Kluci z Boni Pueri nazpívali u památníku v Lidicích českou hymnu jako poctu obětí válečného masakru
Pěvecké sbory už zase mohou pracovat, scházet se, zkoušet a dokonce i koncertovat. V případě Boni Pueri, českého chlapeckého sboru z Hradce Králové, to rozhodně platí. Minulý týden už zpívali před publikem dokonce až ve Vídni.
O všem nám poví umělecký šéf sboru a sbormistr Boni Pueri Pavel Horák. Tedy první koncert už je za vámi, to úžasné, ne?
My jsme samozřejmě moc rádi, protože koukat do počítačů a přitom zpívat je velký nesmysl. Ale my jsme zaplať pánbůh dostali od státu výjimku, takže od dubna zkoušíme naplno, bez nějakých omezení. A mohli jsme dokonce jako první hudební těleso z Čech už vyjet do Vídně a zazpívat tam.
Tedy ten váš koncert, to byl i státní zájem.
Nejen státní, to byl dokonce i mezinárodní zájem, protože ve Vídni jsme zpívali na Česko-rakouské mši nebo slavnosti smíření v rámci 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého. Nás si vyžádalo české velvyslanectví ve Vídni a vše za nás vyřešilo tak, abychom se mohli perfektně připravit a zpívat. Byli tam opravdu hosté z celého světa, veškerý vídeňský diplomatický sbor, evropská šlechta, takže to bylo moc zajímavý koncert, slavnost i mše.
Jako první jsme mohli vyjet do Vídně a zazpívat tam na slavnosti smíření v rámci 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého.
Pavel Horák, umělecký šéf a sbormistr českého chlapeckého sboru Boni Pueri
Od dubna jste se už mohli scházet a zpívat za přísných pravidel a bezpečnostních opatření?
Samozřejmě, kluci všechno dodrželi tak, že jsme neměli jediného nakaženého, ať v první vlně nebo druhé covidové vlně. Prostě zpívání, když se dělá dobře, tak nebezpečné není, jak to někdo kdysi dávno vymyslel.
Čtěte také
Pojďme ještě zpátky do Vídně, protože vy jste si to určitě náramně užili.
Naštěstí nikdo z kluků nám neskončil znechucen z té pandemie. Normálně kluci dál profesionálně pracovali, máme perfektní systém, který je naprosto unikátní, takže kluci jeli tak, jako kdyby opravdu byli po celou dobu na zkouškách. A potom i díky té výjimce už jsme jeli naplno a kluci jsou v nejlepší formě. Už jsme teďka měli i velké natáčení. V Lidicích jsme natáčeli státní hymnu. Za týden jsme na velkém evropském festivalu v Jihlavě. Oni nás berou jako profesionální sbor a to má své zákonitosti, díky kterým už můžeme koncertovat.
Jak jste si to tedy užili ve Vídni?
Byli jsme úplně nadšeni, bylo nás tam dohromady 62 lidí s Boni Pueri, samozřejmě se vším možným testováním a povolením, aby to bylo přesně podle regulí, který ještě v té době panovaly. Podívali jsem se do katedrály svatého Štěpána. Ve Vídni jsme si nakoupili a také vychutnali výbornou kávu.
Mám tu i vyjádření jednoho z účastníků, který říká, že Boni Pueri si zaslouží opravdu velký obdiv. O jejich vystoupení hovoří celá Vídeň. Bylo to dokonalé, tak se po vašem koncertě vyjádřil tajemník velvyslankyně ve Vídni Vojtěch Joza. To určitě potěší.
Je to tak. Máme radost. Ve Vídni teprve velké koncerty začínají a my jsme byli jedním z nich. Já jen připomínám, že na mši byli samozřejmě představitelé naší i rakouské církve. A slyšeli jsme mezi ohlasy, že to byla nejlepší mše ve Vídni za poslední 20 let, což nás nejvíc potěšilo, protože Vídeň vždy byla takovou Mekkou kultury. Naši muzikanti tam utíkali za prací. Tak jsme byli rádi, že jsme navázali na tradici Čechů ve Vídni. A je to i díky tomu, že ve Vídni je senzační skvělá a rozumná paní velvyslankyně Červenková a pan tajemník Joza, kteří tam opravdu pro Čechy dělají mnoho.
Teď mě zajímají vaše nejbližší plány. Vy už jste to nakousl a zmínil, že jste také natáčeli.
Natáčeli jsme českou státní hymnu, když si nás pozval památník Lidice, protože si připomínáme významné, tragické výročí obětí v Lidicích. Za týden vystupujeme na velkém festivalu Gustava Mahlera, máme samostatný koncert v Jihlavě. Budeme ještě teďka něco natáčet. Máme tam ještě nějaké věci pro italskou ambasádu a možná ještě budeme vystupovat s nějakým významným umělcem.
Hlavní je, aby to kluky bavilo. Děláme vše tak, aby to nebylo zkostnatělé, takže kluci opravdu na pódiích nejen zpívají ale třeba i tančí.
Pavel Horák, umělecký šéf a sbormistr českého chlapeckého sboru Boni Pueri
Říkal jste, že během lockdownu vám žádný z vašich členů nevypověděl služby, což je úžasné. Tedy nikdo ze sboru neodešel. Tak pojďme říct, jak se vůbec stát členem Boni Pueri?
Je to velmi jednoduché. Všichni si doma myslí, že chlapeček neumí zpívat, ale my nečekáme, že k nám přijde Pavarotti nebo Karel Gott. My ho to všechno naučíme. To znamená, že k nám chodí kluci od čtyř let a všechno se naučí. A naučí se nejen zpívat, ale u nás mohou hrát i na různé nástroje, takže to nejsou jen zpívající chlapečci, ale kluci jsou i dobří muzikanti. Takže stačí přihlásit chlapce, který má zájem o muziku. Pokud rodiče nechtějí, aby byl jejich potomek jen obsluhou IT, ale aby z něj něco opravdu bylo. Kultura a slušnost se u nás velmi ctí. Kluci nemohou být jen doma zavřeni v pokojích, ale je potřeba, aby cestovali, aby zpívali, aby se něco naučili.
Jaký je ten život ve sboru, jak často se zkouší? Říkal jste, že učíte kluky nejen zpívat, ale i slušnému chování.
Přípravky zkouší jednou týdně. U hlavního sboru oproti všem dětským sborům, u nás kluci zpívají už od 9 nebo 10 let. Už třeba jezdí po Japonsku, po Číně, po Koreji, po Americe. Začínají velmi brzo, ale určitě to vždy kluci zvládnou.
Český chlapecký sbor BONI PUERI
byl založen v roce 1982. Patří k nejvýznamnějším evropským hudebním tělesům. Svým názvem se hlásí ke sboru, který působil od 13. století při Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
Baví je to?
To je to hlavní, aby to kluky bavilo. My to děláme tak, aby to nebylo jen takové zkostnatělé, takže kluci opravdu na pódiích nejen zpívají ale i tančí, proto nás možná letos uvidíte v jedné nejmenované tanečních soutěži v televizi. Já bych to nerad prozradil.
Tak to asi už každý ví.
Nic jsem neřekl, ale prostě zkoušíme dělat všechno možné tak, aby to kluky bavilo, aby z nich byli dobří muzikanti, aby si na celý život lásku k muzice uchovali.
Čtěte také
Čekají vás i nějaká velká turné? Protože vše se postupně a pomalu rozbíhá.
Ani ne tak pomalu, ale rychle. Protože turné my už teď připravujeme, máme už určitě potvrzeno Japonsko. Tam se to plánuje vždy dlouho dopředu, takže příští rok na Vánoce jsme stoprocentně v Japonsku. Letos bychom měli být o Vánocích v Koreji, ale protože máme ještě jednu zajímavou nabídku, tak to ještě zvažujeme a zkoušíme přesunout. A chtěli bychom do Ománu, kde jsme museli turné odložit.
Takže v Ománu jste nakonec nebyli?
Zatím jsem tam byl jen já vše okouknout. A teď jsme dostali nabídku z Izraele, ovšem tam bych v současné situaci nerad kluky bral, protože to by byl nerozum. Počkáme, až se tam situace zklidní, ale jsou ještě jiná místa, chystáme nějaké překvapení, ale o tom až příště.
Související
-
Sborový zpěv v době koronavirové. Zpívání po jednom aneb Boni pueri se už nevidí „jen naplocho“
Kvůli pandemii se na veřejnosti ani ve školách zpívat nesmí. O to víc nás zajímá, jak tuto zvláštní situaci zvládají tam, kde se veškerá činnost kolem zpěvu a zpívání točí.
-
Z východu na západ a zase zpátky. V Japonsku se kluci z Boni Pueri těší na pravou „Puerimánii“
Český rozhlas Hradec Králové se dnes bude věnovat zpěvu, protože i pro Český chlapecký sbor Boni Pueri z Hradce Králové začala nová koncertní sezona.
-
Boni Pueri prošlo už 3 000 chlapců. Je to vždy radost, když z nich vyrostou dobří kluci
Dnešní povídání je velkou srdeční záležitostí také pro moderátora Jakuba Schmidta, protože řeč bude o Boni Pueri, o chlapeckém pěveckém sboru, z Hradce Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
