Malí tyrani ve školních třídách a na dětských hřištích. Jak zvládnout dětskou agresivitu?

Každý z nás se s ní už v životě setkal, ať už to bylo u dětí ve vztahu k jejich vrstevníkům, u dospívajících třeba v souvislosti s ničením majetku nebo u dospělých ve vztahu ke zvířatům, ale třeba i mezi zvířaty samotnými. Agresivita není vrozenou vlastností ani u lidí, ani u zvířat, výchovou ji lze stejně dobře rozvinout, jako potlačit.

Agresivita je chování dítěte, které je zaměřeno proti vrstevníkovi nebo vrstevníkům (někdy také rodičům nebo vychovatelům, učitelům), které se projevuje útočností - útočným jednáním vůči druhému jedinci. Útok má způsobit uspokojení nějaké potřeby útočícího jedince.

Jsou rozlišovány čtyři stupně agresivity:
1. agrese bez vnějších projevů, probíhá pouze v myšlení dítěte
2. agrese, která se projeví navenek, např. nadávkou, hrubým slovem, výhrůžkou
3. agrese, která se projevuje destruktivním chováním - bouchnutím dveří, rozbíjením předmětů
4. fyzické napadení druhé osoby

Agresivitu vyvolává u dítěte nemožnost dosáhnout nebo mít něco, co si velmi přeje
Často to není jen věc, ale je to i touha po ocenění, uznání od druhého. Průvodním znakem u agresivity dítěte je hněv, podrážděnost, provokace, posmívání.

V některých případech se může stát, že se dítě necítí dostatečně sebevědomé, oceňované a chce si tyto vlastnosti dokázat svou agresí. A to je velmi špatně, je zapotřebí, aby dítě už v raném stadiu mělo informaci o svém chování a mělo také návod, jak se zachovat jinak a co udělat se svojí agresivitou.

V mnoha případech dítě rychleji jedná, než myslí a domýšlí. V některých případech je agresivní reakce dítěte obranou nebo jeho pokusem, zda zabere tato reakce na druhého tak, aby dítě dosáhlo svého. Některým dětem, které se chovají agresivně, chybí také od dospělého vychovatele čas, pevná láska a pravidla pro jeho chování.

agrese, dítě, první rána, agresivita, nenávist|foto: CC0 Public domain

Výchovný postup má být v danou chvíli láskyplně pevný
Pokud se totiž řada odborníků domnívá, že agresivita je u dítěte naučená, znamená to pak, že si ji dítě osvojí na základě zkušenosti už v raném stadiu svého života. Dítě se tedy ve svém životě naučilo, že agresivita se mu vyplácí, proto ji stále uplatňuje. Díky agresivitě totiž dosahuje svého cíle.

Snažme se dítě nezdravě nechránit (samozřejmě, pokud mu nehrozí nebezpečí), ale poskytnout mu plnou podporu a pomoc při vyřešení konfliktu. Měli bychom jít dítěti příkladem ve vzájemné rozmluvě, v naslouchání.

Snažme se usměrnit přílišný temperament u dítěte, které ubližuje, a naopak posílit sebevědomí u dítěte, kterému je ubližováno. Pokud má rodič sám v sobě negativní emoci po nějakém incidentu, má se sám učit se odreagovat, ne jít do útoku.