Kdo nezapaluje, nehoří. A studenti České lesnické akademie v Trutnově hoří, je o ně zájem ve světě
Budeme si povídat o lese a také o tom, že v našem kraji, konkrétně v Trutnově, máme výjimečnou a vynikající školu, mající už v lesnictví neuvěřitelnou 165letou tradici. K jejím studentům patřil i zakladatel zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem Josef Vágner, který v Trutnově maturoval v roce 1951.
Dnes patří Česká lesnická akademie v Trutnově ve svém oboru k nejlepším v republice. A její ředitel Miloš Pochobradský je ostatně také jejím absolventem.
Lesu zdar.
Vy jste přivezl ještě vaše dva studenty. Takže vítám i Filipa Knížka a Pavla Slezáka. Pane řediteli, vy jste chtěl být vždy lesníkem?
Já jsem chtěl být lesníkem odmalička. V lesnické rodině jsem vyrůstal a de facto se mi tak splnil sen. Maminka si trochu myslela, že půjdu na obchodní akademii a že ze mě bude vedoucí prodejny nebo obchodník. Protože maminka je vynikající obchodník. Ale já jsem se nenechal zviklat a šel jsem nejdříve na lesnické učiliště, které je také dnes součástí naší České lesnické akademie. A potom jsem šel na Střední lesnickou školu do Trutnova.
Co vám škola dala?
Tenkrát to byla Střední lesnická škola, a dala mi strašně moc. Do života nejen vědomosti, ale obrovské praktické zkušenosti. Což je právě na této škole výjimečné.
Je důležité ovládat jazyky. To je jeden z pilířů, který chci na naší škole prosazovat. Studenti by se měli umět ve světě domluvit.
Ing. Miloš Pochobradský, ředitel České lesnické akademie Trutnov
A ty zkušenosti teď předáváte zase studentům dál.
Přesně tak, snažím se je předávat dál studentům. Jako bývalý absolvent si dovolím říct, že se snažím i občas přemýšlet, jako kdybych byl studentem ještě dnes.
Čtěte také
Kluci, čím jste chtěli být vy? Filipe.
Filip Knížek: Já jsem chtěl být policistou. Ale práce venku mě baví a hlavně ty stroje, co jsou dostupné na školním polesí, se kterými nás mistři učí pracovat. Zkrátka práce venku.
Pavel Slezák: Já jsem si vždy představoval, že budu lesníkem. Jako náš pan ředitel.
Filip je ještě na učilišti a Pavel studuje maturitní obor. Protože vaše škola má jednak učiliště a potom také střední a vyšší odbornou školu.
Ano, je to tak. Na učilišti máme jeden obor, mechanizátor lesní výroby. To, když si dokážeme představit, klasický člověk s motorovou pilou, s traktorem, s harvestorem v lese, dělnická profese. A v Trutnově máme tři maturitní obory, což je lesnictví, ekologie a mechanizace a služby.
Pane řediteli, vy jste během let, co pracujete v lesnictví, vystřídal hodně profesí. Vy nejen učíte, ale byl jste i na praxi například v rakouském Salcburku a také v Německu.
Za tu první praxi v Salcburku jsem rád strašně, ta se mě drží dodnes. Byl jsem prvním účastníkem praxe v Salcburku, zajišťovala nám ji právě Střední lesnická škola v Trutnově. A je to skvělá tradice, dodnes se s těmi lidmi v tamních městských lesích kamarádím. A je skvělé, že dnes jim tam mohu posílat naše studenty. V roce 1993, po Sametové revoluci, to byl pro nás úplně nový svět. Když jsme přijeli do západního Německa, koukali jsme tam na všechno strašně zvláštně. Všechno bylo pro nás nové. I tamní měna, obraceli jsme v ruce každou marku.
Česká lesnická akademie v Trutnově
má 165 letou tradici. Poskytuje střední vzdělání v oblasti lesnictví a ochrany přírody v učebních a maturitních oborech ukončených závěrečnou a maturitní zkouškou. Vyšší odborné lesnické vzdělání je ukončené absolutoriem. Jako jediná lesnická škola v České republice zajišťuje výuku operátorů těžebně dopravních strojů.
To byl tedy zážitek.
Jít si koupit chleba, který stál tenkrát pět marek, což bylo na naše peníze sto korun, jsme si nedokázali představit. Byly to zajímavé věci, ale dalo mi to strašně moc jazykově. A to je jeden z pilířů, který já chci i teď na škole prosazovat. Strašně důležité jsou do života jazyky.
Nejvyšší lesníci ještě za Rakouska-Uherska, byli většinou Češi. Lesnictví má u nás od dob Marie Terezie obrovskou úroveň. A svět to ví.
Ing. Miloš Pochobradský, ředitel České lesnické akademie Trutnov
Protože o naše vzdělané lesníky, vychované Českou lesnickou akademií, je velký zájem v zahraničí. A měli by se umět domluvit.
Je o ně velký zájem. Protože obecně jsou Češi velcí lesníci. Historie lesnictví je u nás obrovská. Mimochodem, nejvyšší lesníci v Rakousku byli většinou Češi, ještě za Rakouska-Uherska. Lesnictví má u nás od dob Marie Terezie obrovskou úroveň. A svět to ví. A také o našem speciálním maturitním oboru, mechanizace a služby. Takže o naše studenty je obrovský zájem třeba ve Skandinávii.
Je mezi mladými lidmi zájem o lesnictví?
V dobách, kdy jsem se já ucházel o studium na lesnické škole, tak se musím přiznat, že jsem v prvním kole neprošel. Tak obrovský byl zájem. Nejdříve jsem musel na lesnické učiliště, ale to mi dalo do života strašně moc a jsem za to rád. Protože jsem tam získal praktické zkušenosti, abych potom mohl dělat lesníka.
A dnes, co se týká třeba učňovského oboru, tak jsme jediní v republice, který ho naplňujeme. My jediní otvíráme celou třídu. Takže i zájem o učňovský obor je u nás skvělý. A zájem o maturitní obory se zvyšuje, což je perfektní. Letos jsme otevřeli čtyři nové třídy prváků v maturitních oborech, což si myslím, že je paráda. My máme výhodu, jak jsme speciální škola. Nemáme nouzi jak o žáky, tak o nové učitele.
K vám jezdí studovat žáci z celé republiky. Kluci, odkud jste?
Pavel Slezák: Já jsem z obce u Hradce Králové, Stěžírky.
Filip Knížek: Já jsem z Malého Rohozce u Turnova.
Slyšel jsem, že kromě samotné školy, máte i spoustu mimoškolních aktivit.
Pavel Slezák: Ano, je toho na škole opravdu plno. Rád bych zmínil troubení, které mě baví asi ze všeho nejvíc. Troubení navštěvuji od prvního ročníku.
Troubení na co?
Pavel Slezák: Na borlici a na lesnici, což jsou lesnické nástroje. Vzniklo to jako nonverbální komunikace v leči, při honech. A stala se z toho taková myslivecká tradice.
Čtěte také
Ano, známe parforsní hony, na nich se troubí hodně.
Určitě je hezké, když se tradice dodržují. Troubí se všude a dnes z toho vznikla muzika. Už to nejsou jen signály, ale je to krásná muzika. My, jako lesnická škola, budeme letos pořádat, doufám, že to dopadne, už druhý ročník školního koncertu, kde vystupují naši studenti a učitelé, kteří hrají na lesnice a borlice. Je to nádhera a pořádáme to v pražském Klementinu. Navázali jsme spolupráci s Národní knihovnou, která nám připravila skvělé podmínky. Tedy tento koncert by se měl konat 18. prosince v Národní knihovně. Moc se na to těšíme, druhý ročník, bude to zase paráda.
A to troubení se vaši žáci učí přímo v rámci školy? A nikdy předtím na nic nehráli?
Ano, spousta jich úplně nově začíná s hudebním nástrojem. Je to neuvěřitelné, opravdu, o tento hudební kroužek je obrovský zájem. Dnes tam máme přes 60 dětí, které chtějí hrát. A když to odhadnu, tak 90 procent z nich v životě nedrželo hudební nástroj v ruce. Takže to je úžasné. A zlepšovat se můžeme ještě na různých seminářích, které probíhají po celé České republice, tam najdete i spoustu nových přátelství. Pět hodin denně troubíte a potom následuje společný koncert s dalšími 60 kamarády z celé České republiky, Slovenska a občas i Polska. Je to nádhera.
Filipe, co ty a mimoškolní aktivity?
Filip Knížek: Začátkem roku byl u nás ve Svobodě nad Úpou otevřen kroužek myslivosti, takže chodíme zakrmovat, opravovat krmelce. Učí nás, jak se o zvěř starat. A na konci roku si budeme moci udělat myslivecké zkoušky.
Čtěte také
Pedagogové chtějí samozřejmě své studenty zapálit pro obor. A myslím, že vám se to daří, protože na obou klucích vidím, že je to moc baví.
Já se držím hesla, kdo nezapaluje, nehoří. A já jsem rád, že většina naši studentů opravdu hoří. Letos jsme zrekonstruovali kynologický kroužek, také o ten je obrovský zájem. Nastávají nám potom samozřejmě další investiční akce, potřebujeme stavět nové kotce a musíme na ně sehnat finanční prostředky.
Chystáte také dny otevřených dveří, kdy se mohou vaši budoucí studenti přijet podívat na školu. Teď je situace kolem koronaviru a pandemie složitá, ale mohou se lidé přijet k vám podívat?
Chystáme dny otevřených dveří, stále se cítíme být otevřenou školou. Lidé, kteří se chtějí podívat na školu, se mohou kdykoliv ozvat na náš sekretariát, podívat se na naše webové stránky, na náš Facebook, ozvat se nám, my rádi všechny provedeme. Nemusí se ani účastnit dnů otevřených dveří. Ty budeme letos dělat trochu jinak. Uděláme venkovní ukázky kroužků, strojů, naší techniky. Učitelé budou venku, budeme přesouvat lesní pedagogiku. Všechny zvu na Dny otevřených dveří do České lesnické akademie v Trutnově v sobotu 21. listopadu, 12. prosince, což je také sobota, a potom pátek 22. ledna příštího roku.
Ve studiu jsme dnes přivítali hosty z České lesnické akademie v Trutnově. A se vám daří a vaše práce vás stále baví. Díky.
My moc děkujeme za pozvání, bylo to skvělé.
Lesu zdar a na shledanou.
Související
-
Češi chtějí pomoci své přírodě. Klub nového lesa letos připravil pro veřejnost 400 akcí. Přidáte se?
Půjdeme se podívat do lesa, abychom zjistili, jak to v nich aktuálně vypadá nejen se suchem, ale i s kůrovcem. A představíme vám novinky, které podnik Lesy ČR připravuje.
-
V Krkonoších se díky chladnějšímu počasí množí kůrovec pomaleji. Napadeny jsou i tak tisíce stromů
Chladnější počasí, srážky a vlhko nepřejí v Krkonoších množení kůrovce. Lesníci přesto mají před sebou spoustu práce, protože poškozené dřevní hmoty broukem je hodně.
-
Ovocné stromy patří do lesa. Je to bistro pro zvířata, říkají hajní hradeckých městských lesů
Daňkům, srnkám, nebo divočákům, žijícím na území Městských lesů v Hradci Králové, lesníci vysazují ovocné stromy. Hlavním důvodem je zpestřit lesní zvěři stravu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
