Legenda českého potápění, Petr Švaral, vás vezme na výpravu do kouzelného, mokrého, podvodního světa
Pojďme se spolu podívat pod vodu. V našich oceánech žije přes milion známých druhů rostlin a živočichů a věří se, že jich může být ještě objeveno až 9 milionů. Tak proč bychom nemohli využít šanci a potápět se? Legenda českého potápění, Petr Švaral, nás vezme na výpravu do kouzelného podvodního světa a připraví nás i na možné nástrahy.
O komunitě potápěčů je známo, že patří mezi nejpřátelštější na světě. Souhlasíte?
Potápění je technický sport. A podobně, jako třeba u horolezců, ti lidé musí držet pohromadě, musí si pomáhat, když je nějaký problém.
Jaký důvod vy osobně považujete za ten nejdůležitější a nejzásadnější, proč se potápět?
V dnešní době lidé vidí spoustu filmů a zajímavostí, cestují po celém světě. My jsme začínali tady u nás v zatopených lomech. Protože jsme chtěli být pod vodou, to byl prvotní moment, být pod vodou. Podívat se, co v té vodě je. Zvědavost lidí je u potápění důležitá a rozhodující.
Člověk musí být zdravý a fyzicky se na to trochu připravit. Nemůžete jen tak skočit z gauče do vody a začít se potápět. To nepůjde.
Petr Švaral, legenda českého potápění
Dá se, myslíte, přirovnat pocit při potápění s pocitem, když létáme nebo zažíváme pocit beztíže?
Je to zvláštní pocit. Pod vodou vám zmizí ten mumraj nahoře, je tam absolutní klid. Slyšíte jen dýchací přístroj, ty bublinky, a koukáte se. Musí tam být s vámi samozřejmě nějaký kolega, abyste byli ve dvojici a teď prostě nastává okamžik, že si jen hlídáte vzduch, který máte v zásobníku a hltáte to, co vidíte ve vodě. Dá se říct, že je to taková až meditace. Dost lidí říká, že si bylo ve vodě odpočinout.
Čtěte také
Můžeme s potápěním začít v každém věku?
Nejdůležitější je zdravé srdíčko. Musí být člověk zdravý a pak už to jede samo, jak se říká. Ve vodě se pohybujeme pomoci ploutví, které mají odpor ve vodě, čili musíte se nějakým způsobem na to fyzicky připravit. Nemůže člověk jen tak skočit z gauče do vody a začít se potápět, to nepůjde. Chce to malinko čas.
Ale znám lidi, mně je 76 let, jsou to mí vrstevníci nebo jsou ještě starší, kamarádi, kteří blázní na kole nebo lezou někam na kopce. Oni říkají, v tom stáří je to už takové rozvážnější, ale já se prostě pohybuji, a to je úžasný pocit. Vidět se mezi nimi, to je bezvadné.
Čtěte také
Doporučil byste začít s potápěním v bazénu nebo na nějaké menší vodní ploše?
40 let jsme pracoval na bazénu v Trutnově jako mistr plavčík, plavecká škola tam byla, a bylo vidět, že děti jsou zvědavé. Učily se plavat, ale stále dávaly hlavičky pod vodu, koukaly se, co tam je. Problém je, když se někdo bojí potopit a větší problém je, že lidé nejsou schopni dýchat ústy.
Všichni chodíme a dýcháme nosem a teď najednou máte masku, ta vám zakryje nosní část a musíte se nadechnout ústy a někteří lidé to nechápou, neví, že také mohou dýchat pusou. Dokonce několik lidí na potápěčských kurzech proto skončilo. Říkali, že to dýchání pusou nedávají, dusili se. U potápění se prostě dýchá jen ústy.
Celou potápěčskou radioporadnu s Petrem Švaralem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
-
Hradecké minuty
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
