Krkonošskou kuchyni si bez zvláštní odrůdy červeného "vysockého" zelí ani nelze představit

27. říjen 2015

Pojem vysocké zelí je potenciální dobrou obchodní značkou. Vysoké nad Jizerou by se mohlo přidat do společnosti Znojma, Plzně, Lomnice nad Popelkou, Champagne, Cognacu a jiných míst původu okurek, piva, sucharů, sektu, vinného destilátu a dalších žádaných dobrůtek.

Tak jako těsto na kyselo nechybí v nabídce krkonošských obchodníků od Vrchlabí po Vysoké, stejně tak se tu vždy s podzimem objeví na krámech i zvláštní špičaté hlávky červeného zelí a malé "štandlíky" zelí kysaného.

Za jeho zcela zvláštní tradiční sortou se vydala do Helkovic k Malíkovům redaktorka Eliška Pilařová.

Vysocké zelí je pro někoho neznámá plodina, pro jiného denní chleba.

Pro jednoho pár hlaviček na zahrádce, pro druhého mnohametráková sklizeň.

A konečně pro zákazníky láhev nenapodobitelného kyselého červeného zelí, pro horské rolníky dvakrát do roka pěkná dřina.

Logo

O pěstování zelí jako jedné ze zdejších základních potravin existují doklady ze 17. století. Bylo tu pěstováno dříve než brambory. A čím je zvláštní, jedinečné? Na poli nejsou vlastnosti odlišné od obyčejného červeného zelí tak patrné. Ale po odstranění krycích listů vynikne špičatý tvar hlávky.

Vysocké zelí má být jemnější, křehčí, ale hlávka přitom musí být tvrdá, kompaktní, bez velkých vzduchových mezer mezi listy. A hlavně špičatá.

Kde se vzala vysocká hlavatka, o tom se mínění jednotlivých pěstitelů různí a literární prameny jsou skoupé.

Čtěte také


Zvětšit mapu
Spustit audio