Kroniky zachytily nejistotu lidí, co bude dál. Tragický 15. březen 1939 na východě Čech
Dnes je to přesně 80 let od okupace Čech a Moravy německou armádou. V 6:00 hodin ráno začala vojska obsazovat i východní Čechy. Jak lidé situaci vnímali a kudy jednotky postupovaly?
K obsazování zbytků Československa došlo oficiálně dne 15. března od 6:00 hodin. Území současného jičínského okresu obsazovaly jednotky XIV. a XVI. armádního sboru německé branné moci. Jičínský okres byl vojensky obsazován minimálně ze dvou směrů. Postup XIV. armádního sboru máme chronologicky zachycen a doložen v prostoru obcí Miletín, Hořice, Milovice u Hořic a Cerekvice nad Bystřicí.
Průjezd XVI. armádního sboru lze sledovat prostřednictvím kronik Sobotky, Jičína a Kopidlna. Nejdetailnější zápisy obsahuje kronika města Jičín. Oproti tomu Novou Pakou vojsko 15. března neprojelo vůbec. Absenci německého vojska předpokládáme například také v Lázních Bělohradě nebo Pecce.
„15. březen 1939“
Rešerše byla provedena v příslušných archiváliích fondů Okresní úřad Jičín I, Archiv města Hořice, Archiv města Jičín, Archiv města Nová Paka, Archiv obce Cerekvice nad Bystřicí, Městský národní výbor Kopidlno, Místní národní výbor Miletín, Místní národní výbor Roškopov, Městský národní výbor Sobotka, Obecní úřad Milovice u Hořic, Základní škola K. J. Erbena a Mateřská škola Korálka Miletín, Okresní četnické velitelství (OČV) Hořice, Okresní četnické velitelství (OČV) Jičín, Okresní četnické velitelství (OČV) Nová Paka. Využili jsme také soudobý tisk.
V Sobotce se vojáci objevují za silné vánice kolem 7. hodiny ranní, kdy projíždějí Předměstskou a Jičínskou ulicí ve směru od Mladějova, tedy od Turnova ve směru Jičín, Poděbrady a Kutná Hora (Místní národní výbor Sobotka, Kronika města Sobotky 1919-1958, str. 92 (neuspořádáno)).
Vynikajícím průvodcem událostmi března roku 1939 se stal Dr. Václav Buchar, který je jedinečným a detailním způsobem zachytil v kronice města Jičín. O vstupu německých vojenských jednotek se dozvěděli představitelé města Jičín již v brzkých ranních hodinách (ve 4 hodiny ráno, v 6:00 hodin proběhlo 2 mimořádné zasedání rady města).
Běžní občané se o situaci dozvídají během noci či rána z rozhlasu nebo z tisku. Následně, v 8 hodin ráno, se v Jičíně objevily už první německé jednotky, které bez zastávky pokračovaly ve směru na Kopidlno, kde byl průjezd vojska zaznamenán v 9:30 dopoledne (Místní národní výbor Kopidlno, Kronika města Kopidlna 1921-1947, s. 349-350 (neuspořádáno)).
Německé kolony projížděly Jičínem v hodinových intervalech
Snahu o co nejrychlejší postup jednotek dokládá i přítomnost vojáků schopných komunikovat s obyvatelstvem česky. Průjezdy vojenské techniky Jičínem kulminovaly mezi 16. až 19. hodinou. Vzhledem ke skutečnosti, že náměstí v Jičíně bylo uzavřeno, průjezdům vozidel přihlíželo menší množství obyvatel.
„Mnoho lidí procházelo zasněženými ulicemi s různými nákupy v rukou. Jest samozřejmo, že se projevovala zvědavost, až do Jičína přijede motorizované vojsko německé. Nejdříve se tu objevily tři říšskoněmecké tanky: obrněné auto, za ním vysílačka a za ní opět obrněné auto. Přijely okolo 8. hod. od rybníka, Palackého ulicí, objely náměstí kolem radnice a odjely směrem k Poděbradům. O 1 hod. odp. projel Jičínem německý voják v polní výzbroji v motocyklu a u restaurace Huškovy („Staré lázně“ na Valdickém předměstí), se ptal na cestuk Hradci Králové." (Archiv města Jičín, Kronika města Jičín, rok 1939, kniha č. 264, inv. č. 792, s. 50)
„Odpoledne 15. března pospíchali lidé ulicemi v rozbředlém sněhu za svým cílem - za nákupy. O 4. hod. přijely od Sobotky přes velké náměstí Masarykovo motorizované oddíly říšského vojska a bez zastávky odjížděly ke Kopidlnu. Městská stráž nedovolovala vstup na náměstí, vchod branou a ulice byly uzavřeny, takže na náměstí bylo jen málo lidí, kteří přihlíželi průjezdu kolon 6kolových automobilů krytých plachtami se silnou vrstvou sněhu. V automobilech seděli říšští vojáci v plné výzbroji s helmami v nových uniformách. Jely i polní kuchyně automobilové a v každé koloně několik motocyklistů, buď jezdců nebo s druhým vojínem na tandému. V pošmourném odpoledni projížděly v časových intervalech asi 1 hodiny od 4 do 7 hod. nové a nové kolony. Náměstí nebylo k večeru již uzavřeno. Jednotlivým vojákům na motocyklech udíleli občané o jízdě informace na jejich dotazy, neboť vojáci se ptali většinou česky.“ (Archiv města Jičín, Kronika města Jičín, rok 1939, kniha č. 264, inv. č. 792, s. 50)
Zpráva o průjezdu motospojky ve směru na Hradec Králové ve 13:00 hodin dokumentuje koordinovaný postup mezi XIV. armádním sborem, který se přesouval ve směru Žacléř, Jaroměř, Velichovky, Hradec Králové a Pardubice. (Habrnálová Lenka, 14. březen 1939 ve Frýdku-Místku a jeho paměť v československých a českých dějinách, bakalářská práce, Masarykova univerzita v Brně, 2009, s. 6).
Vstup vojsk XIV. armádního sboru zachycuje kronika města Miletín, které bylo po vstupu okupačních jednotek prvním obsazeným městem současného jičínského okresu.
„Do Miletína přijelo po silnici od Zvičíny německé vojsko na autech a motorkách o půl osmé hodině ranní. (na základě údajů v kronice miletínské měšťanské školy již před sedmou hodinou ranní (Základní škola K. J. Erbena a Mateřská škola Korálka Miletín, Kronika 1932-1940, s. 103 (neuspořádáno)).
Petr Voldán: Den a noc v dějinách
Osmdesát let od okupace nacistickým Německem. Přesně na den, dnes. Proto glosa Petra Voldána s titulkem „Den a noc v dějinách".
„Nejprve jakýsi předvoj s bílými páskami na čepicích a na rukávech, který na náměstí se zastavil. Velitel s několika vojíny odebral zbraně četnické posádce, dal též potřebné rozkazy na obecním úřadě a na poště. - Někteří z těchto prvních vojínů nalepili po městě na několika místech německo-české plakáty (provolání)...“ (Místní národní výbor Miletín, Pamětní kniha čili kronika města Miletína nad Bystřicí 1939-1952, s. 10 (neuspořádáno))
„Zároveň nalepilo vojsko několik plakátů s nápisem německo českým: „Jezděte pravo!“ (vpravo). Od té doby všichni občané dle toho se řídili.“ (tamtéž, s. 11)
„Vojsko německé v malých přestávkách projíždělo Miletínem na motorkách, autech a tancích téměř celý den. Občanstvo pokud nebylo právě zaměstnáno, v hojném počtu se shromáždilo v ul. Komenského a hlavně na náměstí a ač zarmouceno, přece dosti klidně pohlíželo na projíždějící vojíny. Na toto obsazení Čech pohlíželo občanstvo jako na věc samozřejmou, kteráž jest pokračováním událostí roku minulého... Též při sjíždění kolony nákladních aut od Chroustova k Miletínu na silnici as naproti peci cihelny (kruhovky) řidič jednoho auta chtíc přednější vozy předjeti, zajel příliš vlevo, čímž se dostal na okraj příkopu a zvrátil se s autem na pole... Mužstvu se nic nestalo. Auto bylo odpoledne jiným autem z příkopu vytaženo, opraveno, náklad naložen a k večeru odjelo s ostatními k Hořicům, kamž všechno vojsko z Miletína jelo. Některé oddíly se v Miletíně na krátko zastavily, vojíni si kupovali noviny, u pekaře Vágenknechta na náměstí rohlíky a s občanstvem se dali do řeči, pochvalujíce si jak nás pěkně překvapili. Chovali se slušně.“ (tamtéž, s. 11- 12)
V Hořicích byla německá armáda zaznamenána již v 9.00 hodin. (Archiv města Hořice, Kronika města Hořice 1939-1940, s. 9 (neuspořádáno))
Další skupina vojska pokračovala ve směru Vřešťov, Hněvčeves. Průjezd německých jednotek tímto směrem zachycuje kronika obce Cerekvice nad Bystřicí.
„15. března vyzval náš rozhlas za bolestivých slov hlasatele, že nás obsazují Němci. Předtucha se vyplňuje. Zde v Cerekvici již po osmé hodině projela první skupina od Vřešťova k Hněvčevsi. Ten den byl krajně sychravý a jedině příroda s nově napadlým sněhem, byla jediným odporem. Tato prvá vozidla byla silně obsazená vojskem, připraveného k boji, s puškami a kulomety v rukou. Pozorovali každý náš pohyb a hleděli do všech oken a vikýřů, nejsou-li připraveny k obraně. Ten den projelo tudy několik set vojenských aut, obrněných vozů a motocyklů za nepatrné pozornosti lidu. Z mnohých aut nás česky zdravili, jeden z nich na nás dokonce i volal: „Jak se vám to Čecháčkové, líbí?“ Všechno padlo jako výsměch, žádný z nás si ničeho nevšímal. Zde došlo k několika pádům motocyklistů na zledovatělém kluzkém sněhu, ale k žádnému úrazu.“ (Archiv obce Cerekvice nad Bystřicí, Kronika obce, 1905-1945, s. 791-792 (neuspořádáno))
Kroniky zachycují především nejistotu obyvatel
Kronikáři nejčastěji zachycovaným jevem března roku 1939 byla zjevná nejistota obyvatelstva, co bude dál. Nejistota, podpořená vzpomínkami lidí na předchozí válku se projevovala skupováním potravin a výběry peněžních vkladů. Například jičínská spořitelna vyplatila v období od 16. 3. do 27. 3. 1939 2 303 000 Kč. Vzhledem k poptávce, ceny zboží začaly stoupat.
„Byli jsme si ovšem vědomi, že situace o prohlášení samostatného státu slovenského je svrchovaně vypjatá, ale zpráva o obsazování celého našeho státního území přišla tak neočekávaně, že v první chvíli ti, kdo nebyli informováni zahraničním rozhlasem a poslouchali jen optimistické zprávy pražského rozhlasu, nebyli ani schopni pochopiti skutečný význam a celý dosah tohoto zákroku. Každý však uposlechl varovné výzvy, aby byl zachován naprostý klid, každý šel za svou prací. Ulice měly od rozbřesku dne svůj obvyklý ráz o tržním dnu. Nerušený provoz byl ve všech odvětvích práce, do škol přišli všichni studenti a školní vyučování i úřadování u všech úřadů bylo zcela pravidelné...“ (Archiv města Jičín, Kronika města Jičín, rok 1939, kniha č. 264, inv. č. 792, s. 49)
„Všude se mluvilo o tom, co se stalo a co bude... Větší ruch na jičínských ulicích nastal však již dopoledne. Mnozí začali vybírati vklady z peněžních ústavů, aby měli peníze na nákup potravin šatů, látek, obuvi ap. Peněžní ústavy po rozkazu z Prahy vyplácely z vkladů nejvýše 500 K a některé pro veliký nával žadatelů jen 300 K.“ (tamtéž)
Nejistota se přenesla i do jednání představitelů státní správy a samosprávy. Město Jičín na příkaz představitelů vlády zareagovalo na vzniklou situaci a ihned vydalo vyhlášku, která důrazně vyzývala ke klidu a žádnému odporu. S ohledem na složitou politickou situaci městská policie své zbraně raději dobrovolně odevzdala již 15. března 1939.
Ještě téhož dne odpoledne byli na příkaz okresního úřadu zajištěni ti lidé, u kterých hrozilo nebezpečí, že by z nějakého důvodu mohli narušovat klid. K oficiálnímu obsazení úřadů a vojenských objektů v Jičíně Němci však došlo teprve 16. března 1939, cca v časovém rozmezí 11.00 - 16.45, kdy plukovník von Kössel (Oberstleutnant Mortimer von Kessel) a por. Lutteroth (Leutnant Lutteroth) od 8. průzkumného pluku (Aufklärungs-Regiment (motorisiert) 8, oznámili faktické obsazení Jičína a jednali se starostou města Jos. Zikmundem, Dr. Volfem, Dr. Jar. Potůčkem o ubytování vojska, které začalo probíhat od 18.00 hodin večer. Vojsko bylo v Jičíně do 22. dubna 1939.
Pro ukázku retrospektivního vnímání událostí 15. března 1939 citujeme z kroniky obce Roškopov: „Druhý den, pro nás tragicky památný 15. březen za nepohody, byliť velké foukanice, padal sníh s deštěm, pokračovalo německé vojsko (jak bylo hlášeno od 6 h. ranní) v obsazování zemí koruny svatováclavské. Dělo se několika směry najednou. My nemajíce rádio, nic jsme nevěděli o posledních událostech. Šli jsme ráno t. dne do továrny a hned u mlýna sdělil nám kočí Divoký, co se děje, že Němci se hrnou do Čech. S divnými pocity přišli jsme do zaměstnání a s nechutí dávali se do práce. Neb všichni jsme svou vlast milovali, a byli ochotni za ni položit i životy. A teď měli jsme býti klidni, pracovati na svých místech, při náhodném snad setkání s německým vojskem, toho si nevšimnouti, a neklásti nikde jen odpor. Tak nám to stručně před zahájením práce sdělil úředník tov. Fr. Soukup vyslaný správou závodu, ale sám měl slzy v očích. Za ty se mnohý z nás nestyděl loni v pohnutých zářijových dnech, ani teď nebylo jinak. Živě debatováno, nadáváno a spíláno vetřelcům, ale jinak nemohli jsme nic dělat. Ani jsme u nás první dny německé vojáky nespatřili.“ (Místní národní výbor Roškopov, Pamětní kniha obce 1939-1957 (psáno od roku 1947), s. 7 (neuspořádáno))
Využili jsme i prameny ryze úředního charakteru. Například v některých služebních knihách četnických stanic lze dohledat záznamy o činnosti ve službě v inkriminovaném dni. Tyto zápisy obsahují většinou pouze obecné údaje o obchůzkách obcí obvodu, v některých případech konkrétnější informace o návratu četníků ze Slovenska. Výjimečně byli (viz níže pro příklad uvedené citace) zapisující četníci sdílnější.
Zápis ze 13. hodiny: „Německé vojsko dosud nepřišlo.“ (OČV Nová Paka, Četnická stanice Lázně Bělohrad, Staniční služební kniha 1938-1939, kn. č. 407 (neuspořádáno))
Zápis z 8. hodiny: „Na státních hranicích byl všude klid. Žádné pohyby nebyly pozorovány.“
Zápis ze 13. hodiny: „Obchůzka za účelem vyrozumění obec. starostů o obsazení Čech a sledování a uklidňování obyvatelů.“ Od 5. hodiny četníci procházeli Novou Pakou, Štikovem, Valdovem, Pustou Prosečí, Kumburským Újezdem, Studénkou, Vrchovinou a konstatovali: „Všude úplný klid a pořádek.“ (OČV Nová Paka, Četnická stanice Nová Paka, Staniční služební kniha 1938-1939, kn. č. 466 (neuspořádáno))
Čtěte takéZpravodajská rekonstrukce okupace 1939
Od 8.00 do 20.00 prováděl vrchní strážmistr Beneš obchůzku ve Starých Hradech, Libáni a Psinicích „za účelem udržování pořádku na silnicích při projíždění říšskoněmeckého vojska.“ (OČV Jičín, Četnická stanice Staré Hrady, Staniční služební kniha 1937-1939, kn. č. 526 (neuspořádáno)).
Faktograficky bohatší jsou retrospektivní zápisy v památnících OČV v Hořicích (OČV Hořice, Památník 1935-1948, kn. č. 555 (neuspořádáno) a četnických stanic v Miletíně (OČV Hořice, Četnická stanice Miletín, Památník 1918-1950, sg. S-150-4 (neuspořádáno)) a v Nové Pace (OČV Nová Paka, Četnická stanice Nová Paka, Památník 1850-1948, sg. S-144-6 (neuspořádáno).
Související
-
V Adršpašských skalách někdo po téměř 50 letech obnovil nápis připomínající srpnovou okupaci
V Adršpašských skalách někdo popsal nejvyšší skálu nazvanou Milenci. Bílou barvou obnovil nápis z roku 1969 připomínající sovětskou okupaci. Případem se zabývá policie.
-
Střelbou do nevinných lidí vyvrcholila 7. září 1968 dusná atmosféra bratrské pomoci v Jičíně
Nejčernějším dnem okupace vojsky Varšavské smlouvy se pro obyvatele Jičína stala sobota 7. září 1968. Tragická a nesmyslná smrt Jaroslava Veselého a Zdenky Klimešové.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.