Lukáš Kotlár: Jsem vděčný za to, že jsem mohl vyrůstat v dětském domově

2. červen 2018

Dvaadvacetiletý student politologie a mezinárodních vztahů získal před třemi lety Mezinárodní cenu vévody z Edinburghu (DofE), kterou založil manžel britské královny princ Filip, vévoda z Edinburghu. A protože není jen dobrým studentem, ale rád se chopí i mikrofonu coby moderátor, povídali jsme si s ním nejen o moderování:

„Celkovou motivací pro moderování bylo to, že jsem rád na mikrofonu, rád lidem sděluji informace. Také tím pracuji na tom, abych uměl pořádně mluvit. Překvapením je, že spousta romským lidí okolo mě, i lidí z běžné společnosti, mi říká, že nemám romský přízvuk. Já jsem rád, že jako romská osobnost mohu podporovat tyto projekty. Nejenom romské, ale i většinové festivaly, apod.“

„V tuto chvíli se studijně věnuji politologii a mezinárodním vztahům, pracovně jsem ale ve světě online marketingu a PR. Tyto dva odlišné světy spolu hodně souvisí,“ říká Lukáš Kotlár, který vyrůstal až do dospělosti v dětském domově:

„Do dětského domova jsem se dostal, když mi byly čtyři roky. Předtím jsem byl v kojeneckém ústavu. Jako jediný ze šesti sourozenců jsem vyrostl v dětském domově, ještě jsem tam byl dobrovolně. Každý z mých sourozenců byl vždy odložen do kojeneckého ústavu, jediný já jsem pak pokračoval do dětského domova. Jinak všichni mý sourozenci vyrůstali společně s rodinou.“

Spojení s rodinou

Mladý student je ve spojení se svou rodinou především díky sociálním sítím.

„Až do puberty jsem měl obavu se s rodinou vůbec seznámit. Přiznám se, že až ve dvanácti letech jsem si - bez jakéhokoliv očekávání - uvědomil, že bych mou rodinu chtěl poznat. K mému překvapení jsem zjistil, že mám skvělé sourozence, skvělou rodinu. Dozvěděl jsem se spoustu věcí od mých rodičů. Dnes jsem s několika z nich v kontaktu a to díky Facebooku. Již dříve rodiče zůstávali mými zákonnými zástupci, tedy než jsem někam vycestoval, byli to oni, kdo to schvaloval. Musel jsem je vždy v Brně vyhledat a zajistit si podpis zákonného zástupce přímo doma.“

Lukáš věří, že díky své ambici by byl stejně tak úspěšný i kdyby vyrůstal s rodiči.

„Vždycky, když mi někdo položí tuto otázku, zamyslím se nad tím, jaké by to bylo, kdybych zůstal v rodině. A přiznám se, že sám jsem velice vděčný za to, že jsem mohl být v dětském domově. I díky tomu jsem dostal finanční podporu, stipendium na studia na gymnáziu i na vysoké škole, od manželů Kellnerových. Kdybych zůstal v rodině, tak dnes nemůžu dělat to, co dělám, nemůžu studovat, co studuji a pracovat tam, kde jsem. Tím ale neříkám, že bych nemohl být úspěšný. Můj mladší bratr je seriálový hrdina z České televize z dokumentu Třída 8.A., kde vystupoval jako Bobo. Ve stejný čas byl úspěšným fotbalistou za brněnský tým a měl nakročeno do mezinárodního fotbalu, kde by byl rozhodně úspěšný, kdyby se tomu věnoval. Tedy není pravda, že dnešní mladí Romové nechtějí být úspěšní. Vzory vidí ve svých vrstevnících, spolužácích, ...“

Inspirací pro ostatní

Pro Lukáše bylo vždy prioritou mít několik různých aktivit, které ho budou bavit, rozvíjet a naplňovat. I proto několik let šéfuje časopisu Zámeček, který se zaměřuje na dětské domovy.

Časopis Zámeček je určen pro dětské domovy

„Na základní škole jsem patřil k těm, co měli samé jedničky. To se ale dramaticky změnilo na gymnáziu, kde jsem rozhodně nepatřil mezi nejúspěšnější studenty. Co mě od mých vrstevníků odlišovalo, byla právě ta chuť vyzkoušet si spoustu nových věcí, různé projekty, pomáhat druhým. A k tomu patřilo i šéfredaktorování časopisu Zámeček, jakožto jediného oficiálního média pro dětské domovy.“

Podle jeho slov je teď hlavní dokončit studium a pozitivně ovlivňovat a inspirovat ostatní mladé Romy.

„Mým cílem je nadále se věnovat aktivitám, které dělám, ať už v oblasti ziskového nebo neziskového sektoru, a být vzorem pro děti v dětských domovech, které mají podobný osud jako já. Ukázat jim, že pakliže někdo dostane podporu a poslouchá vnitřní motivaci, má šanci uspět. To je mým dlouhodobým cílem – uspět ve své činnosti a být pro ni přínosem. A myslím si, že se to daří, jsem rád, že se tomu mohu věnovat a že mě ostatní podporují.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio