Jsme koňařská rodina, nějaké geny tam asi jsou. Říká Jakub Kocman, třetí v letošní Velké pardubické

20. říjen 2022

Sledovali jste letošní Velkou pardubickou, populární dostihový závod? Z 15 přihlášených koní byl nakonec nejrychlejší Mr Spex s žokejem Lukášem Matuským, na druhém místě skončil loňský vítěz Talent s Pavlem Složilem a jako třetí doběhl do cíle Sacamiro s jezdcem Jakubem Kocmanem, který je naším hostem ve studiu.

Gratuluji ke krásnému třetímu místu. Je to pro vás velký úspěch?
Děkuji. Ano, je to pro mne největší úspěch tady v Čechách, takže jsem za to moc rád.

Čekal jste, že by se to mohlo podařit?
Upřímně řečeno jsem to moc nečekal. Nevěřil jsem, že ten kilometr navíc, než co byl ten kůň zvyklý běhat, že tak dobře zvládne. Ale dal pěkný konec, zabojovali jsme dokonce i s Talentem o druhé místo.

Jaké byly vaše pocity těsně po projetí cíle? Užíval jste si to?
Já jsem trošku emoční, takže jsem byl opravdu dojatý. A když jsem viděl paní trenérku s panem majitelem, jak jsou šťastní, tak mě to strašně hřálo u srdce, že se tohle podařilo.

Mým snem je pokračovat v jezdecké kariéře a startovat ve Velké pardubické. A především být zdravý, aby se vám vyhýbala zranění.
Jakub Kocman, dostihový jezdec

Kolikátá Pardubická to pro vás byla?
Tohle byla má pátá Velká pardubická. V loňském roce jsem byl sedmý, tedy letošní úspěch to hodně převýšil.

Čtěte také

Co Taxisův příkop, obávaná překážka? Také z ní máte respekt?
Respekt mám, protože jsem už na této překážce dvakrát upadl a zlomil jsem si přitom i nohu. Jednou z toho byla holenní kost našestkrát a podruhý lýtková kost načtyřikrát. Tedy respekt mám, ale letos se mi to povedlo pěkně najet, měl jsem dobrou pozici, všude kolem sebe místo a měl jsem dobrého skokana, zvládnul to úplně bez problémů. Taxis letos nebyl nejtěžší překážkou.

Co rozhoduje o tom, jestli se Taxis povede? Souhra jakých okolností tam musí být?
Důležité je rychle odstartovat a v rychlosti na Taxis najet, protože kůň musí skončit aspoň 7 metrů do dálky, aby dolétl za ten příkop. Čím vyšší máte rychlost, tím jsou větší šance, že to přeskočíte. A je dobré mít kolem sebe místo, abyste se nesrazili třeba už ve vzduchu nebo na dopadu. To se mi letos povedlo bez problémů. Sacamiro je dobrý skokan. Celý dostih dobře odskákal.

Čtěte také

Z jaké další překážky jste měl letos strach?
Nejhorší je asi šestka, Popkovický skok. Protože tam musíte skočit a točit hned doprava. Koně většinou už zatáčí při odrazu a pak nedoskočí za příkop, který je za živým plotem. Chytnou hranu a můžou spadnout. Pokud spadnou před vámi, tak nemáte kam doskočit a prostě padáte přes ně. Už tam byly v minulosti velké karamboly, kdy tady spadlo klidně i deset koní. Takže si myslím, že si žokejoví na tuhle překážku dávají velký pozor.

Nedostane člověk někdy i strach, když se mu stane zranění? Nezabrzdí ho to?
Je to tak. Já jsem citlivka, takže to zranění mne určitě zabrzdilo. Trvalo mi sezónu nebo dvě, než jsem se zase dostal do nějaké formy. I s psychikou potom člověk bojuje a nemá ani tolik nabídek na ježdění dostihů. Ale to se prostě musí překonat nebo tomu dát zkrátka čas. Počkat zase na nabídky a dostat opět dobré skokany, dobré koně. To vás zase vrátí zpátky.

Čtěte také

Sacamira jsme ještě nepředstavili. Říkal jste, že je to dobrý skokan.
Sacamiro je dobrý skokan, je to devítiletý kůň. Mají ho manželé Petříkovi v Beňově na Přerovsku od hříbátka, od jeho dvou let, co se na koni začíná jezdit. A čekali poctivě na tuhle chvíli, vyplatilo se.

Jak dlouho si jezdec hledá vztah se svým koníkem?
Už jsem ho jel vloni jednou v Ceně Labe, na druhém největším dostihu po Velké pardubické. Tam jsem se s ním seznámil, jinak koně studujeme přes videa a v televizi, málokdy jdeme na trénink si na nich skočit nebo jim dát nějakou rychlejší práci, abychom si je osahali. Já to moc nedělám, protože mi to přijde možná i zbytečné. Stejně ty koně známe většinou z dostihů, takže se podívám se na videa, jeho poslední starty, a hned si udělám obrázek, co kůň potřebuje. Někdo jezdí v tréninku pod nějakou stájí, má smlouvu, tak potom na těch koních jezdí denně, ale já takovou smlouvu s nikým nemám, takže prostě koně studuji přes video.

Čtěte také

Vy jste mi říkal, že vlastně nejste ještě žokej.
Ano, pro titul žokeje potřebujete 50 vítězství v kariéře na překážkách, v překážkovém dostihovém sportu. A já jich mám k dnešnímu dni 49. Ještě jedno mi chybí.

Stihnete to ještě letos?
Ještě mě čekají dostihy, teď jsou Pardubice, závěrečná steeplechase, potom ještě Slušovice a pak bych měl jet také do Polska do Wroclawi. Takže ještě nějakých 10 až 12 překážkových dostihů letos odjedu, tak třeba se povede to jedno vítězství.

Jak jste se k tomuto nádhernému sportu dostal? Vy jste z Koles u Kladrub, tam to je samozřejmě starokladrubský kůň. Takže u koní jste od odmalička?
Ano, odmalička. Děda jezdil také Velkou pardubickou, pak byl kočí. Jsme celá koňařská rodina, strýc je kovář, takže táta mi tenkrát koupil poníka, když mi bylo nějakých 6 nebo 7 let. Vyrůstám v kraji kolem koní, takže nějaké geny tam asi jsou.

Čtěte také

Jak to máte s váhou? Kolik vážíte a měříte?
Měřím asi 176 cm a vážím nějakých 62 kilogramů. Minimální váha je 63 kilo, většinou se jezdí v průměru kolem 66 až 70 kilogramů. To musíte navážit se sedlem. Váhu si hlídám, když jezdím, tak se moc se nenajím, dám si jen něco menšího, ale jinak s váhou nemám problém.

A nějaké sny do budoucna máte? Co třeba vítězství ve Velké?
To by bylo super, ale je to strašně těžké. Stačí mi už jen Velkou jet. To je pro mě takovým snem, prostě stát na startu a vidět se na startovní listině. Když se pak povede, že jsem ještě byl třetí a bojoval jsem, dá se říct, o vítězství, tak to mi stačí. Tedy snem je pokračovat v jezdecké kariéře a startovat ve Velké pardubické. A hlavně být zdravý. Aby se vám vyhýbala zranění, to je důležité.

Naším hostem byl Jakub Kocman, který letos na Velké pardubické dojel do cíle jako třetí.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související