je právě doména polních myslivců, žádná jiná zbraň ho neměla. Potom už jen generalita, ta měla na kloboucích také zelené peří, to bylo z rajek. Tady to je kohoutí peří a skutečně ho měli jen myslivci.
Potom šedý kabát?
Vlna, ze které je myslivecká uniforma šitá, je ze šedomodrého sukna a ten odstín se jmenuje štičí šeď.
Kde vás teď budeme moci v nejbližší době, třeba v létě o prázdninách, vidět?
O prázdninách probíhá taková speciální akce, která se jmenuje Festival zážitků. Je to každou neděli v dubenské bažantnici u pomníku spícího lva a tam od 13 do 16 hodin vtáhneme účastníky do děje. Není to bitva jako taková, byť je název Bitva o Bažantnici. Většinou tam býváme tři až čtyři polní myslivci, někdy je tam s námi pěšák, abychom ukázali i pěšáckou uniformu. Necháme návštěvníky osahat naši uniformu, výstroj, necháme je i obléci a necháme je třeba i vystřelit.
5. Prapor polních myslivců v České Skalici na Náchodsku
Takže každou neděli Dubenská Bažantnice. To je někde u České Skalice?
Je to mezi Českou Skalicí a Kleny.
Každou prázdninovou neděli se tam potkáte i s Martinem Tichým, který byl dnes hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. A ještě jednou gratulujeme k ocenění Živnostník roku Královehradeckého kraje.
Já mockrát děkuji za pozvání i za gratulaci. Na shledanou.
Související
-
Okolí Chlumu na Královéhradecku nenabízí jen památky spojené s legendární bitvou roku 1866
Český rozhlas Hradec Králové vás zve na zajímavá místa a zjišťuje, co turistům daná oblast nabízí. Reportérka Jana Házová se tentokrát vypravila na Chlum u Hradce Králové.
-
Díky dětskému hraní si na vojáky, nadšenci zpřístupnili řopík...
Vezmete vás do jednoho bunkru, který se nedávno podařilo otevřít a zpřístupnit veřejnosti. Objekt se nachází kousek od Náchoda, je to obec část Babí. A díky tomu, ž...
-
Válka roku 1866. U kanónu stál a pořád ládoval!
150 let uplynulo od „bleskové" prusko - rakouská války v roce 1866. Ta se stala prvním konfliktem „moderní" doby se všemi důsledky, které to s sebou přináší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
