Karel Hodek vzpomíná na květen 1945. Bylo mu 15 let, když do Hradce Králové dorazila Rudá armáda

Čtěte také

Jak vypadal konec války ve východočeských Smiřicích očima tehdejšího školáka Jiřího Zahálky?

„Já jsem se narodil v Hradci Králové 10. listopadu 1930, čili jestli ještě umím počítat, už je mi 95 let.“ I přes pokročilý věk si dodnes Karel Hodek přesně vzpomene třeba na číslo popisné domu v Okružní ulici, ve kterém ve svých 15 letech bydlel s rodiči. Nebo také na to, jak na počátku května roku 1945 vypadaly barikády na nedaleké Pospíšilově třídě.

„Byly jen takové průchody, prostě žulové kostky. V patnácti letech jsem byl jako opička, lezl jsem po stromech, takže i po těch barikádách. A na nich jsme seděli a vítali Sovětská vojska, která přijížděla z východní strany od Třebechovic, od Týniště.“

Zpráva o tom, že se do města blíží Rudá armáda, se v Hradci Králové rozšířila ráno 9. května. Organizovaný německý ústup se v té době změnil na panický úprk.

Příjezd ruských vojáků podle Karla Hodka pokračoval i v dalších dnech. Sám se proto denně vracel k barikádám, aby mu nic neuniklo. „Oni po nás házeli i cigarety, které jsme nosili tátovi, protože jsme v těch letech samozřejmě nekouřili. Byli to docela normální lidé, většinou utahaní, polehávali a posedávali na vozech tažených koňmi. Někdy i zastavili a slezli.“

Čtěte také

Vzpomínáme na konec 2. světové války s pamětníky této historické události

Konec války má ale Karel Hodek spojený i s několika nepříjemnými vzpomínkami. „To byly ty revoluční dny. Vedli k večeru takovou bandu esesáků, která chtěla vypálit Černilov, říkali. Dozvěděli jsme se, že večer je popraví. Byli jsme jako kluci zvědaví. Tak jsme šli za kasárna a opravdu jsme slyšeli nějaké rány, takže je popravili. Jeden asi nebyl dobře zasažený, probral se, a když popravčí četa odešla, tak přelezl plot a utíkal.“

Se zmiňovanou německou armádou si Karel Hodek spojuje i další okamžik, na který nerad vzpomíná. „Chodil jsem na Pospíšilce do obecné školy. A za války tam byli ubytování Hitlerjugend. Když jsem procházel, tak mě zastavili, odhrnuli mi košili a viděli, že mám pásek Československý skaut. Přivezl mi ho táta, když skončila republika. A ty hovada vytáhli kudlu a ten pásek mi i s přezkou uřízli.“

Lidí, kteří mají události z května roku 1945 v živé paměti, pomalu ubývá. My jsme u příležitosti 80. výroční konce války oslovili tři z nich, aby nám své zážitky představili.