Kdybych byl král a mohl věnovat své manželce věnné město? Ona by si zasloužila všech devět!
Po stopách královských věnných měst se vydáme s publicistou Petrem Voldánem. Přijměte srdečné pozvání do míst, která čeští králové již od 14. století postupně věnovali svým ženám. V seriálu dokumentů na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové vám postupně přibližujeme každou letní neděli historii i současný život devíti věnných měst českých královen.
Dnešním prázdninovými hostem ve studiu je náš rozhlasový kolega, dlouholetý novinář Petr Voldán. Vy jste zakotvil tady u nás v Českém rozhlase po nějakých 26 letech, viďte?
Tak jsem to zaparkoval.
My jsme za to moc rádi a moc si toho vážíme. Bylo to nějakých 26 let v zahraniční redakci Českého rozhlasu. Ale dnes zůstaneme v České republice. Ve východních Čechách. Královéhradeckém, ale i Pardubickém kraji a částečně i ve Středočeském kraji, protože s vámi putujeme celé prázdniny po stopách královských věnných měst. Začali jste v Jaroměři. A bude celkem 9 nahrávek a zastávek?
Bude jich devět. Vyskočíme trošku i z toho našeho regionu do Mělníka, abychom měli ten balíček celý. Ono tomu navíc nahrává i počet těch prázdninových nedělí, takže se akorát vejdeme.
Za poklady královských věnných měst putuje Petr Voldán
Po stopách královských věnných měst se vydáme s publicistou Petrem Voldánem. Přijměte srdečné pozvání do míst, která čeští králové již od 14. století postupně věnovali svým ženám.
Petře, jak vypadá vaše příprava na takový seriál? Člověk samozřejmě může spoustu věcí najít třeba na internetu, ale pak je možná mnohem hezčí a kouzelnější, když se něco nového sám dozví. Byl to třeba případ i té Jaroměře?
Byl to případ Jaroměře a on je to případ, jak zjišťuji, díl od dílu . Ono se to opakuje. Samozřejmě člověk má nějaké povědomí o těch městech. Něco mu pořád vyskakuje ve spojení s Jaroměří. Mně tím spíš, že jsem bydlel v Josefově, vlastně součásti dnešní Jaroměře, několik let. Ale například to, když jsem se dozvěděl od varhaníka z kostela v Jaroměři, že tam je zvláštní zvonkohra, která hraje stylizovanou písničku pravidelně každý den v pravidelném čase. Ve 21:37. Tak to neví podle mě drtivá většina Jaroměřáků a je to unikát jako hrom.
My jsme se v tom prvním díle seriálu také dozvěděli, proč je to v onom čase 21:37.
Čas úmrtí papeže Jana Pavla II.
Tak to je jedna z věcí, přiznám se, o které jsem vůbec nevěděl v souvislosti s Jaroměři. Vy jste bydlel v Josefově a to jsem tedy také nevěděl.
Já jsem tehdy věděl, jak se dá udělat dobře důlek pro cvrnkání kuliček před kostelem v Josefově, když to teda přeženu. Ale je to opravdu někdy dobrodružné a člověk se dozvídá straně moc zajímavých věcí a odhazuje to, co ví. Takže itinerář natáčení v daném městě se mi vždycky zhroutí, když tam přijedu. Protože zatím mám štěstí, že tam vždy narazím na někoho zajímavého, který na mne vytasí nějakou zvláštnost. Řekl byste, že z Nového Bydžova, městečko pro řadu lidé takové zastrčené teď mimo hlavní trasy, putovaly nádherné křišťálové lustry do Buckinghamského paláce v Londýně při natáčení britského televizního seriálu o královně Viktorii? Já to netušil. Teď se to dovíme v tom díle seriálu. A tak to jde kousek po kousku.
Takže jsme zmínili Jaroměř a Nový Bydžov.
Nový Bydžov, ten bude. A přeskočili jsme Dvůr Králové nad Labem. Teď budeme připravovat na tuto neděli, která se blíží, Trutnov. Vybral jsem ty destinace bližší, protože přeci jen je to dost náročné tam dojíždět. A teď mi zbydou ty vzdálenější lokality jako Vysoké Mýto a Polička. Potom se nám trošku vymkla z regionu destinace Mělník, ale to je zase zajímavé. Tam se dokonce i trefuje to, co oni dodávali na královský dvůr, protože tam odtud to bylo víno. Ale jinak jsou to velice překvapivé záležitosti. Například to, že ze Dvora Králové posílali na královský stůl mřenky. To je zvláštní, protože dnes už spousta lidí vůbec neví, co to mřenka je.
I ti lososi mě zaujali z Jaroměře. Protože losos, to je ryba, kterou bych tipoval spíš někam do Norska.
Jenomže oni se nám mrskali v těch našich vodách před těmi staletími až tak daleko od moře. Údajně se už i vracejí. Ale brání tomu všechny možné přehrady, které máme. Takže je to složitější.
Petře, uděláme si takový malý kvíz. Zvládnete vyjmenovat všechna ta věnná města a co měla za povinnost dodávat na královský dvůr?
Začali jsme Jaroměří, to byl losos. Pak jsme měli Dvůr Králové, to byly mřenky. Teď to bude Trutnov, tam to je plátno. Potom máme Chrudim, to je pšenice kupodivu. Vysoké Mýto, to jsou, mám pocit, pstruzi. Mělník jsme říkali, to je víno. V Hradci Králové to byl bažant. A co nám ještě zbývá, Polička. To je také zvláštní destinace a tam si teď vůbec neuvědomuji, co to bylo v Poličce.
Já to tady mám napsané.
Tak mi napovězte.
Polička - oves.
Polička - oves. No vidíte. Další obilí.
Mě by teď Petře zajímalo, které město byste věnoval své manželce, kdybyste byl král.
Kdybych byl král a věnoval město manželce. Ona by si zasloužila všech devět za to, že se mnou má pořád potíže. Ale dejme tomu, že bych vybral možná Chrudim. Protože mně se zdá, že to je takové pohodové město. Chrudimáci možná nejsou moc nadšení, jak to tam vypadá, ale to je takové příjemné město. Takže Chrudim by možná nebyla špatná. Teď je tam víc a víc kultury v Chrudimi. Okolí je pěkné. Loutky tam jsou. Příjemné i pěkné kavárny tam jsou také.
Měli bychom se umět opírat o svoji historii, pokud za to stojí
Do dalšího pokračování talk show Na cestách s Petrem Voldánem v pondělí 4. června po 18. hodině jsem si pozval Františka Kinského. A povídali jsme si nejen o putování po světě, ale i o životních cestách a peripetiích.
Co jídlo. Věnná města měla povinnost odvádět to nejlepší z daného místa na královský stůl. Tak už jste něco ochutnal?
Ne přímo v těch místech, protože mřenky dnes už jsou chráněné, bažanta mám rád, ale není teď čas bažantů, takže si počkáme na podzim. Ochutnat plátno v Trutnově nejde. Ale to jídlo je velice zajímavé. Například, to se mi ani nevešlo do dílu o Trutnově, tak to rád řeknu teď tady. Mně se nevešlo zmínit, že město draka, protože mají draka v městském znaku v Trutnově, vydalo myslím že dílem městské knihovny zajímavou minidračí kuchařku. To jsem tedy valil oči, co všechno se dá dračího u nás uvařit. Nebudu dál prozrazovat, ať se lidé pídí. Je to velice nedostatková záležitost, ale je to podle mně výborný fór. Takhle se má propagovat město, když chce být turisticky zajímavé.
Já jen připomenu, kdyby náhodou někdo nestihl poslouchat, tak všechny díky, které už jsme odvysílali, najdete i na webu Českého rozhlasu Hradec Králové v našem audioarchivu, kde si vše můžete poslechnout. Nebo si také pročíst v článku. Najdete tam i soutěžní otázky.
Dáváme soutěžní otázky. Soutěží se o zajímavou knížku, Královská věnná města, která všem skoro všechno řekne.
Když se teď trošku odkloníme od královských věnných měst a podíváme se do světa. Protože vy jste byl ve Velké Británii, byl jste v Moskvě jako zpravodaj. Cestujete po celém světě, navštívil jste spoustu míst. Je ještě vůbec nějaké místo, kde jste nebyl?
Těch je mnohem víc, než kde jsem byl. Já když to zúžím, tak se motám v uvozovkách pořád po Evropě a po Asii. V životě jsem nevstoupil na půdu Afriky, Austrálie nemluvě. Jižní Amerika také. A do nedávna jsem nebyl ani v Americe Severní. Říká se, že člověk může radit ve chvíli, kdy má syna, zasadil strom a byl v Rusku. Tak to jsem všechno splnil, ale ta Amerika mi pořád chyběla.
Jak se vám Amerika líbila? Viděl jsem vaše fotografie z New Yorku. Co vás třeba v tom New Yorku zaujalo?
New York samozřejmě není celá Amerika. To je to samé, jako kdybych chtěl posuzovat Rusko jen z Moskvy. Ale New York se mi opravdu líbil. Jednak ty věci, které tam člověk hledá, tak jako úplně všichni. To znamená, musíte doprovodit ženu na 5. Avenue, protože prostě tam se chodí buď nakupovat nebo aspoň okukovat. Musíte se podívat na Sochu svobody alespoň z lodi, protože ztrácet čas nějakými prohlídkami a vstupy je skoro zbytečné. A navíc s odstupem je ta Socha svobody lepší. A pak, když si do toho zasadíte pár takových, jak říkají bratři Slováci, pikošek, které vám udělají dobře, jako je třeba nejstarší kavárna v New Yorku a ještě je přemluvíte, aby vám prodali jejich šálek na espresso, který normálně neprodávají. Prodávají jen ty velké hrnce na capuccino. Tak potom se vám ten New York líbí víc a víc. Spousta pěkných zážitků.
Sny mě ještě zajímají. Kam byste se tedy chtěl ještě podívat.
Já si myslím, že některé ty světadíly už mě ani tak moc nelákají. Docela by mě lákala, když už jsem zabrousil na ten americký kontinent, tak možná Kanada by byla zajímavá. Ale jsou i destinace v Evropě, které by člověk měl vidět. Nebyl jsem třeba na Kypru, který je velice zajímavý. Je takových koutů víc, například Island a tak dál. Už se mi nechce do velikých dálek, čímž si protiřečím, protože v seriálu Postřehy odjinud ostravské televize, který mám tu možnost a čest točit, chystáme destinaci, která se úplně vymyká z toho, co říkám. Protože pracujeme na tom, a já teď klepu na své čelo, můžeme říct i na dřevo, aby se to povedlo, chystáme Vietnam. A to je zase poněkud z ruky. Takže uvidíme.
Uvidíme buď v televizi, nebo uslyšíme i třeba ve vašich pátečních a pondělních glosách, které máte v Českém rozhlase Hradec Králové. Protože tu zkušenost jaksi má člověk někde v sobě a i z toho může pak komentovat celosvětové nebo i domácí dění.
Z toho se krásně čerpá. A potom cestovatelské besedy. První pondělky v měsíci. Začnou opět po prázdninách. Už se těším na různé cestovatele, takže se budeme dál slýchat.
A za poklady královských věnných měst s Petrem Voldánem. Vždy v podvečer po 18. hodině každou prázdninovou neděli. Petře, moc děkuji za návštěvu u nás v Českém rozhlase Hradec Králové.
Já děkuji za možnost být zase u té červené, když se živě vysílá.
Související
-
Petr Voldán: Jak funí hlemýžď aneb Nekonečný příroda fest
Letní festivaly - neboli festy všeho druhu jsou fenoménem dneška. Vybere si asi každý. Nicméně, podle autora pondělní pravidelné glosy na jeden festival možná troch...
-
Petr Voldán: Proč selský, zkrátka rozum
Sem tam se nestačíme divit, jak složitě se řeší některé problémy. I když by stačilo vzít na pomoc tzv. "selský rozum". Dva zajímavé případy z uplynulého týdne.
-
Petr Voldán: Když mosty nevedou nikam
Mosty obvykle spojují. Jak ale soudí autor páteční glosy Petr Voldán, stále častěji se množí příklady, kdy mosty spíš rozdělují než spojují a nebo nevedou nikam.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
