Královéhradecký dětský sbor JITRO na svém 9. turné v Japonsku představil i tradiční české Vánoce
Královéhradecký dětský sbor JITRO připravil již tradičně svůj vánoční koncert. V Kongresovém centru Aldis vystoupí všechna jeho oddělení, což má vždy kouzelnou atmosféru. Navíc se tento výtečný pěvecký sbor nedávno vrátil ze svého dalšího turné po Japonsku. Naším dnešním hostem je sbormistr prof. Jiří Skopal.
Jaké bylo japonské turné tentokrát? Jitro zavítalo do země vycházejícího slunce po čtyřleté pauze, je to tak?
Ano, bylo to po čtyřletém čekání. Deváté turné do Japonska jsme měli naplánováno na rok 2021, odložilo se na rok 2023, to už by se v Evropě uskutečnilo, ale v Japonsku a v Asii byli opatrnější. Takže i teď mělo ze 100 posluchačů v sále 99 z nich roušku. Přeci jen obava z covidu tam stále je, ale je pravda, že bylo absolutně plno v sálech.
Kolik koncertů jste tam měli tentokrát?
Měli jsme jich zatím nejméně v Japonsku, jen devět, včetně malých vystoupení na školách a podobně. Tedy takových těch velkých, regulérních, bylo šest. A důvodem byl opět covid, čili zatím ještě trošku obava pořadatelů vložit finanční prostředky do realizace koncertů, které by mohly být prodělečné. Ale tím, že byly plné sály, tak se to patrně podařilo a vyplatilo.
Při kantátě, která trvá 25 minut a jejímž námětem je Hirošima, se ženou nám i posluchačům slzy do očí.
prof. Jiří Skopal, sbormistr Královéhradeckého dětského sboru JITRO
Vy jste se chystali samozřejmě už dlouho dopředu, nejen co se týče repertoáru, se kterým jste tam jeli, ale také co se týče spánku, protože je tam velký časový posun o osm hodin.
Na to je velmi důležité se připravit. Takže se většinou snažíme, aby zpěvačky a zpěváci sboru vstávali dva nebo tři dny před odletem ráno ve dvě či ve tři hodiny a chodili brzy spát. To jim pak pomůže, aby se do toho japonského času hezky vešli.
Čtěte také
S jakým repertoárem jste do Japonska jeli?
Repertoár je na vyžádání pořadatelů stále přibližně stejný. Chtějí část týkající se Vánoc, i když to pro ně úplně typické není, ale chtějí české Vánoce. Pak skladby ovlivněné folklorem a také klasiku. V klasice jsou skladby pro Japonce známé. A opět opakující se aranžmá na melodii Vltavy, to je na každém turné, a několik dalších japonských skladeb. A ta zásadní je, vždy máme japonskou sólistku, a je to kantáta, která trvá 25 minut, jejímž námětem je Hirošima. Přitom se ženou nám i posluchačům slzy do očí.
Kde jste zpívali? Tokio tam bylo určitě.
Bylo to Tokio a okolí Ičikawa k tomu, tam jsme začínali. A pak jsme Šinkansenem přejeli na koncerty do Nagoye a okolí.
Jak reaguje japonské publikum, jací jsou Japonci posluchači? Pamatuji si, že třeba Američani jsou až fanatičtí, jsou to bouřlivé ovace a frenetický potlesk. Jaký je to pocit?
Tak v Japonsku to není jako v Americe. Podobně jako ve Francii jsou ale nesmírně vděční, hodinu před začátkem jsou už na místě v koncertním sále a studují obsáhlé programy a texty o skladatelích. Pak si vynutí dva, někdy tři přídavky, ale jen na některých místech to končí velkým voláním "bravo". To se museli naučit někde ve světě, protože to není v jejich povaze, stejně jako dívat se do očí lidem a nechodit se sklopenou hlavou. Na druhé straně, jak přijdou kompaktní disky, tak chtějí podpis, vyfotit se s celou rodinou, s dirigentem a dvě zpěvačky ze sboru. A vystojí si na to dlouhou řadu po koncertě.
Zajímají mne i nehudební zážitky. Jaká byla tedy cesta Šinkansenem. Jakou rychlostí uhání krajinou?
350 až 400 kilometrů v hodině, frčí to rychle. Autobusem by cesta trvala třeba a sedm a půl hodiny, Šinkansenem jen hodinu a 40 minut. I dalších zážitků byla spousta. Začínali jsme v Tokiu a byli jsme se podívat do nejhezčího, nejstarobylejšího centra v Tokiu kolem chrámu Sensó-dži. Kousíček od toho je nová nejvyšší věž, rozhledna Tokyo Skytree. Tam jsme vyjeli hned druhý den. A turné jsme zase zakončili na Tokyo Tower, kterou máme rádi. Je to starší věž, kopie Eiffelovky, ale vyšší o 3 metry a natřená na červeno. Je moc hezká a my už k ní máme vztah za těch těch devět turné do Japonska. A celý den jsme strávili v Kjóto, což je původní hlavní město Japonska. Tam jsme se dozvěděli zajímavou přesmyčku, že Kjóto je vlastně Tokio.
Profesor Jiří Skopal, sbormistr Královéhradeckého dětského sboru Jitro, byl dnes naším hostem. Děkuji za zajímavý rozhovor.
Královéhradecký dětský sbor Jitro
navštěvují děti ve věkovém rozmezí 4 – 19 let. Každá věková skupina má své přípravné sborové oddělení: Broučci (předškoláci), Světlušky (1. třídy), Skřivánek A (2. třídy), Skřivánek B (3. třídy), Vlčí máky (4. – 5. třídy) a Jitříčko (6. – 9. třídy). Jitříčko již zkouší s hlavním sborem Jitro.
Související
-
Královéhradecký dětský sbor Jitro se zamiloval do Islandu. Domů si přivezl neopakovatelné zážitky
Hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je sbormistr Královéhradeckého dětského sboru Jitro profesor Jiří Skopal. Pravidelně koncertuje v USA, Japonsku i Číně.
-
Jiří Skopal: Při poslechu sboru Jitro vám nezmizí úsměv z tváře. Těchto slov kritika se stále držíme
Vždy, když potkám profesora Jiřího Skopala, sbormistra Královéhradeckého dětského sboru Jitro, tak se mi vrátí dětství a vzpomínky na úžasná léta ve sboru pod jeho vedením.
-
V Japonsku chce publikum i čtyři přídavky, říká sbormistr Skopal
Pěvecký sbor Jitro slaví letos 45. narozeniny a můj dnešní host, Jiří Skopal, stojí v jeho čele již 41 let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
