Klobouk dolů před zdravotníky. Životní zkušenost vojáka Václava Polaneckého z covidového oddělení

„Vašíku! Armáda. Budeme pána polohovat a potřebovali bychom ještě jedny ruce.“ Noční služba na covidovém ARO oddělení náchodské nemocnice. V jednotlivých boxech leží pacienti v těch nejtěžších stavech a je potřeba je polohovat, tak jako třeba teď jednoho velkého muže otočit na bok.

Pravé hodnoty si člověk opravdu uvědomí, až tohle uvidí na vlastní oči.
Václav Polanecký, četař sloužící na covidovém oddělení ARO

I v takové chvíli se pomoc Václava Polaneckého hodí. „Takové jedno v uvozovkách jednoduché otočení pacienta trvá třeba i deset minut. Je to prostě víc práce, než by se člověku zdálo.“

Čtěte také

Pacientům s covidem v nejtěžších stavech pomáhají ECMO přístroje. Na jakém principu fungují?

Václav je je první pohled ramenatý voják. Jak je pro něj tedy fyzicky náročná služba na covidovém oddělení? „Pochopil jsem už, že to není ani tolik o samotné síle, ale spíš o zkušenostech, které sestřičky mají. Tedy hodně od nich odkoukávám, jak se k tomu umí postavit. Protože kolikrát jde o menší sestřičku, ale ona si umí pomoci celou svojí figurou.“

„Posledně jsem si natáhl zádový sval, jak jsem se s jedním pacientem nechtěně přetahoval. Takže je dobré, když to člověk vidí, jak si poradit, aby se člověk tolik nenadřel. U těch sestřiček, které to dělají třeba dvacet let, tak klobouk dolů, jak to všechno zvládají. Je to obdivuhodné a pro mne velká životní zkušenost.“

Čtěte také

V náchodské nemocnici opět zprovozní zakonzervovaná lůžka. Doufali, že už je nebudou potřebovat

Profesionálním vojákem je Václav Polanecký 17 roků. Teď působí v Pardubicích na 141. zásobovacím praporu logistické podpory. Tady v náchodské nemocnici ale zažívá už podruhé úplně jiné situace. „Pravé hodnoty si člověk opravdu uvědomí, až tohle uvidí na vlastní oči.“

„V únoru jsem oživoval člověka, ale bohužel se nám ho nepodařilo zachránit. On prostě už podlehl tomu vyčerpání. Je zvláštní, že si pamatuji jeho jméno i příjmení, ročník narození. Hodně to i na mne, jako vojáka, dolehne. Už jsem ale připraven, že takové situace tady člověk může zažít. Dokonce se o tom bavím i s psycholožkou u nás na útvaru.“

Čtěte také

Nejnáročnější dny epidemie teď podle svých slov zažívají zdravotníci Oblastní nemocnice Náchod

Je vidět, že pomoc vojáků spočívá v přípravě věcí, úklidu nebo dělají i osobní hygienu pacientům.

A jak mi říká vedoucí sestra směny Lucie Bednářová, jejich práce je teď hodně ceněná. „Je teď taková situace, že je hodně sestřiček i sanitářek doma s dětmi v karanténě. Takže tady zůstaneme třeba jen tři sestřičky a bez sanitáře. Když se rozhlédnete, tak vidítem že ti pacienti jsou vesměs lidé, kteří neváží 40 kilogramů. Určitě bez pořádného chlapa se tady neobejdeme. Je to problémová služba, když tady ten kluk není, tak je to pro nás hodně velký problém.“

Aktuálně tady v Oblastní nemocnici Náchod na různých odděleních pomáhají s péčí o covidové pacienty čtyři vojáci.