Kroniky jsou stále živým řemeslem, i přes nepřetržitý vývoj se jejich hlavní cíl nezměnil

Dnešní kroniky se od těch starších zase tolik neliší, výjimku ale tvoří padesátá léta, kdy měly kroniky často jen pár stránek.

„Když si vezmeme kroniky před rokem 1948, tak se, stejně jako dneska, kronikáři zabývali skutečně tím, co se v obci odehrálo,“ říká spisovatel a dlouholetý kronikář Dobrušky na Rychnovsku Jiří Mach.

„Trochu odlišné jsou kroniky po čtyřicátém osmém roce. Zejména z padesátých let, kdy se kroniky omezily zhruba na dvě stránky a dočtete se v nich, jaké mělo JZD výnosy v pšenici či žitě,“ dodává.

Kronikáři musí během psaní respektovat určitá pravidla. Ať už se jedná o správnou hierarchii událostí nebo třeba ochranu osobních údajů.

„Existuje určitá hierarchie významu událostí, které se odehrají v daném roce a tuto hierarchii musí kronikář respektovat. Jsou události, které rozhodujícím způsobem ovlivnily život místa, pak jsou události, řekněme podružnější, až po události, nechci říkat drby, ale zajímavosti. Ty sice nebývají podstatné, ale dokreslující určitým způsobem dobu,“ vysvětluje kronikář.

Podle Jiřího Macha jsou starší kroniky čtivější než ty dnešní.

„Jde o volbu jazykových prostředků. Dneska se kronikář snaží spíš o opisnost, ale starý kronikář chtěl, aby to bylo čtivé, aby to sousedé četli. On i předčítal veřejně, čili to muselo mít nějakou formu, která by posluchače zaujala,“

Za deset let bychom se mohli setkat například s namluvenou kronikou, princip díla by ale měl zůstat stejný.

„To základní vždycky zůstane, popsat to, co se odehrálo a zachytit atmosféru doby, ve které kronikář žije a působí,“ myslí si pan Mach.