Láska k létání zrozená v hospodě. Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Pojďte se trošku proletět v oblacích. Představíme vám letku, dokonce Dračí letku, ostatně jak jinak, když je z Trutnova. Své domovské letiště má v Trutnově, tedy konkrétně ve Volanově. A podíváme se i na jeden výjimečný stroj. A hlavně na jednoho báječného pilota.

Pilot už přistál u našeho mikrofonu a je to Ladislav Ábel. Jak dlouho už vlastně létáte a jak jste se k tomu dostal?
Jak dlouho? Já létám v podstatě 19 let. A dostal jsem se k létání v hospodě, je to neuvěřitelné, ale v hospodě. Tam jsme si s kamarádem povídali, on létal ve Dvoře Králové na letišti. Dozvěděl jsem se, že má soukromé letadlo. Chtěl jsem, aby mě svezl a po patnáctiminutovém rozhovoru jsme se domluvili, že si udělám pilotní průkaz. A dopadlo to. Udělal jsem si zkoušky.

Jaký byl váš úplně první let bez instruktora? To znamená sám sólo výlet? To musí být ohromný pocit, když se člověk sám vznese.
Ano, to je pravda. Je to takový zvláštní pocit. Protože pokud létáte s instruktorem, tak ten vám do toho může vždy takzvaně hrábnout, poupravit. Může vám pomoci buď přistávat nebo startovat. A pak když už jdete na to sám, tak je to takový zvláštní pocit. Letadlo vzlétne a podíváte se vedle sebe a nikoho tam nemáte. Je to prostě jenom na vás. Takže pocit zvláštní, ale přitom fajnový.

Vy jste prý svůj první takový možná v uvozovkách krizový zážitek zažil hned na začátku.
Přesně tak. V den mých zkoušek jsem letěl z Nové Paky, kde jsem měl zkoušky s instruktorem, s panem Doubkem. Po zkouškách jsem letěl domů do Trutnova a v půli cesty mi praskl unašeč vrtule a prostě bylo to takzvané ostré nouzové přistání. Vrtule se přestala točit, takže letadlo letělo jen jako větroň. Naštěstí výška byla dobrá, a cvičíme to pochopitelně v tom výcviku, takže jsem si vyhlédl pěkně dlouhé pole a tam jsem bez problémů přistál.

A to vás neodradilo od létání, takový zážitek?
Ne, ne, ne, ne, neodradilo, to v žádném případě.

Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Jste členem trutnovské Dračí letky, která má zázemí na letišti v Trutnově. Kolik vás tam je?
Je nás 19 členů aktivních, kteří létají. Někteří létají po soutěžích, někteří po leteckých dnech, někteří po různých ukázkách.

A na čem všem létáte? Jaké tam máte stroje?
Všechno to jsou samozřejmě ultralighty. My jsme malá letka. Jsou to hornoplošníky, dolnoplošníky. Je tam Zephyr, typu Zephyr Tulák, Bücker vlastně a Jak. Takže dvouplošník, to je 131.

Vaší asi největší láskou je stíhačka Jak-3, že ano?
Ano, určitě, samozřejmě. Jak-3 je láska moje.

Než se k ní dostaneme, tak mi řekněte, na čem všem jste létal?
Nelétal jsem zase tolik letadel, tolik typů. Začínal jsem na Tuláku, zkoušel jsem Zephyra, zkoušel jsem Qualta, povodil jsem malinko i Bückera.

Jdybych se vás zeptal, kde je to v našem kraji takto seshora nejkrásnější? Protože ten náš kraj je z výšky jistě hodně fotogenický a malebný.
Já si myslím, že ať se vydáte na jih, na západ, na východ, to je úplně jedno kam, tak naše příroda je opravdu krásná z vrchu, tady není co dodat. A hory, kopce, to je prostě něco malebného. Krkonoše, Broumovské stěny, skalní města, Adršpašské skály.

Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Tak nám představte tu vaši největší lásku, repliku ruské stíhačky Jak-3. Co je to za letoun?
Ano, je to replika Jak-3. Ve své době to byla ruská stíhačka, jako měli Američané Mustanga, Angličané měli Spitfiry, tak Rusové měli Jak-3. Nebo respektive byly Jak-1, pak Jak-9 a z těch obou dvou letadel dali ty nejlepší vlastnosti dohromady a vyrobili Jak-3. Vlastně Jak-3 už dotáhla druhou světovou válku až do konce v podstatě.

Takže to byl asi hodně dobrý stroj?
Určitě to byl hodně dobrý stroj. Když to vezmu na dnešní dobu, jak to létá dnes, jak mohl létat originál, protože znám pilota, který lítá originál Jak-3, a ten když ty své zážitky vypráví, jak to vodí, tak si umím představit, jak se s tím létalo. Ano, hodně dobré letadlo.

Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Jak se vůbec staví vůbec letadlo?
Letadlo se staví tak, že jdete za někým, kdo to letadlo nejdříve nakreslí, namaluje, spočítá se to, zátěžové zkoušky a takové ty věci okolo. A když tyto veškeré dokumenty máte, tak začnete shánět různý materiál. A pomalinku začínáte od píky a všechno dáváte pomaličku dohromady.

Jak dlouho vám to trvalo, než jste ji postavili?
Já mám to štěstí, že v Trutnově v dračí letce je pan Drahoš a Drahoš mladší, oba dva Mirkové. Jsou to velice šikovní lidé. Staví ta letadla už několik let. A v podstatě jsme se domluvili, že mi s tím pomůžou. Víceméně se to stavělo u nich na dílně. Trvalo to nějakých 12, 13 měsíců. Ale dělalo se na tom opravdu intenzivně, od rána do večera, soboty, neděle, pořád.

A je to tedy měřítko 1:1?
Ne, není. Rádi bychom, ale bohužel máme nějaké váhové limity, a do těch bychom se nevešli. Takže to musí být pořád ultralight. Ty se dnes rozlišují do dvou kategorií, Elza a ultralight. Čili do 300 kilograml a do 350 kilogramů. Tohle je na těch 350 kilo. Takže je to oprati originálu menší. Je to 1:82 procent skutečné velikosti.

Jak rychle to letí, když za to pořádně zaberete?
Vzhledem k tomu, že Jak teď dostal před týdnem novou vrtuli a teprve to testuji, tak se to blíží k 300 kilometrům v hodině.

Ladislav Ábel, který si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3, ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A neměl jste strach, když jste s tím poprvé letěl? Přeci jenom jste si to postavili sami.
Neměl jsem strach, já měl nalétáno asi 1600 hodin, než jsem do toho usedl. Samozřejmě to pojíždění, to skákání na zemi, tam to samozřejmě hraje svoji roli. Tak 4, 5 hodin s tím skáčete na zemi, zkoušíte, zvykáte si na knipl, na plyn, na kokpit, prostě na všechno, na výhled z letadla. Takže nejdřív to poskáčete na zemi a pak si řeknete, že to musí letět, proto je to vyrobené. Takže to pustíte do vzduchu.

Po vás musí být opravdu velká poptávka na nejrůznějších leteckých dnech a přehlídkách.
Létám docela často po těch leteckých dnech, po různých vojenských akcích, polovojenskejch akcích, teď zrovna bude Cihelna 2017 v Králíkách. Tam budu létat.

Co je vlastně pro každého pilota tam nahoře nejdůležitější? Na co musí dávat pozor? Je toho asi hodně.
Je to úplně běžné jako pro lidi, co jezdí autem a musí dávat pozor na provoz na silnici. Tak to je v podstatě to samé ve vzduchu. Sice si řeknete, že to tam není tak husté jako dole, ale musíte koukat kolem sebe, jsou padáčkáři, jsou rogalisti, jsou větší i menší letadla. Takže ten provoz a různé prostory si musíte hlídat.

Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

A poznáte vždycky, kde jste? Nebo jste už také třeba nevěděl?
Taky se to samozřejmě stalo. Ne jednou. Dnes se létá na GPS, to znamená, že si tam zadáte trasu a letíte si. Nemůžete si rozbalit v kokpitu mapu, když se tam sotva vejdete. Neumím si představit tam rozbalovat mapu, to nejde. Takže letíte podle GPS. Ale ten náš kraj už člověk zná zpaměti, tam už problém není.

Slyšel jsem, že jednomu vašemu kolegovi se jednou stalo, že se letěl podívat nad Náchod a najednou zjistil, že tam jezdí tramvaje. Tak věděl, že je úplně někde jinde.
Ano, to je už několik let zpátky. Letěl se podívat do Náchoda a zabloudil do Polska. Takže i to se může stát.

Tak my vám přejeme, abyste vždy šťastně přistál. Jak se říká a přeje pilotům, kolik startů, tolik přistání.