Legiovlak přibližuje drsný život československých legionářů na ruské Sibiři před více než 100 lety

Čtěte také

iROZHLAS

Legiovlak ukončí tento týden svou letošní pouť napříč Českem. Do neděle je k vidění v Borohrádku

„Teď vstupujeme do těplušky," říká průvodce legiovlaku Tomáš Sabolčák. Na sobě má bašlik, papachu a šiněl a v ústech nezbytnou fajfku. Těpluška byl původně nákladní vagón. Legionáři si ho po cestě přestavěli na ubytovnu. Spali tu, sušili boty, jedli i hráli karty.

A hlavně… snažili se přežít čtyřicetistupňové mrazy. „Sami Rusové to označili jako generál Sorok, protože sorok to je čtyřicet."

A tak se českoslovenští dobrovolci snažili o zateplení vagónů. „Na trámy začali nabouchávat prkna a vzniklé prostory vyplňovali různým izolačním materiálem. Senem, slámou nebo novinami."

Čtěte také

Zajímá vás, jak vypadá speciální komentovaná prohlídka Legiovlaku pro neslyšící návštěvníky?

A i když si legionáři těplušku zateplili, uvnitř bývala v sibiřských mrazech teplota sotva kolem 5 stupňů. Při pohledu na lůžka u oken člověka napadne, že se po Velké válce museli vracet domů trochu nakřivo - zima u skel byla totiž nesnesitelná.
„Proti tomu se bojovalo tím, že když v noci okolo kasárenského vlaku chodila hlídka, tak vždy zabouchala na tu těplušku a ti vyhřátí bráškové si v polospánku vyměnili místa s těmi, kteří už namrzali u oken. Tak se o sebe starali."

A teď s vedoucím posádky, kterým je Jiří Müller, míříme do vozu, kde spí a žije posádka současného Legiovlaku. „Srdcem každého domova je kuchyně, takže tady se nám teď chystá oběd." Co bude dnes k obědu? „Zapečené těstoviny."

Legiovlak ukončí svou letošní pouť napříč Českem. Do neděle je k vidění v Borohrádku|foto:Jiří Hofman, Český rozhlas

„Když půjdeme dál touto chodbou, tak tady jsou takové kajuty. Ubikace mužstva, bydlí tu čtyři členové posádky. Na každé straně jsou dvě palandy. Na každé se vyspí až dva muži. A tady jsou police, kde mají kluci co potřebují." Další tři kajuty jsou určeny pro vedoucího posádky, velitele Legiovlaku a asistenta přepravy.

Čtěte také

Legiovlak už navštívilo přes milion návštěvníků, kteří často muzejníkům přináší vlastní rodinné věci

A jak snáší současní legionáři zimu, která je doprovází při posledních dnech na cestě? „Spíše je to pro nás něco jiného, je to změna. Pokud je sníh, tak je to pro nás lepší varianta. Legionáři měli určitě v Rusku větší zimu a více sněhu."

Přesto bydlet v těchto dnech na Legiovlaku znamená nosit teplé oblečení. Teplota v obytném vozu je totiž okolo 14 stupňů. „Máme tam o něco tepleji než legionáři, ale nezkoušeli jsme to naše topení při teplotách mínus čtyřicet stupňů," dodává Jiří Müller.

Borohrádek na Rychnovsku je poslední stanicí pojízdného muzea v roce 2025. A zatím ho letos navštívilo o dvacet tisíc návštěvníků více než loni. Cestovat s historickou vlakovou soupravou budou potomci československých legionářů opět zase na jaře.