Lyžařka Olga Charvátová Křížová: Když jsou teď sjezdovky prázdné, tak se mi chce každý den brečet

8. březen 2021

Legendární lyžařka Olga Charvátová Křížová se do historie českého alpského lyžování zapsala jako první olympijská medailistka, bronz získala ve sjezdu v jugoslávském Sarajevu v roce 1984. Poslední roky žije ve Strážném v Krkonoších, kde trénuje děti v místním sportovním klubu. 

Kontakt se světovým lyžováním si udržujete jako technická delegátka Mezinárodní lyžařské federace. Kdy jste si naposledy zalyžovala?
Už je to delší dobu, ano, vzhledem k celé současné situaci, což mě velmi mrzí.

Umí Češi lyžovat?
Umí. Češi umí velmi dobře lyžovat.

Olympijská medaile byl můj sen od mládí. Za tím jsem si šla a bylo mi jedno, v jakém sportu. Nakonec to bylo lyžování.
Olga Charvátová Křížová, lyžařka

Teď jsou sjezdovky prázdné, jak jste zmínila, co s vámi pohled na zavřené lyžařské areály dělá?
Na to se mě ani neptejte, to se mi chce brečet každý den.

Čtěte také

Myslíte si, že se to nějak odrazí i na dětech, na lyžařích, když sezónu vynechají?
Bohužel ano. Je velmi nešťastná situace, že se tento krásný sport v přírodě nesmí dělat. Ono se to nezdá, ale je to hodně technický sport a pokud ho děti do sebe nedostanou už v útlém věku, mezi šestým, osmým rokem, tak se to těžko dohání. Tak uvidíme, co s tím budoucnost dělá, bohužel my to moc pozitivně nevidíme.

Vy sportujete ale odmalička, začínala jste i s gymnastikou. Chtěla jste být jako Věra Čáslavská? Doporučujete gymnastiku i lyžařům?
Určitě, gymnastika je základ pro všechny sporty v útlém věku. Já jsem za to velmi vděčná svým rodičům, že mě na gymnastiku dali, já jsem byla takové to neposedné dítě, které rádo cokoliv dělá, skáče, cvičí. A dědečkovi se nelíbilo, že dělám stojky na křeslech a podobně, tak jsem od pěti let chodila do gymnastiky a nesmírně mě to bavilo. Ale současně jsme s rodiči jezdili na hory, takže se to rozhodlo velmi záhy.

Olga Charvátová Křížová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Olga Charvátová

je bývalá československá alpská lyžařka. Od žákovských kategorií se prosazovala mezi domácí špičkou. Na juniorských mistrovstvích Evropy získala stříbro a bronz. Jako jediná zástupkyně Československa dokázala vyhrát dva závody Světového poháru. Je historicky první českou, resp. československou držitelku medaile ze zimních olympijských her v alpském lyžování. Na ZOH 1984 v Sarajevu vybojovala ve sjezdu bronz.

Vyhrálo lyžování. Ale to mi neříkejte, když se dědečkovi nelíbilo, že po domě děláte stojky, že potom doma přestala. Možná jste ještě zvýšila frekvenci, ne?
Přesně tak to bylo. My jsme tedy bydleli jako velká rodina se strýcem, s tetou, s dědou a s babičkou, takže prostor byl a já jsem sportovní místa vyhledávala všude. Měli jsme na schodišti tyče, tak jsem po nich klouzala a lezla. Kde se dala udělat stojka, tam jsem ji udělala, kde se dalo něco vymyslet, tak to jsem samozřejmě vymyslela. Ke sportu mne to táhlo už od mládí.

Kéž by takových dětí bylo v dnešní době co nejvíce, protože bych řekla, že nám trošku leniví. U vás tedy vyhrálo lyžování, čehož určitě nelitujete. Olympijská medaile, to je něco, co určitě zůstane v mysli natrvalo.
Určitě ano, i když dnes už se mi to připomíná jen při velkých soutěžích. Když probíhá olympiáda, tak se občas na mě někdo obrátí, v běžném životě to člověk moc neřeší. Ale byl to můj sen od mládí, že chci olympijskou medaili. Za tím jsem si šla a bylo mi jedno, v jakém sportu to bude. Nakonec to bylo lyžování a mám z toho radost dodnes.

Čtěte také

Bylo vám 21 let, kdy jste získala bronz na olympiádě, změnilo vás to nějak?
Do jisté míry ano, protože jsem si řekla, tak jsem si splnila svůj sen. A co teď dál? Můj další sen byl vyhrát Světový pohár, ale bohužel nebylo to tak jednoduché, protože my jsme v té době měly na sněhu tréninku podstatně méně než naše konkurentky, doháněly jsme to kondičním tréninkem. Navíc všechny holky nejezdily všechny disciplíny, jen já jsem to jezdila. Potřebovala jsem víc trénovat, ale tu možnost jsem neměla. Věděla jsem, že pokud chci vyhrát Světový pohár celkově, tak musím víc trénovat, to ale nešlo.

Mnohé možná překvapilo, když jste tři roky po olympiádě ohlásila konec sportovní kariéry. Litovala jste toho někdy?
Ani ne. Já jsem to tak měla naplánováno, že skončím, dostuduji a začne další kapitola mého života. Rok poté, co jsem skončila, tak se na mě ještě trenér obrátil, jestli to nechci zkusit, že by to určitě šlo, takže jsme to zvažovali. Byla jsem už zaměstnaná na Vysokém učení technickém na Fakultě technologické ve Zlíně, podmínky by mi tam udělali. Tak jsem to zkusila, ale už mě potom nikdo nechtěl.

Čtěte také

Takže politické tlaky?
To už se teď těžko zpětně sleduje, co bylo, ale nějak tak.

Na rovinu, neuvažovala jste opravdu vůbec nikdy o emigraci? Měla jste nabídky ze zahraničí?
Těch nabídek zase tolik nebylo. Občas se někdo objevil, který mi radil, vyhraj závod a emigruj. Ale to je velmi složitá situace. Když máte dobrou rodinu, máte všechny kolem sebe rádi, můj bratr studoval, byl pilot. Takže už jen představa, že bych někomu ze své blízkosti ublížila, tak jsem v podstatě o tom ani neuvažovala.

Stoupla byste si ještě na start nějaké závodní tratě?
Neuvažovala jsem o tom, asi by to byl nesmysl. I když musím říct, že probíhají mezinárodní závody v kategorii Masters, to jsou tak lidé v mém věku. Já jsem ale nikdy tyto ambice po skončení závodní činnosti neměla. Mě spíš baví věnovat se lyžování s někým nebo jen tak pro radost.

Olga Charvátová-Křížová

Viděla jsem i vaši fotografii, kde máte přes rameno hozené jasanky, dřevěné lyže. Na nich také jezdíte?
Ne, nikdy jsem na takových lyžích nejezdila. Spíš to pěkně vypadá na fotce, tak se to panu fotografovi zřejmě líbilo.

Máte tři děti, všechny lyžují?
Oni už jsou všichni dospělí, nejstarší dcera, Klára Křížová, má 31 let, ta závodila ve Světovém poháru. Syn zase objevil freestylový snowboard, dodnes se mu věnuje. A nejmladší dcera jezdila do maturity mezinárodní závody, ale pak usoudila, že bude lepší se zaměřit na svoji profesi, takže studuje vysokou školu.

Takže neměli olympijské ambice?
Možná i měli, ale ono to není tak jednoduché. Ze strany rodičů musí přijít všechny podmínky pro dítě. A my měli přeci jen tři, takže nejstarší dcera v tom byla nejdéle.

Ester Ledecká.

Trénovala jste i Ester Ledeckou, kterou už zná celý svět. V ní byla od začátku bojovnost a urputnost?
Ano, je všeobecně známé, že Ester je stejně stará jak můj syn, takže když byli oba v žákovském věku, tak jsem se jí věnovala. Ona byla odjakživa dítě, které si jde za svým cílem a chce být lepší a lepší.

Takže ostatní jdou na párek v rohlíku a Ester je pořád na sjezdovce.
Ano, pokud to srovnáváte s mým synem, tak ano.

Mě teď baví věnovat se lyžování s někým nebo jen tak pro radost. Chci, aby děti poznaly co nejvíc sportů v útlém věku.
Olga Charvátová Křížová, lyžařka

Učíte to poté i děti ve vaší škole?
Mám děti ze Strážného a měla jsem takovou myšlenku, že většinou rodiče, kteří žijí a pracují na horách, nemají na své děti moc času. Bylo mi to líto, tak jsem si říkala, že budeme s dětmi všestranně sportovat. Celoročně běháme po loukách, chodíme do tělocvičny, jezdíme na běžkách, na snowboardu nebo na lyžích, když to jde. Jezdíme i na kole či na kolečkových bruslích, tak, aby děti poznaly co nejvíc sportů. Mě to baví a doufám, že i je.

Čtěte také

Jak se vám žije v Krkonoších, líbí se vám tam? Protože vy pocházíte z Moravy.
Ano, já pocházím ze Zlína a vždy jsem si myslela, že tam celý život budu. Ale prostě osud to chtěl jinak, takže jsem teď na horách. Ale Strážné je úžasná obec, jsem tam moc ráda.

Byla to velká změna, když jste se přestěhovala?
Určitě ano, protože z města se přestěhovat vlastně do přírody, tak se musí člověk naučit jiný rytmus života. Jinak si plánovat věci, protože všude se dojíždí. Je to jiné, ale mně se tam moc líbí.

Původně jste ale byli ve Špindlerově Mlýně, až potom přišlo na řadu Strážné. To je také velký rozdíl?
Ano, to asi všichni tak nějak trošku tuší. Ve Špindlerově Mlýně jsme byli přechodně, protože manžel tam provozoval jeden hotýlek, tak jsme tam i bydleli. Já jsem fungovala ve Sportovní akademii ve Špindlerově Mlýně. Je to takové malé místo, kde ale jezdí velký svět.

Olga Charvátová Křížová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jste spokojená s tím, kde jste teď v roce 2021, nebo byste chtěla něco změnit?
Já jsem spokojená tam, kde jsem. Moc se mi líbí ve Strážném, jestli bych chtěla něco změnit, tak abychom už zase žili všichni normálně.

To si přejeme všichni. Slavná lyžařka Olga Charvátová Křížová byla naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.
Děkuji za pozvání. Mějte se hezky. Na shledanou.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.