Manželé Hrubých: Slečno, půjčila byste mi nůž? Otázka, která padla před 52 lety a otevřela vztah

Eva a Václav Hrubých z Čižic na Plzeňsku se poznali před 52 lety pod hákem se šunkovým salámem v červenci roku 1973. Oba jako studenti přes prázdniny brigádničili v podniku ZŘUD, který zpracovával uzeniny. Jana balila výrobky v expedici a Václav si přivydělával jako závozník. Přilepšoval tak do rodinného rozpočtu, protože žil sám s maminkou, tatínka už neměl. „Jako závozník jsem přijel pro uzeniny a ona mi je zabalila. Vím, že jsem se jí zeptal: Slečno, půjčila byste mi nůž? Pak jsem tam chodil často, aby mi uřízla šunku,“ vypráví Václav.

Evě byl Václav sympatický. „V tom roce mi zemřel tatínek a on mi ho něčím připomínal.“ Václavovi bylo 22 let, byl o pět let starší, tak se osmělil a pozval Evu na procházku. Tady padla i první pusa. „Říkala jsem si, že se to na prvním rande nesluší, ale byla hezká. Taky jsem se bála, abych z toho neotěhotněla. Taková blbost. Já fakt měla nějakou divnou výchovu,“ kroutí hlavou Eva.

11 fotografií

Šťastná třináctka

Jejich vztah symbolizuje číslo 13. První rande totiž měli v pátek 13. července 1973 a domů se z něj vraceli trolejbusem linky 13. Proto se rozhodli, že svatbu budou mít také třináctého. A znovu to byl pátek.

To, že se budou brát, oznámili maminkám, až když měli všechno vyjednané a domluvené. „Mamince jsem jen řekla termín, tak ta byla na mrtvici. Navíc jsem už byla těhotná. Ale já měla ještě babičku, ta byla generál. A ta řádila. Bála se, že nedodělám školu, že Václav měl mít rozum a tak dále. Ale školu jsem už měla zařízenou.“ Svatba pro ně byla významnou událostí. „Je mi líto, že dnešní lidi to tak nevnímají,“ posteskla si Eva.

Život s dětmi

V říjnu 1975 přišel na svět jejich syn Michal. Eva ale ještě musela studovat, a tak se o malého staral doma hrdý otec. Zvládnul to na jedničku. „Co dát k jídlu a jak koupat, to jsem uměl. Navíc malej moc nebrečel a v noci spal.“

Za čtyři roky se narodila dcera Lenka. „Ta láska se tak hezky násobila, bylo to fajn,“ říká Eva a Václav dodává: „Děti nám dělaly radost. Se synem jsem sportoval, dělal 11 let judo, dostal se i do dorosteneckého nároďáku. My jsme sportovně založení. Já jsem dělal gymnastiku, pak kulturistiku a silovej trojboj, manželka dělala běh.“

Jsou si oporou nejen v těžkých chvílích

Bolest v srdci přichází, když o toho druhého máte strach. V roce 2020 Václav dostal covid a 14 dní o sobě nevěděl. Vysoké horečky ho sužovaly celé dva týdny. Přidal se zápal plic a potíže s dýcháním. „Měl jsem antibiotika, nevěděl jsem, jestli je den nebo noc.“

Láska může být nádherná, ale bolest, kterou přináší, je skutečná.
Francis Scott Fitzgerald

„Měla jsem strach. Bylo vidět, jak mu není dobře, jak má děs v očích. Do nemocnice nechtěl, lidi tam umírali. A já měla strach si ho nechat doma, ale dobře to dopadlo.“

Václav si pomoci své ženy váží. „Neumím si to bez ní představit. Podávala mi pravidelně antibiotika. Sám bych nebyl schopen. Poděkoval jsem jí mockrát.“ Zdravotní potíže se nevyhnuly ani Evě. Václav si tak prožíval chvíle strachu pokaždé, když šla na operaci. „To víte, ta narkóza, člověk nikdy neví…“

V takových chvílích se vloudí i myšlenky na konec. „Já si nedovedu představit zůstat tady sama. Kdyby to šlo, že bychom jednou odešli oba najednou… Moje maminka byla hodně čiperná, bylo jí 88 let. Jezdívala se mnou a sestrou na wellness. Jednou se jí udělalo špatně, skončila v nemocnici. Odešla velmi rychle. Mrzelo mě, že jsem se s ní nestihla rozloučit…“ V tu dobu jí byl Václav oporou. „Pomáháme si navzájem,“ míní Václav.

Láska po 50 letech

Láska je podle Evy s postupujícím věkem úplně jiná. „I když mě někdy štve, tak mi dojde, že ho mám stejně pořád ráda. Jsem ráda, že jsme spolu, že je ten vztah trvalej.“

Většinou vstávají kolem osmé a společně snídají. Snídani připravuje ten, kdo dřív vstane. Kolem poledne si dávají kávu. Manžele pojí i společné koníčky. Dříve to bylo lyžování, po úrazech a operacích už dávají přednost kolu. Také rádi cestují. „Chtěli bychom ještě do Thajska, pokud zdraví dovolí.“

Láska je most, který spojuje lidská srdce.
Perský básník Rúmí

Vztah je potřeba podle Evy neustále vyvažovat. „Chce to toleranci a pochopení.“ Oceňuje, že je Václav ohleduplný, byl jí vždy nápomocný, věnoval se rodině. „Dodnes si vyhovíme, pořád se bavíme a radujeme se, že můžeme být spolu.“

Václav se usmívá a působí spokojeně. „Já jí děkuju, že to se mnou vydržela. Nejsem jednoduchej týpek, snadno se rozčílím, i když to tak třeba nevypadá, tak to se mnou měla kolikrát těžký. Někdy mi vyčítá, že jí lásku nedávám tak najevo. Ale dokazuju to zase jinak. A ano, miluju ji,“ vyznává se Václav.

Co prozradili o svatební noci? Kdo vybíral prstýnky? Co je na sobě vzájemně přitahovalo? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si příběh zlatého manželského páru v pořadu Zlatá láska.