Lidská touha má velkou sílu. A když se k ní přidá i ta koňská, pak se teprve dějí věci!

A že to byly a jsou pořádné Barbořiny vlny, jež vedly i k překonání lékařského ortelu, že už se nepostaví na nohy, to se dozvíte v pořadu, který připravila redaktorka Vlaďka Wildová.

8 fotografií

Barbora Vandrovcová, dnes maminka dvou dětí, majitelka Rekreační stáje U Edieho, nechala invalidní vozík zaparkovaný daleko za sebou. Původně to podle lékařů měl být její věrný pomocník po zbytek života.

Čtěte také

Stárneme spolu. Vytvořením místa pro setkávání seniorů a vysloužilých koní si plním sen

Sedmnáctileté Báře tehdy v první řadě pomohla láska ke koním, ale i její bojovnost, odvaha a pevná vůle. Síla a vytrvalost. A přispělo taky kamarádství „na život a na smrt“ s Veronikou Seifertovou z Klatov.

První velkou výzvou a motivací k pohybu byl pro Báru její anglický plnokrevník Sir Edward. Ten dal také jméno stáji U Edieho.

Na tohoto „zakladatele“ vzpomíná s láskou a vděčností. „Přece se na něj nebudu dívat zespodu, říkala jsem si tehdy, když mě k němu poprvé dopravili. Nejdřív jsme se kamarádili pojízdně v terénu. On to byl takový divočák a to mě dál motivovalo stavět se postupně na nohy. Pak jsem po chvílích zkoušela i sedlo. Můj pohybový aparát se zpevnil, přestaly mě pronásledovat i ukrutné bolesti zad spojené s vyhřezlými plotýnkami.“

Něžní obři plemene Shire a spříznění volbou

Bára později otevřela stáj U Edieho pro „něžné obry“. Tito koně plemene Shire se vyznačují působivou výškou a jsou dobře rozpoznatelní, díky své mimořádné velikosti. Jako jedna z mála u nás tak chovatelka Bára propojila svůj život právě s tímto pozoruhodným, ale také klidným a laskavým plemenem a nedá na něj dopustit.

Čtěte také

Přemysl Král se po operaci pustil do úspěšného boje s ochrnutím dolní poloviny těla a znovu sportuje

Bářina kamarádka Veronika, která přijela na návštěvu z Klatov, pozoruje ze hřbetu něžné obryně Isabely okolní svět. Užívá si chvíli rehabilitace v sedle, jarního slunce, ale hlavně přítomnosti Báry, se kterou ji propojilo setkání na nemocničním lůžku.

„Bára není člověk, který by podléhal nějaké depresi. Nakopne, povzbudí, ještě jednou nakopne - a pak se to rozjede. Je to velká bojovnice, má v sobě sílu. Její život nebyl a není jednoduchý. Pořád ho provázejí těžkosti, ale Barča se nevzdává. Se sedlem se narodila a s ním i umře.“

Poslouchám ještě, jak Isabela chroupe jablko, které si s sebou původně vzala ke svačině Bára, a pak už kamarádky opouštím. Vzdálenost mezi jejich domovy je poměrně velká a tahle chvíle patří jim.

Příjemný poslech!

(Další díl nového projektu Českého rozhlasu Hradec Králové s názvem: Neobyčejné příběhy obyčejných lidí)