Krocani v troubě. Divadelní soubor, který dokazuje, že i klasika může mít mladou energii a tempo
Ochotnické divadlo je od loňského roku na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Mezi ty, kteří tradici udržují, patří i Krocani v troubě. Soubor, který dokazuje, že i klasika může mít mladou energii, rychlé tempo a plné hlediště. Z absolventů dramatického oboru Základní umělecké školy Dobruška vznikl soubor, který v Opočně a okolí uvádí Moliéra i Gogola.
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové vítám režiséra Slavomíra Bílka a herce Olivera Schejbala a Alžbětu Balcarovou.
Proč si říkáte Kroceni v troubě?
Slavomír Bílek: To už je dlouhá historie. Když jsme byli ještě na základní umělecké škole, tak jsme měli takovou tradici, že jsme vždy po premiéře chodili na občerstvení. A jednou tam byla strašně milá paní servírka. Ale byla až tak moc milá, že vlastně mluvila trošku vtipně. A my jsme si z toho začali dělat srandu. Ale aby to nevyšlo najevo, tak jsme si dali tajný signál, že když přijde, tak řekneme krocan je v troubě, aby na to paní servírka nepřišla. Jenže ona přišla a jedna členka souboru, která k ní seděla zády, si z ní zrovna dělala srandu. My jsme volali krocan je v troubě, ale bohužel slečně to nedošlo. Takže to paní servírka slyšela. Byla z toho taková vtipná příhoda a od té doby si říkáme Kroceni v troubě.
Emoce jsou moc důležité a myslím si, že není dobré je jen tak zahazovat. A divadlo je jednoduchý přístup k emocím.
Slavomír Bílek, režisér divadelního souboru Krocani v troubě
Po absolvování základní umělecké školy jste se tedy rozhodli, že z toho studentského hraní uděláte něco stálého.
Alžběta Balcarová: My jsme to plánovali už dlouho, ale byl to spíše takový náš dětský sen. Já jsem třeba osobně nepočítala s tím, že to vyjde. Potom šel Slávek na DAMU, takže to padlo. Nicméně po roce se rozhodl, že se vrátí a založíme soubor. Tak jsme sehnali lidi a šli do toho.
Čtěte také
Slávka přijali na DAMU. Bylo z toho velké haló na sociálních sítích, chválili vás i porotci při různých představeních, že jste talent. Proč jste skončil?
Slavomír Bílek: Rozhodl jsem se jít jinou cestou. A také mně hodně vyhovovalo prostředí, které jsme si už vybudovali na základní umělecké škole s naším panem režisérem. Chtěl jsem se do toho vrátit a vybudovat to i v našem regionu, v našem městě. DAMU mne zkrátka nenaplňovalo.
Teď ale studujete něco úplně jiného.
Slavomír Bílek: Je to tak, teď studuji datovou analýzu.
Olivere, vy jste herec. Kolik vás vůbec je v souboru?
Oliver Schejbal: 12 nás je v souboru. Zkoušíme jednou týdně, ale někdy máme zkoušky dlouhé třeba osm hodin. Baví nás to velmi.
Čtěte také
Usmíváte se všichni tři. Jaké to je, když vás režíruje kamarád, kterého roky znáte. Je to o respektu, autoritě nebo je to úplně jinak?
Oliver Schejbal: Dokud spolu zkoušíme, tak je to úplně v pohodě. Ale když se teď změnily role a Slávek začal režírovat, tak už se musí nastolit nějaká rovnováha mezi námi. Protože se známe už dlouho a když se najednou změní role, musíte opravdu poslouchat, co řekne, tak je to jiné. Ale dá se na to zvyknout a možná je to pak i lepší. Máme k sobě respekt, ke kamarádům. Je to příjemná spolupráce.
Mladé soubory často začínají vlastními texty nebo improvizací. Vy jste rovnou sáhli po Moliérovi, Gogolovi. Co vás na té klasice přitahuje?
Alžběta Balcarová: To rozhodl režisér. On se domníval, že klasiky jsou zábavnější. Ale u nás v souboru je demokracie. Slávek je hodný režisér a původně jsme zvolili klasiky, ale teď už připravujeme i něco trošku jiného.
Člověku nemusí sednout zrovna humor nebo atmosféra. Takže nedávat divadlu jen jednu šanci, ale zkusit to vícekrát.
Alžběta Balcarová, herečka souboru Krocani v troubě
Slavomíre, proč ti klasici? Co si myslíte, že dávají publiku? A čím obohacovali i váš soubor?
Slavomír Bílek: Mě na tom moc baví, že témata, o kterých se psalo už strašně dávno, jsou pořád aktuální. A ty hry mi připadají napsané skvěle, stále je tam humor, komika, situace, která se dá zahrát i moderním způsobem. My se snažíme držet trochu staršího repertoáru. Máme i dobovější kostýmy, přijde mi, že to pořád má své místo. Teď se hodně hrají modernější hry a mně ty starší kusy, upřímně, trochu chybí.
Čtěte také
Vzpomenete si na chvíli, kdy jste si uvědomili, že by to vaše spojení žáků z umělecké školy, přátel a kamarádů mohlo fungovat?
Slavomír Bílek: My jsme měli skvělou partu už na té základní umělecké škole. Chodili jsme tam všichni s nadšením a minimálně já jsem se tam každou zkoušku uvolnil. Přijde mi, že to naše spojení fungovalo od samého začátku a my jsme jen po konci na základní umělecké škole chtěli pokračovat.
Co se vám honí hlavou, když zhasnou světla a začíná představení?
Alžběta Balcarová: Je to stres, ale většinou, jakmile se postavím na jeviště, tak už je to v pohodě. Hlavně člověk nesmí myslet na to, co bude říkat v další replice, jinak mu to vypadne.
Oliver to má podobně?
Oliver Schejbal: Ano, je to tak. Jakmile se zhasnou světla a otevře se opona, tak všechen stres mizí a jen hrajeme. Jsme prostě v roli a tam už nemám žádné pochybnosti.
Čtěte také
Kdo z vás tří je na zkoušce a před představením vždy nejlépe připravený?
Slavomír Bílek: Já myslím, že Bětka, protože ona je zodpovědná a umí texty vždy jako jedna z prvních. Musím ji pochválit z pozice režiséra. Už párkrát i nastalo, že jsme museli improvizovat, ale když se pak bavíme s diváky, tak většinou říkají, že vůbec nic nepoznali. Že to bylo textově podle nich bez chyb, takže to asi nějak funguje.
Která divadelní nehoda nebo improvizace vás dodnes spolehlivě rozesměje, je něco takového?
Slavomír Bílek: Jednou jsme hráli Lakomce, byl jsem tam s jedním hercem, který tady dnes s námi není, ale měli jsme tam takový konflikt na scéně. Měl jsem nějaké repliky, ale najednou mi to úplně vypadlo, vůbec jsem nevěděl, co mám říkat a začal jsem na něho pořvávat: „Pot mi stříkal z očí." A on se jen na mě otočil, řekl: „Jo, z očí, tak to jo." A odcházel.
A neodbourali jste se, jak se říká? Pokračovali jste dál nebo jste se smáli?
Slavomír Bílek: Ještě to mělo dokonce i pokračování. On začal odcházet, ale já měl povinnost ho z té scény osobně vyhodit, tak jsem na něj zavolal: „Počkej, vrať se." On se otočil a já jsem zvolal: „Vypadni!"
Je nás v souboru 12. Zkoušíme jednou týdně, ale někdy máme zkoušky dlouhé třeba osm hodin. A baví nás to velmi.
Oliver Schejbal, herec souboru Krocani v troubě
Co vám divadlo dává i mimo jeviště? Je něco takového?
Oliver Schejbal: Je toho hodně. Divadlo je pro nás, podle mě, to, jak hrajeme v kolektivu a jak to děláme už dlouho, už součást života. Myslím si, že si těžko kdokoliv z nás umí představit, že bychom prostě divadlo nehráli.
Alžběta Balcarová: Já to vidím podobně, mě divadlo naplňuje a kdybych nehrála, tak nevím, co budu dělat.
Slavomír Bílek: Pro mě je divadlo uvolnění. Protože když hraji, tak jsem za nějakou postavu a úplně odhodím mé já a žiji na jevišti. Je to taková příjemná úleva, že je najednou všechno pryč a já si užívám jen ten moment.
Čtěte také
O tom, že to funguje, svědčí vaše vyprodaná představení, protože úspěchy ve východních Čechách máte, což je dobrá zpráva. Kdybyste měli pozvat na představení člověka, který říká, že divadlo není pro něj, co byste mu řekli?
Slavomír Bílek: Já bych mu osobně řekl, že divadlo je pro každého. Jsou tam situace ze života, každý se tam najde, zasměje se, možná i rozpláče. Emoce jsou moc důležité a myslím si, že není dobré je jen tak zahazovat. A divadlo je jednoduchý přístup k emocím, ke smíchu.
Alžběta Balcarová: Možná, kdyby přišel nějakou hru, která by se mu nelíbila, tak bych mu doporučila zkusit ještě úplně jiné divadlo. Protože nemusí člověku sednout zrovna ten humor nebo atmosféra. Takže nedávat divadlu jen jednu šanci, ale zkusit to vícekrát.
Na co se mohou vaši diváci těšit? Kdy vás uvidíme?
Slavomír Bílek: Teď budeme hrát v září v dobrušském kině reprízu Ženitby a potom už začneme zkoušet novou hru. Oprášíme Revizora, se kterým jsme byli i na soutěži. Toho odehrajeme v červnu příští rok.
Budeme vás sledovat a držíme palce, ať se vám v divadle daří. Režisér Slavomír Bílek, herec Oliver Schejbal a Alžběta Balcarová a soubor Krocani v troubě. Děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
