Ludvík je hravý, Dáša opatrná. A krásně se o partnera stará, říká ošetřovatelka náchodských medvědů

Už jste dnes byla u medvědů? Pozdravili jste se?
Ano, ráno jsem se na ně byla podívat. Pozdravili jsme se, snídani jsem jim tedy nedala, protože ještě dospávají a spinkají. V podstatě s příchodem podzimu začínají víc polehávat a vyhlíží zimní spánek. Ludvík dostal hodně slámy, protože ji vyžadoval. Oni si řeknou, co potřebují. A my se jejich potřeby samozřejmě snažíme naplnit, aby byli u nás spokojeni.

Člověk, který pracuje u zvířat, by měl v prvé řadě vnímat, jak se chovají. Nesoudit je podle sebe, ale vnímat tu přírodu.
Jana Vlášková, ošetřovatelka medvědů na zámku v Náchodě

Jaké jste prožili na zámku léto s medvědy? Užívají si přítomnost turistů nebo naopak mají raději klid?
Raději mají klid. Ale jsou také zvědaví a zvídaví. Takže oni vylezou, když je něco zaujme. Dáša si třeba prohlíží některé návštěvníky, ale samozřejmě jim vadí, když na ně lidé pokřikují nebo na ně něco háží, což je velký problém. Možná někteří návštěvníci zámku čekají, že tam bude Ludvík jezdit na koloběžce nebo žonglovat, to ale neuvidí. U nás je to čistá příroda. Medvědi se opravdu chovají stále tak, jako kdyby byli v přírodě, stále v nich přetrvává přirozený pud.

Jak dlouho už medvědi žijí v příkopě na náchodském zámku? Protože oni se narodili v jednom pražském cirkuse?
Ano, to bylo ještě za Československa. Ten cirkus nahlásil jako přebytek samce a samici medvěda hnědého a byli jim odebráni. Oni je už nechtěli, prý nebyli vychovatelní, ale to je už historie. Ludvík s Dášou nezažili pěkné chvíle, nikdo se jich neptal, jestli chtějí být v cirkuse, takže neměli na vybranou. Ale myslím si, že se to na nich nikterak nepodepsalo. Ludvík to bere krásně a sportovně, je velice hravý. Dáša je naopak velmi opatrná. Hlídá si svůj prostor. A krásně také pečuje o Ludvíka, hlídá ho.

Čtěte také

Medvědi Dáša a Ludvík na náchodském zámku oslavili 30. narozeniny. Užili si dárky v podobě pamlsků

Oni tedy byli spolu odmala? Ale nejsou to sourozenci?
Zřejmě ne, ani si nejsou podobní. Ale mají moc hezký vztah. Dáša pečuje o Ludvíka, pečuje o jejich prostory. Nelezou si navzájem do jídla, když si vlezou do pelíšku, jeden se chce přitulit k druhému, tak si mručí, jestli je to možné. Takže kontakt tam je. Mručí, vydávají různé zvuky, jak je to pro medvědy přirozené, komunikují spolu. Mají se rádi, péče Dáši je tam znát.

Jak to, že spolu neměli medvíďátka, když se mají tak rádi?
Dáša je po zákroku, protože v rámci omezeného chovu není dovoleno je rozmnožovat. To hlídá zoologická zahrada.

Pokud máme v sobě lásku, tak ji můžeme rozdávat. Když se člověk ztiší, začne vnímat přírodu, tak zjistí, že má v podstatě úplně všechno.
Jana Vlášková, ošetřovatelka medvědů na zámku v Náchodě

A letos slaví Dáša s Ludvíkem i kulatiny, své třicáté narozeniny. Ovšem péče o ně je zodpovědná, protože vy si nemůžete říct, dnes se mi nechce, zůstanu doma. Je to každodenní starost, ať je venku bláto, sníh nebo slunce.
Ano je to přesně tak. I dnes ráno jsem je stihla zkontrolovat. Ludvík jen vytáhl tlapku zpod mříží, že je všechno v pořádku. Dáša na mě koukala a hrála si, ona ráda cvičí jógu, takže byla v pohodě, což mě moc těší. Ráda je protahuje a procvičuje. Leží na zádech, přední nožky si chytne zadními a dělá takovou kolíbku do strany. A když napadne sníh, tak cvičí i na sněhu a to je nádhera. Jsou tedy v pohodě, dobrá psychika přispívá i k jejich fyzické kondici.

Až přijedete do Náchoda, tak za nimi půjdete znovu?
Ano, opět je zkontroluji. Když vylezou, dostanou svůj oblíbený tvaroh s olejem nebo s medem, do toho nějaké vitamíny, a pak připravím kaši. Ta se skládá z různých semínek. Potom tam máme oves, je to v určitém poměru. Máme rýžovou kaši a sušené klíčky, a nějaké oleje ještě přidáváme. Třikrát denně dostanou kaši, protože teď je podzim, kdy se zakrmují. Přes léto vyžadují zeleninu a ovoce. Na podzim už jsou to sladší plody, sezónní švestky, hrušky a blumy, musí to být opravdu sladké. A ještě přidávám meloun, protože je hodně šťavnatý. To mají rádi.

Čtěte také

Medvědi v náchodském zámku přicházejí na chuť lahůdkám, kterých si loni ani nevšimli. Čím to?

Kolikrát denně za nimi chodíte?
Třikrát až čtyřikrát. A když vidím, že mají hlad, tak jim něco dám. Určitě dostávají i vajíčka a vařené maso s těstovinami.

Jak jste se k této zajímavé práci dostala?
Jsou to čtyři roky zpátky, kdy mi tuto práci nabídli a já jsem za to moc vděčná. Měla jsem už nějaké zkušenosti s jinými zvířaty, ale ne s těmito šelmami. Byla to pro mě výzva a v podstatě jsem toužila po takové práci se zvířaty. Máme i pravidelné školení. Člověk, který pracuje u zvířat, by měl v prvé řadě vnímat, jak se chovají. Nesoudit je podle sebe, ale vnímat tu přírodu. Čili když jdete k medvědům, je potřeba klid. Oni vše vycítí a vnímají. My lidé jsme možná trošku pozapomněli na přírodu. Měli bychom se trošku zklidnit a víc vnímat své okolí, než být hluční a vyžadovat pozornost. A když máme v sobě lásku, tak ji můžeme rozdávat a ostatní to vnímají. Když se člověk ztiší, začne vnímat přírodu, tak zjistí, že má v podstatě úplně všechno.

Jana Vlášková, která se stará o dva náchodské zámecké medvědy Ludvíka a Dášo, byla naším hostem. Moc děkuji za zajímavý rozhovor.