Máj = lásky čas. Vztah nedává smysl, pokud máme dojem, že pouze něco dáváme, ale mnoho nedostáváme

Láska je tématem, které se dotýká nás všech, protože každý potřebujeme blízkost, přijetí, pochopení, něhu a pocit, že zkrátka někam patříme. O lásce romantické i dlouhodobé, o vztazích, které kvetou, i o těch, které procházejí těžšími dny, si povídáme s párovým terapeutem a psychologem Lukášem Dastlíkem.

Lukáš Dastlík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Proč každý prožíváme lásku jinak?
Protože máme každý jiné potřeby. Jinak prožíváme to, co to pro nás znamená láska. To je vůbec nejsilnější energie, která v nás je, pocit a emoce. A každý z nás jsme v jiné fázi toho, co si pod tím představujeme a jak ji chceme v reálném životě naplňovat.

Čtěte také

Máj - lásky čas! Je to zvláštní, ale zdá se, že právě v květnu potkáváme nejvíce zamilovaných lidí

Máj je měsíc, který bývá označován jako Lásky čas. Je to podle vás krásný symbol, nebo v lidech opravdu otevírá něco hlubšího?
Přijde mi to podle toho, jak se bavím s klienty a s čím přichází, že doopravdy s jarem a májem přichází nějaká obroda či obnova, vše kvete a pučí. Takže energie rozhodně fungují tak, že se nějakým způsobem rozvibrovávají a rozšiřují tohle téma. Lidé si třeba i víc uvědomují, že jim dosavadní stav nevyhovuje, opravdu touží po blízkosti a hloubce vztahu.

Ovšem každý máme onu potřebu asi nastavenu jinak.
Ano, lidé už jsou poučeni z různých serverů, knížek a podobně o pojmu a jazyku lásky. Uvědomují si, že ten projev je pro každého něco jiného a skrze jiné věci. Ať už je to společný čas třeba v tichu, nebo spojený s akcemi, se slovy, dotyky, každý to prožívá jinak a je to pro něj jinak nasycující.

Čtěte také

Někdo řeší vztahy celý život. Jak si vybrat partnera ve 20 minutách s psychologem Lukášem Dastlíkem

Když dostáváme lásku od toho druhého v jiné podobě a jiným způsobem než my sami vnitřně potřebujeme a chceme, tak leckdy dochází v těch párech k tomu, že ten druhý se diví, proč to není vnímáno jeho očima. Pro jednoho to funguje skvěle, ale druhý chřadne nebo strádá, protože potřebuje něco jiného.

Měli bychom tedy toho druhého přijímat se vším všudy?
To je hodně zajímavé téma. Já vždy říkám, že na úrovni toho nejvyššího bytí ve smyslu bezpodmínečného přijetí života jako takového, obecně přijímáme i každého člověka takového, jaký je. Ale za mě v pojetí vztahu už jdeme o úroveň níž.

Protože můžeme každého milovat bezpodmínečně v tom smyslu, že mu přejeme, ať se najde, ať je šťastný, ať je spokojený. Ale když už si ho vybereme do nějaké konkrétní pozice, což je třeba náš partner nebo partnerka, tak tam zcela jednoznačně něco potřebujeme. Protože jinak bychom asi mohli chodit každý s každým, protože nám bude všechno jedno.

Čtěte také

Chtějme nejdříve pochopit druhého, pak teprve být pochopen, říká párový psychoterapeut Lukáš Dastlík

Když už máme konkrétní vztah, tak se v něm evokuje naše postava, náš charakter, osobnost, potřeby, zájmy, kvalita života, kterou chceme mít. Tam už to funguje jinak.

Jinými slovy, musíme na tom vztahu pracovat. Říká se, že bezpodmínečná láska je jen ve vztahu rodič a dítě. Ale v partnerském životě už to tak není. Souhlasíte?
Souhlasím. Rodiče to mají s dětmi tak, že dokáží téměř vše obětovat. U partnerů už to většinou tak není nebo jen do určité míry. Protože pak už vztah nedává smysl, pokud máme dojem, že pouze něco dáváme, ale nedostáváme to, co bychom rádi.

Když láska zůstane, ale vztah se promění. Lidé se třeba přestanou přitahovat na fyzické úrovni, může to fungovat? Dá se přitažlivost znovu probudit? Co dává dlouhodobému vztahu hloubku poté, co opadne první zamilovanost? Poslechněte si celou radioporadnu s psychologem a terapeutem Lukášem Dastlíkem.