Kardiochirurg a děkan Jiří Manďák: Medicína je výjimečná, protože pracuje s lidmi. Ale není posláním
Kardiochirurgovi, profesoru Jiřímu Manďákovi, končí k 31. srpnu druhé funkční období v čele Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Během osmi let jeho děkanátu se uskutečnily zásadní strategické projekty. Zdaleka největším ale je výstavba a dokončení nového kampusu.
Jaká byla cesta studenta Jiřího Manďáka na královéhradeckou lékařskou fakultu, co ho těší, když se ohlédne nejen za svým děkanátem, ale i za vývojem a využitím nové techniky v lékařské výuce, i o tom, co ho trápí, to se dozvíte v rozhlasové Návštěvě, kterou pro vás natočila redaktorka Vlaďka Wildová.
Čtěte také
Téměř celý svůj život Jiří Manďák prožil v Hradci Králové, zdejší fakultu začal vnímat jako mladý student. Že tam chce studovat, to se rozhodl už na Gymnáziu Josefa Kajetána Tyla. „Budova fakulty mě oslovila i svou monumentálností, určitě jsem ale tehdy cítil i strach, když jsem poprvé vstupoval dovnitř.“
„Celý můj profesní život je spjat s hradeckou lékařskou fakultou, absolvoval jsem tu v roce 1983, a také s hradeckou fakultní nemocnicí. Zajímavé bylo i jisté uzavření mého životního okruhu: v posluchárně, kde jsem měl svou řeč k akademickému senátu, jsem skládal písemnou část přijímacích zkoušek.“
Jiří Manďák už bude brzy emeritním děkanem
V široce rozvětvené rodině je Jiří Manďák jediným lékařem. Ani jeho děti se nevydaly tímto směrem. „Jsem tedy v naší rodině izolovanou postavou. Ale bylo to mé přání. Paradoxně jsem však na gymnáziu vystudoval obor matematika-fyzika. Už tehdy jsem postupně pochopil, že to není moje cesta. Tak jsem se orientoval na medicínu. Cítil jsem, že mohu být skutečně platný a pomáhat lidem. A to nemyslím nijak pateticky.“
Když byl 1. září v roce 2018 uveden do funkce děkana, stal se kardiochirurg Jiří Manďák hlavně manažerem. Zároveň vedl katedru chirurgie na lékařské fakultě.
K 31. srpnu letošního roku po druhém čtyřletém funkčním období na pozici děkana končí. „Je mně to líto tak napůl. Byla to práce zajímavá, naplňující a byl jsem s ní velmi spokojený. Jaký jsem byl, to ale musí vyhodnotit okolí.“
Čtěte také
„Máme za sebou kus odvedené práce a na druhou stranu musím říct, že finiš posledních let, to bylo období velmi, velmi náročné. A nebudu lhát, když řeknu, že už se v tuto chvíli těším na opuštění této funkce a odpočinutí si, pokud mi to bude umožněno, ale je to takové přechodné.“
Budoucí nový děkan, ale i kolegové a kolegyně teď diskutují s Jiřím Manďákem o tom, že by bylo dobré, kdyby mohl dál předávat své zkušenosti především se stavbou nového kampusu.
„Nebude to tak úplně jednoduché dát dvě fakulty pod jednu střechu: lékařskou a farmaceutickou. Pak jsou tu i další úkoly se stávajícími budovami. Hlavní budovu v Šimkově ulici a budovu Na Hradě, které musíme opustit. Zkrátka je tady spousta práce, takže věřím, že bych byl platný pro nové vedení fakulty právě v tomto směru.“
Není to poslání, je to práce
Jestli Jiří Manďák něco vyloženě nemá rád, tak když někdo říká, že studium medicíny a poté práce lékaře je posláním. Vyrostl totiž v generaci, které bylo „vtloukáno“ do hlavy, že medicína je poslání, proto musí dělat „od nevidím do nevidím“, za žádné peníze.
„Není to pravda, medicína je zvláštní zaměstnání, protože pracuje s lidmi. Ale je to práce jako každá jiná. Musí se odvádět profesionálně, skvěle, bez jakýchkoliv pardonů. V tomto směru se to neliší od jakékoliv jiné práce. A o tom jsem přesvědčený. Jakmile někdo začne o poslání, tak se začnu čertit.“
Lékařská fakulta v Hradci Králové je nejstarší vysoká škola ve východních Čechách. Byla založena 13. října 1945 jako první z lékařských fakult ihned po druhé světové válce a stala se součástí Univerzity Karlovy, nejstarší univerzity ve střední Evropě a na sever od Alp. Univezita Karlova byla založena v roce 1348 Karlem IV., králem Čech a později císařem Svaté říše římské.
Příjemný poslech!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.







