Karavan Mœtïvï hledal a našel na Islandu odpověď na otázku, co vlastně dělá náš domov domovem
Dramaturgyně, režisérka, divadelní pedagožka, dlouholetá tvůrčí osobnost Divadla Drak, ředitelka různých festivalů a divadelních projektů, kurátorka výstav, experimentální divadelní cestovatelka a možná ještě mnohem víc. To vše v jedné osobě ukrývá Dominika Špalková.
Výraz experimentální divadelní cestovatelka mne napadl, když jsem četla o vašem projektu, divadelní expedici na Island, na kterou jste se letos v červnu vydaly tři ženy.
Ano, vyrazily se mnou Bára Ungerová a Lucie Dlabolová Bulisová, s oběma jsem již spolupracovala v minulosti. A vznikl nápad, že bychom měly udělat nějaký výrazně zajímavý tvůrčí projekt pro nás i pro diváky. Podařilo se a teď jej realizujeme, jedná se o Expedici k domovu, Karavan Mœtïvï. V červnu jsme odletěly na 17 dní na expedici na Island, kde jsme se seznámily s našimi islandskými partnery, se kterými na tomto projektu spolupracujeme.
Uvědomily jsme si, že náš domov tvoří i prolínají generací. Třeba že nejlepší svíčkovou vařila babička. Krása lidské sounáležitosti.
Dominika Špalková, divadelní pedagožka, dramaturgyně i režisérka z Divadla Drak
Mœtïvï, to je taková šifra Báry Ungrové. Co to znamená?
Bára, kromě toho, že je hudebnice známá z kapely Dva, je také výborná výtvarnice. A podobně jako v hudbě se i ve svém výtvarném svém projevu inspiruje folklorem neexistujících národů, jak tomu říká. Přišla s tímto výrazem, který v sobě zahrnuje v překladu, který si tam dala, domov, ornament, vzor i motiv opakování, se kterým i my pracujeme v našem divadelním projektu. Ale zahrnuje také chybu, nápad nebo omyl, který nás v tvůrčí práci vždycky inspiruje.
Čtěte také
Podtitul zní Cesta k domovu. Takže vy jste vlastně jely kočovat až na Island, abyste si v té dálce prožily vztah k domovu?
Ano. My jsme se tomu vystavily, samozřejmě paradoxní bylo, když přišla potom situace s covidem, která nás všechny trochu uvěznila v domovech. Takže se trošičku i změnilo téma, které předtím jsme měly. Všichni potřebujeme domov a co ho ve skutečnosti tvoří, co vytváří náš pocit bezpečí, náš pocit pohody, a to je to, co jsme se tam vydali hledat. Přírodní podmínky jsou na Islandu opravdu drsné, počasí se mění neuvěřitelně během chvíle, tam opravdu zjistíte, že domov skutečně potřebujete.
Většině lidí k tomuto zjištění stačí, když si vezmou batoh na záda a vydají poznat život v jiné zemi, kulturu, přírodní podmínky. Ale vy jste to celé posunuly ještě mnohem dál.
Vybraly jsme si tento projekt také proto, že všichni máme svoje karavany. Karavan vychází také z dlouholeté tradice loutkového divadla, kdy se kočovalo, ale zároveň jste blízko lidem. A také v podmínkách Norska i na Islandu nejsou aglomerace tak velké, často se divadelní company přesouvají za svými diváky, takže to je takové specifikum našeho projektu, že ho budeme vytvářet v karavanech. Bude to takové intimní setkání s diváky, protože se tam vejde 8 až 10 lidí. Ale to představení potom budeme hrát několikrát a téma domova opravdu chceme prozkoumat ze všech úhlů pohledu a pracovat s výtvarnými věcmi, s hudbou, s loutkami, s objektem.
Mluvíte v budoucím čase. To znamená, že tohle všechno byl jen start do celého projektu?
Byla to první expedice, ještě nás čeká expedice do Norska. Teď na podzim přivítáme na tři týdny norské a islandské umělce tady v Královéhradeckém kraji, kde se zase budeme věnovat tématu domova z pohledu našeho, z pohledu české barokní krajiny. Chceme jim ukázat spoustu pamětihodností i přírodních věcí, které je zase budou inspirovat k jejich tvoření v jejich zemi.
Čtěte také
Vytvořili jste tedy nějakou divadelní inscenaci nebo scénické performance? Nebo co jste vlastně na Islandu dělaly?
Těch 17 dnů bylo naplněno velmi silnými zážitky. Mohly jsme se setkat s místními obyvateli a v podstatě i vstoupit do jejich domovů. Právě proto, abychom viděly srovnání, jak se žije tady a jak se žije na Islandu. Byly jsme v úžasném uměleckém studiu, vedle jsme měly karavan, měly jsme tři skvělé islandské performery a jejich režisérku Gretu Claw, která je původně Američanka a má celý projekt z té druhé strany režijně na starosti. A oni nás vzali do míst, které bychom jako turisté nenavštívili. S divadlem Drak jsem už procestovala asi 40 zemí světa, ale Island mě absolutně dostal a nadchnul. Nikde jinde nejste tak spojeni s přírodou. Jeden den Bára krásně řekla, že tam si člověk uvědomí, že tě příroda nepotřebuje, ale ty víš, že potřebuješ ji. Takže jsme byli na sopce, byli jsme na majáku u oceánu, viděli jsme gejzíry, zkrátka velkou moc přírody. Byly jsme úplně plné zážitků a zkoušely ty zážitky přenést . Vedla jsem workshop, který směřoval k tomu, abychom vytvořily společnou dramaturgii.
Vyberte jeden nezapomenutelný zážitek z Islandu.
Bylo jich opravdu hodně. Ale potkaly jsme i islandského prezidenta. Greta nás pozvala na Fringe festival v Reykjavíku, a na jednom z představení nám řekla, tohle je islandský prezident. Byl tam se svou ženou a dítětem, bez ochranky. Island je velmi malý, co se týká počtu obyvatel, všichni se tam znají. Když nás vezl potom taxikář na letiště, tak říkal, že jeho dědeček byl nositel Nobelovy ceny za literaturu a začal nám recitovat básně. A uvědomily jsme si, že to také tvoří náš domov, jak se jednotlivé generace znají a prolínají. Oni vědí, kdo byl jejich dědeček a co dělal. Myslím, že je to trošku inspirace pro nás v Čechách, protože to také tvoří sebevědomí nebo hrdost národa. I to je náš domov.
Projekt musí mít nějaký výstup, tak co se bude dít dál? Zkuste to nějakým způsobem jednoduše shrnout.
Přivítáme na tři týdny tady u nás norskou a islandskou část toho projektu a potom budeme všichni zkoušet přes jaro. Naše premiéra se chystá na duben, na jaře bude představení v karavanu, které bude trvat 30, 40 minut a bude určeno pro rodiny s dětmi.
Doufám, že to bude taková speciální událost, protože domov sice všichni známe, ale my chceme takovou formou hravosti, imaginace a fantazie pozvat lidi i do jejich vzpomínek na prarodiče. Ať je to vůně chleba nebo třeba nejlepší svíčková, kterou vařila babička. A najednou jste doma. To jsou věci, které chceme do toho představení dát. Věřím, že by nám všem mělo dělat radost a posouvat nás k něčemu, co je v životě důležité. Užít si krásu lidské sounáležitosti.
Celý rozhovor s Dominikou Špalkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Divadlo Drak má své tradice. Patří k nim ovšem také ochota riskovat a hledat neprobádané cesty
Dnes si budeme povídat o legendárním hradeckém Divadle Drak, které bude mít navíc nového ředitele. Tím byl vybrán Tomáš Jarkovský, který v divadle jako dramaturg pracuje.
-
Když se teď znovu ozval křik a smích dětí, tak si v Divadle Drak uvědomili, jak moc jim to chybělo
Divadla už zase mohou hrát a diváci chodit do hlediště. To platí i o hradeckém Divadle Drak, které už první diváky přivítalo, dokonce vyjelo zahrát do Trutnova na festival.
-
Cenu za nejlepší režii na festivalu v Bosně získala Šípková Růženka Jakuba Vašíčka z Divadla Drak
Letošní 19. ročník Mezinárodního festivalu divadla pro děti Banja Luka 2020 v Bosně a Hercegovině se konal bez pozvaných zahraničních divadelních souborů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
