Kardiochirurg a děkan Jiří Manďák: Medicína je výjimečná, protože pracuje s lidmi. Ale není posláním

Jaká byla cesta studenta Jiřího Manďáka na královéhradeckou lékařskou fakultu, co ho těší, když se ohlédne nejen za svým děkanátem, ale i za vývojem a využitím nové techniky v lékařské výuce, i o tom, co ho trápí, to se dozvíte v rozhlasové Návštěvě, kterou pro vás natočila redaktorka Vlaďka Wildová.

Čtěte také

Prof. MUDr. Jiří Manďák: Krása medicíny spočívá v tom, že můžete být skutečně platný a pomáhat lidem

Téměř celý svůj život Jiří Manďák prožil v Hradci Králové, zdejší fakultu začal vnímat jako mladý student. Že tam chce studovat, to se rozhodl už na Gymnáziu Josefa Kajetána Tyla. „Budova fakulty mě oslovila i svou monumentálností, určitě jsem ale tehdy cítil i strach, když jsem poprvé vstupoval dovnitř.“

„Celý můj profesní život je spjat s hradeckou lékařskou fakultou, absolvoval jsem tu v roce 1983, a také s hradeckou fakultní nemocnicí. Zajímavé bylo i jisté uzavření mého životního okruhu: v posluchárně, kde jsem měl svou řeč k akademickému senátu, jsem skládal písemnou část přijímacích zkoušek.“

Jiří Manďák už bude brzy emeritním děkanem

V široce rozvětvené rodině je Jiří Manďák jediným lékařem. Ani jeho děti se nevydaly tímto směrem. „Jsem tedy v naší rodině izolovanou postavou. Ale bylo to mé přání. Paradoxně jsem však na gymnáziu vystudoval obor matematika-fyzika. Už tehdy jsem postupně pochopil, že to není moje cesta. Tak jsem se orientoval na medicínu. Cítil jsem, že mohu být skutečně platný a pomáhat lidem. A to nemyslím nijak pateticky.“

8 fotografií

Když byl 1. září v roce 2018 uveden do funkce děkana, stal se kardiochirurg Jiří Manďák hlavně manažerem. Zároveň vedl katedru chirurgie na lékařské fakultě.

K 31. srpnu letošního roku po druhém čtyřletém funkčním období na pozici děkana končí. „Je mně to líto tak napůl. Byla to práce zajímavá, naplňující a byl jsem s ní velmi spokojený. Jaký jsem byl, to ale musí vyhodnotit okolí.“

Čtěte také

Dělat špičkově medicínu, je jako když chce sportovec vyhrát olympiádu, říká profesor Jiří Manďák

„Máme za sebou kus odvedené práce a na druhou stranu musím říct, že finiš posledních let, to bylo období velmi, velmi náročné. A nebudu lhát, když řeknu, že už se v tuto chvíli těším na opuštění této funkce a odpočinutí si, pokud mi to bude umožněno, ale je to takové přechodné.“

Budoucí nový děkan, ale i kolegové a kolegyně teď diskutují s Jiřím Manďákem o tom, že by bylo dobré, kdyby mohl dál předávat své zkušenosti především se stavbou nového kampusu.
„Nebude to tak úplně jednoduché dát dvě fakulty pod jednu střechu: lékařskou a farmaceutickou. Pak jsou tu i další úkoly se stávajícími budovami. Hlavní budovu v Šimkově ulici a budovu Na Hradě, které musíme opustit. Zkrátka je tady spousta práce, takže věřím, že bych byl platný pro nové vedení fakulty právě v tomto směru.“

Není to poslání, je to práce

Jestli Jiří Manďák něco vyloženě nemá rád, tak když někdo říká, že studium medicíny a poté práce lékaře je posláním. Vyrostl totiž v generaci, které bylo „vtloukáno“ do hlavy, že medicína je poslání, proto musí dělat „od nevidím do nevidím“, za žádné peníze.

„Není to pravda, medicína je zvláštní zaměstnání, protože pracuje s lidmi. Ale je to práce jako každá jiná. Musí se odvádět profesionálně, skvěle, bez jakýchkoliv pardonů. V tomto směru se to neliší od jakékoliv jiné práce. A o tom jsem přesvědčený. Jakmile někdo začne o poslání, tak se začnu čertit.“

Příjemný poslech!