Lucie Andělová: Mrzí mě, že diváci nejsou příliš přístupní modernímu pojetí divadla. Chci to změnit
V rozhlasovém studiu vítám Lucii Andělovou, herečku, která jde už pět let v Klicperově divadle v Hradci Králové doslova z jedné role do druhé. Také hodně zpívá a věřím, že nám přiblíží nejen ten její umělecký svět, ale také život na statku, kde bydlí.
Holínky, nebo střevíce? Co máte raději?
Obojí. Ale každé samozřejmě pro jiný účel. Holínky do bláta, tam bych ve střevících nešla. Ale na podpatcích také ráda chodím.
Vysvětlete nám, jak se divadelní herečka a vynikající zpěvačka ocitne na statku? Jak to přišlo?
To je hodně dlouhá a dobrodružná cesta. Potkala jsem se s mým mužem, žili jsme spolu v Praze a narodilo se nám dítě. Často jsme trávili volný čas u jeho babičky na vesnici, kde se nám to moc líbilo, a jak to tak bývá, s životem dítěte se priority docela promění a tak jsme začali uvažovat o tom, jak žijeme, co jíme, v čem peru. Čím víc času jsme trávili na venkově. A chodívali jsme kolem barokního statku, je to kulturní památka, který byl už dlouhá léta opuštěný, protože poslední majitelka zemřela. Statek se jmenuje Hrušův, hledali se dědicové, kteří se ale nenašli, čili to propadlo státu. A my si řekli, že by se nám tam krásně žilo. Statek jsme koupili a odstěhovali jsme se z Prahy na venkov.
Mnohé ženy chtějí šminky a kosmetiku, já chci traktor, krávu a prase. Manžel to ví, trošičku je zděšen, ale už na to šetří.
Lucie Andělová, herečka
Takže manžel věděl, koho si bere.
Ne, nevěděl. Já jsem byla typ ženy, která ráda trávila čas na baru s červeným vínem, a všichni se velmi divili, jak jsem dopadla.
Čtěte také
Co máte na statku za zvířata?
Začali jsme drobnými živočichy, čili drůbeží, máme slepice a indické běžce. Takže moje zahrada je kompletně bez slimáků a sousedka nám je hází přes plot. Pak máme kočky a završili jsme to stádem ovcí. Momentálně jich máme 25.
Pobavilo mě, když jste psala na své sociální síti, že mnohé ženy chtějí šminky a kosmetiku, ale vy chcete traktůrek.
Já bych chtěla traktor, krávu a prase. Manžel to ví, trošičku je zděšen, ale už na to šetří. Protože to není žádná levná záležitost. Ovšem Vánoce se blíží.
Je náročné skloubit hraní v divadle s životem na statku?
Je to rozhodně náročné. Dojíždím do divadla v Hradci Králové 50 km a beru to jako takové přemostění. Během cesty mám čas se soustředit na svoji práci v divadle a potom, jak zase odjíždím zpátky, tak se už opět těším na venkov, do přírody a za svými zvířátky.
Mám ráda pestrost ve svém hereckém rejstříku, ale dramata mám úplně nejraději. Trošku se porochňat v hlubinách duše.
Lucie Andělová, herečka
A dvě děti máte, aby toho nebylo málo. Můžete nám popsat váš běžný den?
Ráno vstáváme v půl sedmé, což se docela dá. V létě potom samozřejmě, když se dříve rozednívá, tak zvířata chtějí dříve ven. Ovce paseme celoročně venku, takže to je jednodušší, ale slepice chtějí brzy ráno ven. Většinou vstává můj muž kolem páté hodiny, pustí je a pak si ještě schrupneme. Vypravujeme děti do školy, znáte to, ranní fofry a potom nasednu do auta a jedu do Hradce. To se hezky naladím na divadlo, mám většinou zkoušku nebo dopolední představení. Po zkoušce se vracím zase těch 50 km zpátky domů, obstarat zvířata, třeba vyzvednout děti nebo uvařit, nakoupit. A potom se chystám na večerní představení. Takže zase sednu do auta a jedu zpátky.
To se rozhodně nenudíte. Ale možná i díky tomu jste autentická ve svých rolích, neříkají vám to lidé?
Ano, už jsem to slyšela. Ale nějak to asi nevnímám, přijde mi, že se jen to, co přichází, snažím pustit ven. A možná ano, je to autentické.
Čtěte také
Máte i takto po ránu chuť si zazpívat?
A víte, že ano? Za hodinu máme představení A pak usnu a vstanu o Zuzaně Navarové. Tato inscenace byla vytvořena k poctě 20. výročí od jejího úmrtí. A jsem ráda, že jste mě pozvala takto ráno sem do rádia, abych se rozmluvila. Protože je to trošičku náročné, člověk musí projít určitým procesem před představením, musíme se rozezpívat a rozmluvit, máme nějaké korepetice, takže se tak nějak naladíme všichni na sebe. Pro mne je to ale radost, já velmi ráda zpívám.
Co vás přivedlo do Klicperova divadla?
To souvisí s tou mou dobrodružnou životní cestou. Já jsem předtím účinkovala v Brně v HaDivadle a s prvním dítětem jsem dojížděla z Prahy do Brna. Potom jsem otěhotněla podruhé a řekla jsem si, že se dvěma dětmi už to opravdu nepůjde, dojíždět takovou dálku. A zrovna v tom momentě se pořádal konkurz v Klicperově divadle, tak jsem do toho šla a vyšlo to.
Herci mají největší vypětí večer, pak je i těžké to zase zklidnit. Po náročné roli jsem ale tak unavená, že docela rychle usnu.
Lucie Andělová, herečka
Lidé vás mohli vidět v krásných rolích Hany nebo Jenůfy z Její pastorkyně. To jsou velké role.
Velké, hluboké a náročné.
Čtěte také
Jsou to ty nejzajímavější z vašeho pohledu?
Já mám ráda pestrost ve svém hereckém rejstříku, ale dramata mám úplně nejraději. Trošku se porochňat v hlubinách duše, takže tyto role považuji za jedny z nejtěžších a mám je opravdu ráda.
V jakém stavu jste po takovém představení?
Snažím se to co nejrychleji ze sebe shodit, protože to bych pak nemohla fungovat dál. A je velmi zvláštní, že my herci máme největší vypětí večer. Největší výdej energie máme večer, takže pak je i těžké to zase zklidnit. Po takové náročné roli jsem ale tak unavená, že docela rychle usnu.
Trému ještě míváte? A je to vhodné nebo dobré pro herce?
Trému samozřejmě mám. Nevím, jestli je to dobré, mě to spíše vykolejí. Říkala jsem si, že na to, jak dlouho jsem už u divadla, nějakých 17 let, tak bych mohla být už bez trémy, ale mám pocit, že je to spíše čím dál horší.
Dlouho uvažuji nad tím, že bych si moc chtěla vyzkoušet Médeiu. Je to další hodně náročná role, která mne ale velmi zajímá.
Lucie Andělová, herečka
Nějaký talisman či rituál vám pomáhá?
To nemůžu říct, aby se mi to pak nepokazilo.
Čtěte také
Kdybyste si mohla vybrat jakoukoliv roli z klasického repertoáru, která by to byla a proč? Říká se, že když to herec pustí do éteru, tak se to plní.
Už dlouho uvažuji nad tím, že bych si moc chtěla vyzkoušet Médeiu. Je to další hodně náročná role, ale to by mě v nějakém zajímavém, moderním zpracování velmi zajímalo.
Rádi se půjdeme na Médeiu ve vašem pojetí podívat. Jak vnímáte vývoj moderního divadla? Co byste změnila na jevišti nebo na tom, co se odehrává u nás v kultuře?
Spíše bych dbala na to, aby se změnilo vnímání diváků. Protože mám pocit, že jsou méně přístupní k modernímu zpracování divadla. Ale možná je to i naše chyba, nás divadelníků, že je na to málo připravujeme. Chtěla bych diváky nabádat k tomu, že nevadí, když někdy něčemu nerozumíme, protože to stejně na nás má nějaký dopad. A bylo by fajn, kdyby si i o některých konkrétních věcech mohli víc zjistit. K tomu bychom mohli i my, jako divadlo, pomoci třeba dramaturgickými úvody, různými konverzacemi. Více diváky té moderně přiblížit. Snad to je i budoucnost v Klicperově divadle.
Na závěr, pozvěte nás. V jakých inscenacích vás můžeme vidět?
Ráda bych vás pozvala na mé poslední představení, které jsem nazkoušela. A to je Kafka is not dead. Premiéra byla teď v dubnu, podle mě je to velmi zajímavá inscenace. Také náročná, moderní, ale když ji člověk na sebe nechá plynout a působit, tak si to užije.
Novinky, informace a hrací plán Klicperova divadla z Hradce Králové, které je čtyřnásobným držitelem ocenění Divadlo roku.
Do divadelního hlediště vás pozvala Lucie Andělová, herečka Klicperova divadla v Hradci Králové. Ať se vám daří vše, do čeho se budete pouštět.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
