Martin Sedláček: Na těle mám vytetované Largo z Dvořákovy Novosvětské. To je moje srdcová záležitost

2. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Muzika a divadlo. To jsou dvě životní lásky Martina Sedláčka

Naším hostem Martin Sedláček, muzikant a tiskový mluvčí Klicperova divadla v Hradci Králové. Dnes si budeme povídat především o něm samotném, protože i on je aktivním umělcem, který když je to jen trošku možné, vystupuje a snaží se rozdávat lidem radost. 

Jste vystudovaný pianista nebo skladatel?
Nejsem. Jsem nedostudovaný hudební vědec, studoval jsem hudební vědu, ale prchnul jsem, dá se říct, do praxe. Protože už mě lákalo být v nějakém uměleckém a hudebním světě.

Martin Sedláček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Piano je vaše velká láska, klaviaturu máte i vytetovanou na těle.
Mám, ale není to jen ono piano, já jsem klavír studoval asi tři roky. A zbytek jsem se už naučil sám praxí. Takže ne, že bych prostě sedl ke klavíru a zahrál Gershwina, ale dá se říct, že si vystačím a že mě to baví.

Je skvělý zážitek, když to, co si napíšete do not, můžete před orchestrem oddirigovat. Zní to ještě líp, než jak si člověk přál.
Martin Sedláček, muzikant a tiskový mluvčí Klicperova divadla

Co to máte tedy vytetováno na ruce?
Já jsem si nechal vytetovat moji oblíbenou skladbu a tou je Largo z Dvořákovy Novosvětské. To je moje srdcová záležitost, takže jsem si řekl, že bych ji chtěl mít stále u sebe. Tu umím zpaměti.

Čtěte také

Hrajete v několika kapelách různého zaměření.
Ano, nejznámější je asi divadelní kapela Mastix, kam mě dostal David Smečka. Možná víc než o hudbě je to tam o bláznivé show, ale teď bohužel už jsme rok nemohli nikde vystupovat. Všechny koncerty Mastixu jsou opravdu skvělé a člověk potom vydrží s tou energií třeba další týden, protože je to velký zážitek i pro nás. A věřím, že i pro diváky.

Co pro vás hudba znamená?
Vlastně celý můj život, protože jsem od dětství zpíval v různých sborech a i pro ty sbory psal různé aranže. Teď jsem začal spolupracovat s Darkem Králem, což je skladatel spolupracující s Davidem Drábkem. Dělá divadelní muziku a já mu pomáhám pracovat na jeho hudebních projektech. Takže jsme například rozepisovali věci pro Pražskou komorní filharmonii, asi před půl rokem jsme i natáčeli. Je to skvělý zážitek, když to, co si napíšete do not, tak si potom stoupnete před orchestr a oddirigujete to. Ono to nejen zní tak, jak si člověk přál, ale vlastně to zní ještě líp. Takže to je můj velký aktuální zážitek.

Muzika a divadlo. To jsou dvě životní lásky Martina Sedláčka. Tady spolu s Darkem Králem

Pro pěvkyni Dagmar Peckovou jste také něco tvořili.
Také jsme to dělali s Darkem Králem, což bylo skvělé setkání. Protože Dagmar Pecková je velká osobnost mého dětství, taková pěvecká modla, se kterou nemáte šanci se jen tak někde setkat.

Ale vy jste se setkal.
My jsme se setkali jednak už tady v Klicperově divadle, kdy pro nás natáčela hudbu do Tří mušketýrů. A potom jsme pro ni s Darkem Králem připravovali cédéčko skladeb, které vychází z impresionistických obrazů. Darek do toho dělal hudbu a já jsem připravoval noty a trošku pomáhal s aranžmá. A pak jsem byl i ve studiu a trošku hlídal zvuk, jak by to mělo znít.

Čtěte také

Takže si někde sednete do koutku a tvoříte, píšete, skládáte? Tak to vypadá?
No, to nevím. Ale je opravdu zážitek, když to, co člověk složil, potom slyší naživo. Přál bych každému tohle zažít, protože je to skvělé.

Mám pocit, že hudba a kultura, to je váš domov. Žijete v Klicperově divadle?
Já jsem si tam pronajal takový byteček na divadelní ubytovně, takže opravdu mám z okna výhled na Klicperovo divadlo. A mně to divadlo pohltilo. Já jsem se tam dostal právě přes zpěv, kdy jsme se sborem začali zpívat ve hře Richard III., což už je asi 9 let. A dva roky na to mi David Drábek nabídl, jestli bych nechtěl do Klicperova divadla jít. A já odešel z Prahy, z místa snů, které jsem měl v nakladatelství, a šel jsem do Klicperova divadla. A to mě opravdu pohltilo se vším všudy.

Muzika a divadlo. To jsou dvě životní lásky Martina Sedláčka. Tady spolu s Davidem Drábkem

Stal jste se i divadelním mluvčím. Co podle vás musí takový mluvčí umět?
V divadle je trošku jiné tím, že je nás tam málo, jsme jako relativně malé divadlo. Takže já se starám o vše, jak je divadlo vidět navenek. To znamená od webových stránek, přes plakáty až po sociální sítě. A k tomu patří třeba i informování novinářů. Ale kdybych měl jen sedět v kanceláři a psát tiskové zprávy, to by mě nebavilo. Takže mám výhodu, že můžu být u toho dění, občas mi dovolí projít se po jevišti. Takže člověk může být uprostřed zkoušení a to je něco, co mu dává hodně.

Martine, co se vlastně děje v divadle v těchto dnech, kdy do něj diváci nemohou?
Divadlo funguje úplně normálně, jen nehraje pro lidi. To znamená, zkoušíme každý den, herci přichází ráno na zkoušky, zkoušíme na hlavní scéně, zkoušíme i ve Studiu Beseda. Měli jsme mít v sobotu premiéru Benátského kupce, za 14 dní další premiéru. Bohužel ty premiéry se postupně odsouvají až do nedohledna, ale jakmile otevřeme, tak máme pro diváky připravenu spoustu věcí.

Čtěte také

Zníte optimisticky, nepropadáte žádné skepsi.
Nepropadáme. Snažíme se dostat k divákům alespoň formou online streamů nebo jsme začali vysílat podcasty, takže trošku fušujeme vám rozhlasákům do řemesla. Ale doufáme, že se brzy začne opět hrát. Teď se tedy zpřísnila ještě pravidla, takže jsme na nějaký čas trošku zpomalili zkoušení. Budeme čekat, až se situace zlepší a potom už nás snad bude čekat i otevření divadel.

Kontakty se hodně omezily, to víme všichni. Utužuje také nějak vztahy a těšíte se na sebe jako kolegové?
Těšíme se. Právě když děláme například večerní streamy, tak je tam prostor na setkávání, teď se dokonce připravuje i projekt, bude to divadelní maraton, kde divadla budou mít 72 hodin na to, aby nazkoušela a natočila nějakou krátkou divadelní inscenaci. Tak uvidíme, doufám, že nám to lockdown nezkazí, ale chtěli bychom se do toho zapojit.

Martin Sedláček a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kdo je takovým největším stmelovačem kolektivu? Je tam někdo takový?
Jsou různí stmelovači. Určitě takovým velkým stmelovačem je třeba Honza Vápeník, který se stal průvodcem našich streamů. Ale je tam spousta dalších stmelovačů, kteří fungují dobře.

Říkal jste, že se občas podíváte na prkna, která znamenají svět. Nechtěl jste být někdy hercem? Vystřihnout si třeba Romea?
Musím říci, že jako dítě, když k nám do sboru přišel režisér Karel Brožek a vybíral si, koho by chtěl do divadla, do muzikálu, a mě si nevybral, tak mě to tehdy hrozně mrzelo. To je takové mé trauma z dětství.

Čtěte také

Neví, o co přišel.
My jsme pak s Karlem Brožkem spolupracovali na Kytici, kterou jsem s ním korepetoval. Ale musím říct, že mě neláká být hercem. Když člověk vidí, co to je za dřinu, ono to vypadá moc hezky, ale je to obrovský kus práce a obrovský kus emocí, které ze sebe musí člověk dát. Tak mě to neláká, ale baví mě být tam vidět to. Třeba ve Finském koni se projít v posledních 20 vteřinách představení. To je věc, kterou by nikdo nechtěl dělat, ale mě to baví, že tam jdu.

A co vás dělá pracovně nejšťastnějším? Je to hudba?
Je to obojí. Je to jednak hudba, ale je to i divadlo. Musím říct, že jsem zatím velké štěstí, protože všude, kde jsem pracoval, tak pro mě byla práce zároveň koníčkem. Takže i to, že jsem v centru dění, tak to mě hrozně baví. A myslím, že i vy tady v rozhlase to máte podobně. Pro rozhlas se člověk musí narodit a pracuje tady proto, že je srdcař, je to kus vašeho života. Tak to je pro mě divadlo také.

Věcí dělám hodně. Ale možná je můj největší úspěch, že jsem v Klicperově divadle v Hradci Králové, že tam prostě můžu být.
Martin Sedláček, muzikant a tiskový mluvčí Klicperova divadla

Martine, jaký je zatím váš největší úspěch? Dokážete něco vypíchnout?
Tak to se přiznám, že nedokážu říct. Těch věcí, které dělám, je pořád hodně. Ale možná největší úspěch pro mě je, že jsem v Klicperově divadle, že tam můžu být.

Jaké jsou vize do budoucna? Na co upínáte svou pozornost?
Mám takovou novinku, protože si vybírám dovolenou. Ne, abych jel do Chorvatska, ale právě ke svým dalším projektům. Teď jsme s Darkem Králem dokončili cédéčko muzikálu Elefantazie, které vyjde za necelý měsíc u Supraphonu. A pak mám ještě druhý výlet, který je kameramanský, protože náš kolega Vojta Říha má pořad na televizi Seznam, jmenuje se Kempiči.

Martin Sedláček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A vy jste kameraman?
Já jsem toho kameraman. Takže teď jsme natočili zimní sérii, byli to Kempiči v extrému. Kluci mají pět výzev, kde musí přespat, na různých extrémních místech. Takže jsme třeba byli na Šumavě v nocovišti nebo v jeskyni. Už to bude za nějakých 14 dní na televizi Seznam.

Všestranný Martin Sedláček byl naším hostem. Děkuji, přeji hodně štěstí ve všem, do čeho se rozhodnete pustit. A všichni se těšíme, až se budeme moci v divadle zase osobně setkávat.
Taky se těšíme. Na shledanou.

Spustit audio

Související