Lenka Vavřičková získala cenu Křesadlo za dobrovolnictví. S fenkou Terezkou pomáhají pacientům
Teď budeme mluvit o dobrovolnictví, což je ryze nehonorovaná činnost, která ale může mít až zázračný efekt. Na letošním ročníku slavnostního předávání cen Křesadlo zazářila také MUDr. Lenka Vavřičková, vedoucí lékařka oddělení protetické stomatologie na Stomatologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Ta několikrát do měsíce také navštěvuje se svou labradorkou Terezkou i pacienty II. interní gastroenterologické kliniky, a to už tedy jako dobrovolnice. Paní doktorko, blahopřeji k ocenění, které jste obdržela.
Děkuji mockrát. Určitě jsem nebyla jediná, bylo nás více, ale děkuji mockrát.
Ocenění Křesadlo se udílí od roku 2018 jako poděkování za dobrovolnictví a symbolizuje vykřesání jisker lidství. Co pro vás znamená tahle cena?
Samozřejmě je to ohromná pocta, protože člověk to nedělá kvůli ocenění, dělá to úplně z jiných důvodů. Ale je to připomínka, že si toho lidé všímají a dokáží vás ocenit, když děláte něco navíc ve svém volném čase.
Ocenění je připomínka toho, že si lidé všímají a dokáží vás ocenit, když děláte něco navíc ve svém volném čase.
Lenka Vavřičková, lékařka, dobrovolnice, držitelka ceny Křesadlo
Profesně pracujete na Stomatologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové. A se svým pejskem, jako dobrovolnice, ve svém volném čase chodíte na internu?
Asi bych to neměla říkat, ale vybírám si dovolenou, abych mohla jít v pracovní době.
Čtěte také
Na stomatologii prý také pořádáte velké odborné kongresy.
Ano, já jsem docela akční. Tedy jak na úrovni České republiky, tak i na světové úrovni si mi letos podařilo, že jsem přivezla světový kongres protetiků. Já jsem protetik, to znamená, že se zabývám výrobou stomatologických náhrad. A podařilo se mi přivést odborníky z celého světa. Kongres budeme mít v říjnu v Praze.
Jak jste se dostala ke canisterapii, jestli to tak můžu nazvat, a vůbec k pejskům?
Já jsem úplně, jak by řekla moje rodina, na pejsky ujetá odmalinka, protože to není můj první pejsek, ale asi šestý. Vždy jsem se psům velmi věnovala a i s těmi předchozími jsem sportovala, běhala jsem agility, takže když jsem si pak vybírala nového pejska, tak jsem zase chtěla běhat agility. Ale bohužel přišel covid, nastaly nějaké mé zdravotní komplikace, byla i zavřená cvičiště a po covidu už jsem nebyla schopná takové akční věci jako běhat se psem přes překážky. Tak jsme hledali jinou formu nějaké práce s pejskem a našli jsme canisterapii. I když ona to už dnes úplně není canisterapie.
Čtěte také
Terezka je černá labradorka černá?
Ano, Terezka je labradorka, ale u nás v České republice jsou rozšířeni hlavně takzvaní angličtí labradoři, což jsou mohutní pejsci. Terezka je ale americká labradorka, což znamená, že je vyšlechtěná pro práci a pro sport. V Čechách úplně není tato rasa rozšířena. Ovšem Terezka je empatická, má obrovský rodokmen, je dovezena z Vídně, takže je to Vídeňačka.
Ale mluvíte na ni česky, ne?
Ze začátku, když byla štěně, jsme museli první dva týdny mluvit v němčině, protože na to byla naučená od své chovatelky, ale postupně jsme přešli do češtiny.
Přihlásila jste ji na nějaký výcvik? Je zapotřebí k tomu, abyste mohli chodit za pacienty, nějaký výcvik nebo třeba i nějaký průkaz, nějaké zkoušky?
Určitě ano. Výcvik samozřejmě by měl být hned od štěněte, ale je to výcvik poslušnosti. Protože pejsek, který se chce věnovat canisterapii, přímo canisterapeutické zkoušky nesmí skládat v nižším věku než 12 měsíců, aby nebyl přetěžován. Takže obvykle první rok trávíte výcvikem poslušnosti a nějakých drobných triků. Zkoušky se pak mohou skládat až po dvanáctém měsíci věku.
Terezka je trošku specifická v tom, že nemá ráda příliš hlučné prostředí. Takže jí vadí oslavy na Silvestra, všechny ty rachejtle.
Lenka Vavřičková, lékařka, dobrovolnice, držitelka ceny Křesadlo
Šlo Terezce všechno hladce od začátku, nebo jí něco také dělalo problém?
Terezka je trošku specifická v tom, že nemá ráda příliš hlučné prostředí, takže jí třeba neskutečně vadí oslavy na Nový rok nebo na Silvestra, všechny ty rachejtle. To znamená, že hodně hlučné prostředí není pro ni ideální. Máme tam tedy trošku rezervu, ale jinak labradoři jsou k tomuhle účelu naprosto ideální psi.
Čtěte také
A je to tak, že co se pejsek naučí, to už nezapomene? Češtinu už se tedy Terezka naučila.
Samozřejmě, že to umí pořád, ale musí si to čas od času zopakovat. My teď trochu polevili, takže jsme zase ve fázi opakování. Ale když je pak pejsek vycvičený, tak i ty nové triky se učí daleko rychleji. Ale chce to trpělivost a chce to ten čas tomu pejskovi věnovat.
Pojďme vysvětlit onen termín canisterapie. Tak se tomu dříve říkalo, canisterapie, práci s pejskem a lidmi.
Ano, ale bylo to tak, že se předpokládalo, že chodí a pracují jen pejsci. Zatímco dnes už se ví, že i jsou jiná zvířátka, která mohou pomáhat. Tedy dnes se to jmenuje Animal Assisted Services, AAS je správná zkratka, což se rozděluje na spoustu podkategorií. To znamená, že jsou terapeutičtí psi, edukativní psi, kteří pomáhají k naučení, nebo jsou to psi, kteří zasahují jako krizoví interventi. Nebo jsou to jen čistě psi, kteří aktivizují pacienty. Podle toho se vždy to dané odvětví jmenuje. Celé AAS má asi osm podkategorií.
Terezka dokáže obejít třeba 17 lidí, to je takový náš rekord. A to už je pro pejska únavné, je to pro něj práce.
Lenka Vavřičková, lékařka, dobrovolnice, držitelka ceny Křesadlo
Jak to vypadá, když jdete s Terezkou na oddělení za pacienty?
Máme to domluveno tak, že nám většinou staniční sestra připraví seznam pacientů, kteří by se s Terezkou chtěli potkat. Dostaneme seznam, pak jdeme, se mnou chodí šéfka dobrovolníků ve fakultní nemocnici Mgr. Blanka Vápeníková, protože je vždy dobré, když si s těma lidmi povídáte. Já jsem trošku více orientovaná na kontrolu pejska, protože to jsou pacienti, kteří mají infuze, mají cévky, je tam spousta hadiček a musím tedy kontrolovat Terezku.
Čtěte také
Přijdeme na pokoj a Terezka si nejdříve ty lidi takzvaně obejde. Většinou se zeptám, jestli ji můžu pustit z vodítka, což je mi většinou schváleno. A Terezka jde každého přivítat. To znamená, že si s každým podá packu, za což ji pacient většinou odmění nějakým pamlskem, který ode mě dostane. A pak Terezka předvádí nějaké triky. Děláme i to, abychom ty pacienty trochu rozpohybovali, máme nějaké psí hlavolamy, pacient schová pejskovi mňamky, granulky a pak je pejsek hledá. Lidé se tím pobaví, navíc to má i tu výhodu, že nám začínají povídat o svých mazlíčcích, ukazují nám fotky, kdo se o ně stará, jak se jmenují. Terezku si fotí, posílají rodinám fotku, kdo je navštívil v nemocnici. Nebo se dokonce aktivizují, vstanou kvůli Terezce z postele, jdou ji pohladit. Takže tak to probíhá.
Slyšel jsem něco o hře se zvukovými tlačítky.
Ano, to je teď nás poslední trik, takový hit, dá se říct. Máme zvuková tlačítka, kde je mým hlasem nahráno nějaké slovo a ten pejsek jde a to tlačítko si zmáčkne packou. Vy ho tím odměňujete, takže mám tam třeba tlačítko mňamka. Terezka jde, zmáčkne si tlačítko a musíte hned dát mňamku.
Čtěte také
Co mačká Terezka nejčastěji?
Ještě máme druhé tlačítko teď naučené, a to je podrbej. Ona strašně ráda je drbaná na zadečku, zvláště od pánů. Takže si střídá od někoho podrbej, a od někoho mňamku. Jsou to komunikační tlačítka pro pejsky. Bohužel asi nejvíce jde ta mňamka, takže doma to máme schované. Protože jinak by to byla pořád mňamka.
Jak náročná je pro Terezku taková návštěva?
Hodně, protože většinou dostáváme seznam zhruba 12 nebo 13 pacientů a musí se k tomu připočítat ještě veškerý personál. Protože když my vcházíme do pokoje, tak se všichni z toho oddělení seběhnou, s Terezkou si pohrají, pomazlí ji. Ona zase ukáže, co umí nového. To znamená, že za tu chvíli dokáže obejít třeba 17 lidí, to je takový náš rekord. A to už je pro pejska hrozně únavné. Protože to není jen o tom, že dostává mňamky a je hlazená, ale je to pro ni práce, spousta zvuků, pachů, spousta nesmíš, to nedělej, dávej pozor. Takže je pak vyčerpaná.
Můžete zmínit nějaký pěkný příklad, jak to pomáhá lidem? Nebo jak to funguje?
Stalo se nám, že jsme byli právě na interně a byla tam pacientka, která úplně nebyla mobilní. Byl u ní fyzioterapeut, který se snažil paní rozpohybovat, posadit ji na posteli a aspoň položit nohy na zem. A Terezka přišla do pokoje, a než se fyzioterapeut nadál, tak paní vyskočila z postele a hnala se k Terezce. Dokážeme tedy zaktivizovat pacienta. A funguje to.
MUDr. Lenka Vavřičková, která je čerstvou držitelkou krásného ocenění Křesadlo za dobrovolnictví, byla dnes naším hostem. A my k této ceně ještě jednou moc blahopřejeme.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
