Křtiny na Farmě Hucul na Janově hoře
„ Nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně“ - to v Krkonoších platí dvojnásob.
Ale znáte-li i příběh huculských koní, kteří tam získali nový domov, nabude pro vás vlání travin na horských pastvinách, jízdy po kousku nebe s dalekými výhledy i horská úbočí plná slunce a vůní, docela jiný rozměr. Byla to radost přijmout před léty první pozvání na Janovu horu na křtiny hříbat. Sledovala jsem úsilí tamních farmářů doslova o záchranu plemene pracovitého, houževnatého koníka, jehož původním domovem byly Karpaty. O vybudování rodu s dobrou, ba vynikající pověstí, o novou tradici . Pastviny na Janovce, to byly pro koně z hor podmínky nikoli nepodobné těm původním – nadmořskou výškou , přírodními poměry a především volností. Huculové ale už v Krkonoších neměli tahat klády, ani trén jako kdysi u rakouské armády. Začali spásat horské louky všude tam, kde hrozil zánik typickým lučním enklávám. Do těchto unikátních přírodních společenstev, se tak i jejich přičiněním začaly vracet vzácné druhy květin a bylin.
První kobylka, kterou jsem křtila se jmenovala Lada. Nádherně hnědooká hnědka. A co víc, její matka byla Eliška…Už tehdy mi dali vybrat ze jmen, která podle tradice začínají v jednom roce od jednoho písmene abecedy, a právo pojmenovat má ten, kdo hříbě první uvidí. No a řekněte sami – Eliška a Lada… Jakou radost měla Lada Klokočníková, když jsem jí přivezla první ho dřevěného koníčka, dárek pro kmotry! A protože už tehdy jsem samozřejmě křtila nejen za sebe, ale i za Český rozhlas, „naši“ v Hradci neváhali a Janovu horu vzali za svou. Na Farmě Hucul jsme v roce 2009 načali další tucet našich koní. Řada se rozrostla - Lada, Majka, Noemi, Ornela, Pohádka, Romeo, Sírius, Šemík, Tajga,Útes a Úpa, Vega , Záře a Žolík. Ne všichni zůstali v Krkonoších, některé kobylky ale už mají na farmě svá hříbata, křtili jsme už i děti „našich“ koní. Jiní se vydali do světa a obstáli na výbornou. Však Janova hora má od roku 1987 statut rozmnožovacího chovu a od roku 1997 je jedním ze zakládajících členů Asociace chovu huculských koní. Ročně čítá její stádo kolem sedmdesáti
Mnohokrát už jsme z Janovky živě vysílali, natáčeli tam několik pokračování cyklu Rádio na cestách.Zveme na všechny zimní i letní akce, snažíme se podpořit farmu, a tak i poděkovat za úžasnou práci, kterou manžele Marie a Ivan Karbusičtí i celá jejich parta pro koně i pro Krkonoše dělají. Na oplátku máme možnost natočit jedny z nejhezčích pořadů, vždy se dozvědět spoustu zajímavého, vydat se do hor v sedle, anebo jen strávit den v horách - v té úžasné kulise koní a pastvin, v tisíci metrech nad mořem pod Černou skálou, Šeřínem a Mechovincem .
O letošních křtinách se tedy Český rozhlas Hradec králové stane kmotrem dalších dvou huculků .Tentokrát se postupně rodí osm hříbat, znovu se jmény od písmene A - a my už víme, že patnáctým koníčkem bude dcera naší Pohádky, Apolenka. Na huculka od naší Noemi ještě čekáme. Těšíme se i na možná setkání s ostatními kmotry – Ondřej Havelka s dcerou Rozárkou křtili Rozinku, Radůza Radůzu a Toscu, pro Chantal Poulain jsem v zastoupení pokřtila její Šantalku, Luba Skořepová má svou Zambii. Opět přijedou lékaři i architekti, muzikanti, herci i sousední chalupáři a přátelé „Janovky“. Zveme i vás - tradičně na první červnovou sobotu. Sejdeme se po křtinách v hospůdce Na farmě, povíme si i o nových plánech statečných lidí a koní z Janovy hory, a vzpomeneme i na koníka prvního, Bludičku. Její pomníček - kámen ve tvaru srdce, stojí v břehu nad cestou k farmě.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
