Kuřecí prsa jsou dietním kouskem. Na medu zůstávají krásně šťavnatá, tak kdopak by rád neochutnal?
Máte rádi kuřecí maso? Někdo dává přednost grilovanému kuřeti, jiný má rád kuřecí kousky v nějaké směsi. My pro vás ale máme jiný tip! Zkuste s námi kuřecí prsa na medu. A nebudete litovat.
- 500g kuřecích prsou
- 2 menší jablka nejlépe Jonagold
- 1/2 hrnku sladkého jablečného moštu
- 1,5 lžičky kukuřičného škrobu
- 1 lžíce medu
- 2 lžíce dijonské hořčice
- 1/2 hrnku hladké mouky
- 2 lžíce olivového oleje
- 1/2 šálku kuřecího vývaru
- sůl
- mletý pepř
- čerstvá petržel na ozdobu
Kuřecí prsa jsou tím nejdietnějším kouskem z celého kuřete. Jejich příprava je jednoduchá, mají však sklony k vysušení. Pokud si je ale uděláte na medu zůstanou krásně šťavnatá.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že kuře je takový novodobý králík. Poté, co se snížil počet drobných chovatelů králíků, získalo kuře v českých domácnostech podobnou pozici díky snadné úpravě, cenové dostupnosti a lahodné chuti. Kdo by neměl rád jemné, křehké a lehce stravitelné kuřecí maso?
Kuře - to je klasika. Pro svou jemnou chuť, nízké množství tuku, obsah bílkovin, lehkou stravitelnost se kuřecí maso těší u nás oblibě. Kromě prsou připravujeme nejčastěji stehna s kůží i bez ní.
Postup:
V míse smíchejte jablečný mošt, kukuřičný škrob, hořčici, med, sůl a pepř a uložte v chladu.
Osolte kuře a poprašte v mouce.
Ve velké pánvi zahřejte olej a v něm smažte kuřecí prsa dozlatova.
K masu přidejte jablka a duste asi pět minut. Pak do pánve přilijte kuřecí vývar a směs jablečného moštu, kterou jste měli uloženou v chladu. Snižte teplotu, zakryjte hrnec a duste cca 15 minut.
Pak vyjměte kuřecí maso a jablka.
Zvyšte teplotu a omáčku duste do zhoustnutí.
Maso polijte omáčkou, posypte petrželkou a podávejte s rýží.
Dobrou chuť!
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější recepty
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
