Každý koš, který vám vyleze z rukou, je přeci krásný originál, usmívá se košíkářka Martina Poliaková

Vidíte teď všude koše v souvislosti s houbami nebo to máte úplně jinak?
Ano, v souvislosti s houbami se samozřejmě košíky hodí. Lidé by si chtěli nějaký vyrobit vlastníma rukama, ale jsou potom trošku překvapeni, že to není tak jednoduché, jak si zpočátku mysleli. Nicméně každý koš, který vám vyleze z ruky, je krásný originál.

Martina Poliaková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Vídáte reakce lidí, kteří si k vám přijdou vlastnoručně vyrobit koš. Cítíte ty emoce, jak to lidé prožívají?
Mám to moc ráda z toho důvodu, že první hodiny jsou naprosto vyděšeni z toho, jak jim to nejde. Měli představu, že to krásně půjde. Ovšem potom si to hezky sedne. Všichni na to přijdou, naučí se proutí tak trošku ctít. A na konci dne jim opravdu vyleze z rukou košík víceméně moc pěkný. A zároveň všichni říkají, že nechápou, proč jsou ručně pletené košíky tak levné.

V Čechách říkáme pletení košíku, ale ono je to správně tkaní. I Angličané řeknou tkaní. Protože my na osnovu proplétáme útek.
Martina Poliaková, vedoucí Tkalcovského muzea Domu pod Jasanem v Trutnově

Je to jistě také o pokoře.
My to lidem často připomínáme. Buďme pokorní k tomu řemeslu. Naši předkové se to učili od dědů, od tátů odmala. Nemůžeme si myslet, že za půl hodiny zvládneme dokonale nějaké řemeslo, že nám to půjde hned krásně.

Čtěte také

Z úspěšného manažera skvělým košíkářem. Martin Mádle je mistrem tradiční rukodělné výroby

Co přivedlo k řemeslu vás?
My pocházíme z Moravy a když jsme se přestěhovali do Trutnova, tak jsem moc chtěla tkát. Připadalo mi, že prostě ke Krkonoším patří tkalcovství. A k tomu tkaní se potom přidružilo košíkářství. I když v historii to bylo obráceně, košíkářství je starší řemeslo než tkaní.

My říkáme tady v Čechách pletení košíku, ale ono je to správně tkaní košíku. I Angličané řeknou tkaní. Protože my na osnovu proplétáme útek.

Kam až sahá historie tkaní košíků?
Na našem území je to doba 5000 let před naším letopočtem, když byly objeveny první náznaky pletení základů chýší z proutí.

Začátek košíkářství je velmi nenáročný na vstupní kapitál. Stačí vám jen nůžky na větve, nůž a šídlo. To je vše, co potřebujete.
Martina Poliaková, vedoucí Tkalcovského muzea Domu pod Jasanem v Trutnově

Proč se lidé vrací ke tradičním řemeslům? Je to módní trend nebo je to něco hlubšího?
Já bych si tipla, že to je něco hlubšího. Je to něco, co se vytvoří vlastníma rukama, na co jsou potom lidé pyšní. Je za nimi něco vidět, je za nimi hmatatelný košík.

Čtěte také

Putování po stopách tradičních řemesel aneb Zlaté české ručičky zvládnou téměř všechno

Jaký je rozdíl mezi pedigem a proutím? Který materiál byste doporučila úplným začátečníkům?
Jsou to takové dvě dvousečné věci. Pedig je dovážený přírodní materiál až z Indonésie. A proutí je něco, co si můžete nasbírat tady u nás u rybníků, je to náš český materiál. Ale mnohem snadněji se pracuje z pedigu. Já jsem ale raději, když pracujeme s tím, co máme na dosah. Abychom spotřebovávali to, co nám roste v našem nejbližším okolí.

Co potřebujeme k tomu, abychom začalo s košíkářstvím? Skutečně může tkát z proutí kdokoliv?
Začátek košíkářství je velmi nenáročný na vstupní kapitál. Stačí vám jen nůžky na větve, nůž a šídlo. To je vše, co potřebujete. A potom je dobré se s někým domluvit. Najdete krásné vrby a řeknete si, že si je ostříháte. Ale někdy to bývá tak, že se nějaký jiný košíkář o tu vrbu stará.

Ale pokud uvidíte nějakou vrbnici a hodně měst to nabízí, abyste ostříhali vrby, které jsou u potoků, tak tam si potom můžete ostříhat během zimy jakékoliv proutí a plést.

Čtěte také

Péro nikoliv za kloboukem, ale u pasu. Pavími brky vyšívá David Adamský tradiční opasky ke krojům

Jak začít, jak se do toho pustit?
Pokud už máme proutí nasbírané, máme ho doma, tak zjistíme, že každý prut má spoustu větviček, je různě dlouhý a tlustý. A první košíkářská věc je, že materiál musíme rozsortovat, ostříháme různé výrůstky z proutí a rozdělíme si ho podle délek.

Potom už jen vybíráme, víme, že třeba na osnovu dna koše potřebujeme trošku tlustší proutí. A oplétat ho budeme zase tenounkým proutím.

Obecně každý košík sestává z několika kroků. To je dno, které musí být krásně pevné, potom stěna koše, která je většinou pletena dvěma různými způsoby. A je to opletek, který nám zpevňuje celý košík a vrstva, kdy nám to naopak nabíhá.

Celou košíkářskou radioporadnu s Martinou Poliakovou, certifikovanou lektorkou a vedoucí Tkalcovského muzea Domu pod Jasanem v Trutnově, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.