Každý kdo přijde, uvidí, jak mlýn Dřevíček pracuje. A pokud má dobrý sluch, uslyší i příběh o vodníkovi

3. červenec 2017

Do mlýna vás dnes vezmeme, konkrétně to bude do půvabné technické památky mlýna Dřevíček, který najdete v Horním Dřevíči u Starkova v malebném údolí potoka Olšavka. A odkud k nám do studia vážil cestu náš host Arne Šubrt.

Přijel jste krásně v mlynářském. Vy jste mlynář?
Já nejsem vyučený mlynář, ale ve mlýně jsem se narodil, v tom Dřevíčku. Mlýn postavil můj děda na začátku takzvané první republiky. Samozřejmě jsem neokoukal, jak se mlelo, protože za mého života se už nemlelo, no ale historická literatura tam zůstala, něco jsem se naučil a teď tam asi 5 let provázím turisty.

A tak nám toho vašeho dědu představte. To byl pan Baudyš?
Děda se jmenoval Ladislav Baudyš. On pocházel z Rokytníka, vyučil se mlynářem a ve svých 19 letech byl velmi takový ambiciózní, moc peněz neměl, nepocházel z žádného bohatého rodu, ale šetřil a ve svých 19 letech koupil v tom Dřevíčku starou budovu mlýna, která vypadala úplně jinak než ta současná. A nebyla už moc drahá, potřeboval k tomu trošku pozemku, líbilo se mu místo, tak to koupil. A na jaře 1919, po skončení první světové války se zadlužil, půjčil si spoustu peněz, začal bourat staré a stavět nové.

Čtěte také

A třípatrový mlýn tam dnes stojí. Ale víte, co mi tam chybí? Mlýnské kolo.
Mlýnské kolo ani já neviděl. A všem turistům to říkám, aby jim to nebylo líto, že ani já ho neviděl, protože děda musel podnikat dál a musel jít s dobou. V roce 1932 tam vodní kolo bylo, ale v tom roce mlýn osadil novou technologií, na tu dobu moderní. A místo vodního kola si pořídil Francisovu turbínu. Která tam je do dnešních dnů. A je plně funkční.

Jak to vůbec bylo, pane Šubrte, v dávných dobách s tím mlynářským řemeslem? Protože mlynáři byli velice považovaní a vážení lidé, viďte?
Samozřejmě. Ve středověku dá se říct po faráři, případně radním nebo purkmistru, byli mlynáři jedni z nejváženějších občanů ve vši. A fungovali občas i jako soudci. Protože se šlo k mlynáři na radu a on když řekl jak to bude, tak to bylo.

Mlýn Dřevíček, který najdete v Horním Dřevíči u Starkova v malebném údolí potoka Olšavka

Mlynář měl hlavní slovo, pak paní mlynářka samozřejmě.
Paní mlynářka samozřejmě taky. Někdy třeba měla i větší, ale v rámci mlýnařiny málokterá mlynářka mohla do mlýna chodit, ono to pro ženskou nebylo moc zdravé prostředí. I má babička byla ze selského. Ta se starala o dobytek, o zvířata, byly tam nějaké pozemky, takže se spíš věnovala živočišné výrobě. Pro ženy nebylo to prostředí zdravé, protože ta prašnost opravdu škodila plícím a pro mlynáře to nebylo nic pěkného. Ale on musel a mlynářka raději ne, protože ta záducha by jí mohla opravdu plíce silně poškodit.

Ale ve mlýně byl od toho prachu prášek.
Od toho byl prášek. Kluci školou povinní chodili zametat, uklízeli a poslouchali svého dá se říct nadřízeného mládka, učně, který se připravoval na to řemeslo. A samozřejmě, pokud ve mlýně byl stárek, vedoucí provozu, tak jeho. Ale vrchní slovo vždycky měl mlynář pan otec, majitel mlýna.

Mlýn Dřevíček, který najdete v Horním Dřevíči u Starkova v malebném údolí potoka Olšavka

Takže stárek, potom mládek a prášek.
A od mlýna k mlýnu, jen abych ještě doplnil, chodil krajánek a víceméně na současnou dobu by to mohl být takový lobbista, on chodil pomáhat, když bylo potřeba. Ale také mohl mít kontakty na výrobce mlynářských strojů a řekl: hele, mlynáři, co to tady máš, to je zastaralý. Já mám kontakty, dohodím ti lepší stroje. No a měl provizi.

A jak to je s tím, když se říká: Mít něco za lubem. To také pochází z vašeho mlynářského prostředí, když se řekne "mít něco za lubem", co to znamená?
No mít za lubem, to je, že si něco mlynář nechal pro sebe a zatajil to. Ona to nebyla vyloženě snad krádež, ale nebylo to úplně čestné, v našem současném mlýně už za lubem nemáme. Protože nemáme ten lub. Lub je v podstatě bedna, v které jsou umístěny mlecí kameny. A my máme mlecí kameny už vyřazené z provozu. Ale pokud by ten mlýn byl jako za těch úplně starých časů, tak mezi mlecími kameny se mlela mouka, kameny ji rozhazovaly na ostění toho takzvaného lubu, no a zůstala tam víceméně přilepená ta nejjemnější, ta nejlepší. Krupičky a to všechno spadlo dolů. A protože to tenkrát fungovalo tak, že kdo si přinese obilí, dejme tomu 2 pytle, pomohl třeba mlynáři je vyhodit do toho násypu na mlecí kameny a počkal si, až se to semlelo, viděl, co tam spadlo, to je všechno tvoje. A když to mlynář zatajil, že se tam něco přilepilo, tak to bylo čistě jeho.

Než se vydáme na prohlídku toho vašeho mlýna, pane Šubrte, tak melete pořád? Myslím mouku.
Mouku si nameleme trošku pro sebe. Samozřejmě turisté, návštěvníci uvidí, dá se říct reálný proces mletí, oni ani nepoznají, kdy to je jenom na oko a kdy to je doopravdy. Ale nemeleme pro veřejnost. Je to opravdu maximálně trochu pro vlastní potřebu.

Takže je to spíš taková nostalgická vzpomínka na ty staré čas.
Je to všechno plně autentické, ale opravdu je to více muzeum než skutečný provoz.

Jak dlouho se tedy v tom mlýně mlelo?
V roce 1919, 1. listopadu, se začalo mlet v nových prostorách. Sice zatím postaru, pomocí mlecích kamenů, takovou tou pohádkovou technologií, ale následně se mlýn modernizoval dál. Až to dosáhlo do současné podoby, bylo to všechno v 30. letech. Mlel celkem bez potíží, když pomineme nějaké ty finanční úvěry, bez potíží až do zabrání Sudet. Dřevíček v německé zóně spadnul do Rajchu, zabrání Sudet. Dědeček nebyl vyhnán, ale podmínky se zhoršovaly. V roce 1941 přišlo gestapo, zatklo jej pro údajnou sabotáž a zbytek války se nemlelo. Děda dlel v koncentračních nebo pracovních táborech. Po roce 1945 se vrátil, mlel do roku 1949. Až nový režim to jaksi znemožnil už definitivně.

Mlýn Dřevíček, který najdete v Horním Dřevíči u Starkova v malebném údolí potoka Olšavka

Ale mlýn se z té doby dochoval téměř celý, kompletní. I s tím vším mlynářským zařízením. Tak co všechno ukážete lidem a návštěvníkům, kteří se přijedou podívat? Myslím třeba z těch technických věcí.
Francisova turbína je pořád funkční. Ta víceméně pohání komplet celý mlýn pomocí převodů přes kožené ploché řemeny. V přízemku v podstatě toho moc není, tam teď máme volně ložené nějaké stoje i z příbuzných oborů, z pekaření a podobně. Je to kvůli tomu, kdyby přišla velká voda, aby v přízemí nic nezničila. Od přízemí vede výtah až nahoru. Mlynář se už nemusel nadřít jako za starých časů. Protože dodané obilí, které bylo v přízemí, se vysypalo do takzvaného násypného koše a kapsičkový, korečkový elevátor to vytáhl až úplně pod střechu. Tam to vysypal do prvního stroje, který sice návštěvníci vidí až naposled, protože jinak by museli běhat nahoru dolů po schodech, to obilí několikrát cestuje mezi patry mlýna. Takže nejdřív se musí na úplně horním patře vyčistit, pak se na středním patře oloupe, zbaví se slupky neboli otruby, pak se opět přemístí na mlecí stroje. Ty to rozemelou, přehodí na horní patro opět výtahy, kde jsou umístěna síta, ty to roztřídí a ve středním patře, takzvané manipulační podlaze, se chytá mouka do pytlů. Je to silně zjednodušeno, vlastní proces je mnohem složitější.

Spouštíte to celé zařízení návštěvníkům?
V podstatě každý kdo přijde, uvidí mlýn v reálném chodu, tak, jak to má být a jak celý pracuje. A když přijde dobrá parta a trošku to ťukne, nebo vidím, že jsou dobře naladěni, tak samozřejmě ten příběh, jak náš vodník Dřevický pomohl mlynáři ne proti vrchnosti, měl jiné povinnosti, tak ten příběh uslyší, když mají dobrý sluch.

Mlýn Dřevíček, který najdete v Horním Dřevíči u Starkova v malebném údolí potoka Olšavka

Vy tam prý máte rovnou dva vodníky?
Máme dva. Ten jeden, ten tam trošku nepatří, on je takový přivandrovalý až někde z východu. Ale ten druhý je vymalovaný v životní velikosti. On tam v mlýně sloužil, dokud mlýn fungoval. když tak vodníci se odstěhovali, ale svého času se nechal vymalovat opravdu v přirozené velikosti 1:1.

Takže sloužila voda nám lidem. Jak je to vůbec letos s vodou? Protože vás mlýn je možná takovým unikátem i v tom, že je na potoce, nikoliv na řece. Máte hodně vody, nebo bylo v těch dobách jakoby hodně vody? Co když třeba nebyla?
No v těch dobách byla trošku větší stabilita vody. Jinak náš mlýn neměl nádržku, jakoby nějaký rybníček. Ale mlýn, který byl nad námi, měl rybník. A samozřejmě vodní právo nebylo to, že si mohl dělat každý co chtěl. Když ten horní mlýn ráno pustil provoz, tak vody bylo teoreticky dost.Takže nějaká stabilita byla.

Tak nám ještě řekněte, kdy se k vám můžeme přijet podívat?
O prázdninách víceméně pracujeme, fungujeme každý den. Akorát je potřeba v našem případě dodržet prohlídkové časy, které jsou na webových stránkách, případně na letácích.

Určitě to bude moc hezký výlet k vám do Horního Dřevíče u Stárkova na Broumovsku.

autor: jak
Spustit audio