Jsou tu vážně skvělí fanoušci, pochvalují si Robert Horyna a Bohumil Jank z hradeckého Mountfieldu

Jak se daří hokeji v Hradci Králové? Jaká je letošní sezóna?
Bohumil Jank: Sezóna se zatím nevyvíjí úplně podle našich představ. Máme celkem náročný program, do toho utkání Ligy mistrů, takže síly trošku ubývají. Teď máme reprezentační pauzu, takže doufám, že se dáme dohromady, co se týká fyzické stránky a nějakých bolístek. Věřím, že se to potom zlomí a budeme mít nějakou bodovou sérii, abychom se odpíchli v tabulce výš.

Odcházel jsem do zámoří tenkrát s Dominikem Haškem. Byli jsme úplně první, ještě s Robertem Holíkem. Začátky tam byly těžké.
Robert Horyna, trenér brankářů týmu Mountfield Hradec Králové

Připravili jste fanouškům také pár neuvěřitelných zážitků. Nedávno jste hráli s Kladnem a těsně před koncem jste prohrávali 7:4. Přesto se podařil obrat.
Robert Horyna: Ano, bylo to 7:4 zhruba necelé 4 minuty před koncem zápasu. A za mne, jako trenéra gólmanů, to byl fantastický zápas. Samozřejmě, když gólman dostane 7 gólů, tak nic moc, ale pro fanoušky to byl určitě skvělý zážitek.
Bohumil Jank: Já jsem tento zápas nehrál, takže jsem byl na tribuně a musím říct, že když jsem to viděl, tak jsem trpěl i za kluky na ledě. Nebylo mi to moc příjemné, takové zápasy. Opravdu je lepší vyhrát 1:0 nebo třeba v prodloužení 2:1 než takové divoké utkání, i když se to podařilo otočit. Potom to je obrovská euforie, ze všech to stříká, z hráčů i fanoušků. Třeba ve finále jsou takové zápasy pro fanoušky nejlepší, ale pro hráče a trenéry nic moc.

Čtěte také

Hřiště i led jsou všude stejné. Je hezké, když lidé přijdou na hokej. A je jedno, kde to je

Vy jste také jeli na utkání do Berlína a byl vypravený vlak. Putovalo tam s vámi asi 600 fanoušků. To vás určitě muselo potěšit.
Robert Horyna: To jsou jedny z věcí, pro které se sport dělá. To je opravdu krásné, když se něco takového povede, A musím říct, že to byla úžasná energie. Odjížděli jsme ráno a už fanoušci fandili, byli nadšeni, že mohou s námi jet. Měli jsme poslední lůžkový vagon, takže jsme měli relativně klid a prostor na odpočinek, možnost vyspat se před zápasem. A pak, když jsme přijeli do Berlína, tak jsme hráli v menší hale, a ta byla totálně natřískaná. To bylo něco neuvěřitelného. Chci poděkovat vedení klubu, které to perfektně zorganizovalo. Byla to neskutečná věc.
Bohumil Jank: Vyhráli jsme a na zpáteční cestě někteří kluci procházeli vlakem a šli dopředu pozdravit fanoušky. Ale po takovém zápase toho má člověk opravdu plné brejle, sedli jsme si, ještě jsme si popovídali a pak jsme spali až do Hradce. Takže pro nás byla ta cesta poklidnější než pro fanoušky. Ale souhlasím, že to jsou okamžiky, proč děláme hokej. Žene nás to dopředu, když vidíme, jaká je tady fanouškovská základna. Lidé jsou ochotní se v půli týdne sbalit, vzít si dovolenou v práci a vyrazit s námi tak daleko.

Myslím si, že každý malý kluk, když začíná s hokejem, tak hlavně kouká na české kluky v NHL. A chtěl by tam hrát.
Bohumil Jank, obránce hokejového týmu Mountfield Hradec Králové

Roberte, vy jste Hradečák, je to tak?
Robert Horyna: Ano, mé začátky byly Hradci, pak jsem strávil vojnu v Dukle Jihlava a následně jsem v roce 1990 odešel do zahraničí do týmu Toronto Maple Leafs, kde jsem převážně strávil čas ve farmářském týmu. To byl rok, kdy tam odcházel tenkrát i Dominik Hašek. My jsme byli úplně první, co do zámoří odcházeli ještě s Robertem Holíkem. Začátky tam byly těžké, nicméně do farmy jsem se dostal, odchytal jsem tam dvě sezóny, v NHL mám na kontě nějaká přípravná utkání. A kromě toho mám v mládežnických reprezentacích v osmnáctkách zlato a ve dvacítkách bronz z mistrovství světa.

Čtěte také

Hradecký obránce Filip Hronek sní hokejový sen o NHL. A teď udělal krok k jeho splnění

A co vy, Bohumile? Vy jste z jižních Čech.
Bohumil Jank: Ano, jižní Čechy. Původem jsem z Milevska, tam jsem se narodil, tam jsou mé kořeny. V 7. třídě jsem přišel do Českých Budějovic a tam jsem prošel zbytek mládeže a potom po mistrovství světa osmnáctek a dvacítek jsem se rozhodl jít do Kanady. Strávil jsem tam nějaký čas, ale bohužel se mi nepovedlo prosadit v zámořském hokeji do NHL nebo na farmu. Takže jsem se vrátil zpátky do Evropy, byl jsem rok v Popradu, tam se hrála KHL, která se potom přesunovala do Prahy. A pak ve finále jsem se přesunul s licencí Mountfieldu do Hradce Králové. Tady jsem zakořenil, našel jsem si tu manželku, narodily se mi tu dvě děti, takže už se považuji za Hradečáka, jsem tady doma.

Snem každého hokejisty je dostat se do zámořské NHL?
Bohumil Jank: Myslím si, že každý malý kluk, když začíná s hokejem, tak hlavně kouká na české kluky v NHL. A chtěl by tam hrát. Je to jeden z hnacích motorů pro malé kluky, když mohou své idoly vidět v televizi a pak se s nimi třeba v létě potkávají. Filip Hronek bývá tady v Hradci, tak ho mohou normálně potkávat na zimáku a pro ty kluky je to neskutečný zážitek.

Co čeká hradecký Mountfield v nejbližší době? Příští týden letíte do Švédska.
Robert Horyna: Letíme do Karlstadu a hrajeme s vítězem loňské sezóny švédské ligy. Teď jsme měli pár dnů volno, tak si kluci čtvrtek, pátek, sobota, neděle potrénují a v pondělí se letí.
Bohumil Jank: A letí s námi zase fanoušci. Uděláme podobný výlet jako do Berlína, takže doufám, že všem, kteří s námi do Švédska pocestují, uděláme radost.

Robert Horyna a Bohumil Jank z hradeckého Mountfieldu byli dnes našimi hosty. Děkuji za rozhovor.