Mámou potmě IV: Jak pokračuje příběh nevidomé maminky Aleny?

Již čtvrtý rok sleduje Radiožurnál život nevidomé Aleny, která sama vychovává dceru Šarlotu. Alena se narodila předčasně v 80. letech, v inkubátoru jí pak velké množství kyslíku poškodilo sítnici. Od 16 let je zcela nevidomá, na ulici používá slepeckou hůl. Na nástrahy už ji ale dokáže upozornit i tříletá dcera Šarlota. O jejich loňském stěhování, oslavě 40. narozenin nebo cestách ven uslyšíte v seriálu Mámou potmě po celý týden vždy v 8.50. 

„To dítě držíte v ruce a říkáte si - je to kus mě, je to krása. Říkám jí Lotynka. Mám ji denně v ruce, takže vím, jak vypadá.“

Nevidomá Alena se stala mámou v říjnu 2019. Malou Šarlotu vozila v kočárku za sebou, před sebou musela totiž prozkoumávat terén slepeckou holí. Specifická byla i příprava umělého mléka. Alena odměřovala přesné množství vody v injekční stříkačce. „Máme převařenou vodu. Natahuji 90 militrů vody a přidám tři odměrky prášku. Zamíchám.“

Čtěte také

Alena po hmatu dceru i přebalovala: „Podíváme se, co tam máme. Sáhneme si tam a máme tam velký poklad. Teď už se nebojím.“ Nevidomá máma všechno kontroluje hmatem a využívá sluch. V roce 2020 se Šarlota začíná plazit a lézt. Pro Alenu je to nová etapa. „Všechno kontroluju dotekem, Šarlota si zvykla.“

V říjnu 2020 Šarlota slaví první narozeniny a o něco později začíná chodit: „Pojď za mnou, Loty. Co mi neseš? Ty jsi šikulka.“ Šarlota zkouší odrážedlo a postupně začíná chodit s maminkou na hřiště. Vybírají ta, kde to znají a která mají plot. „Používej ruce. Teď jsme na takové šikmé stěně. Právě ve výšce překračujeme prkýnka. Pojedeme spolu na skluzavce.“

Alena kolem sebe lidi, kteří jí se Šarlotou pomáhají a dělají věci, které nevidomý člověk nezvládne. Od stříhání nehtů po kreslení. I o tom budou další díly reportážního seriálu Mámou potmě.

Spustit audio

Související