Jsem chřesťan! Kdo jednou chřest ochutná, propadne mu. Je to láska na celý život, říká Jan Charvát

Vy o sobě rád říkáte, že jste chřesťan.
Ano, to je termín, který jsme vymysleli, který razíme pro naše fanoušky, pro chřesťany. Protože když jednou chřest ochutnáte, propadnete mu, je to opravdu láska na celý život. Teď už máme nějaké dvě měsíce chřestové sezóny za sebou, takže první nasycení už proběhlo, ta saturace, ale pokračujeme dál a určitě ještě pár kilo chřestu do konce sezóny do žaludku spadne.

Kvůli náročnosti na pěstování, skladování i sklizni, kladným účinkům na zdraví a chuti, si chřest zaslouží pojmenování bílé a zelené zlato.
Jan Charvát, odborník na chřest

Zaslouží si podle vás tedy chřest, aby se mu říkalo bílé zlato?
Je to bílé a zelené zlato, protože pěstujeme bílý a zelený chřest. Určitě vzhledem k tomu, jak je náročný na pěstování, skladování i sklízení a jaké má pozitivní účinky na zdraví a jak chutná, tak si ten termín určitě zaslouží.

Je to exkluzivní zelenina, na čas bylo její pěstování přerušeno. Proč ta tradice u nás po válce skončila?

Čtěte také

Český chřest - pochoutka králů a císařů. Udělejte si úžasnou chřestovou polévku s parmezánem

Já si nemyslím, že by byl chřest exkluzivní. Tam se jednalo o to, že chřest se zde normálně za první republiky, předtím za Rakouska - Uherska, pěstoval a konzumoval ve velkém. Ovšem po znárodnění, po kolektivizaci a vytvoření zemědělských družstev v Československu soudruzi zjistili, že není jednoduché dostat chřest včas ke spotřebiteli, protože ten čas, než se dostane k vám na talíř, je naprosto klíčový.

Chřest chřadne velmi rychle. Na rozdíl od jiné zeleniny, která vám vydrží týdny nebo dny v lednici nebo v nějakém skladu, tak chřest jednoduše plesnivěl ve skladech a oni nebyli schopni ho dodat ke konzumentům. Takže se pak vymyslela taková berlička, řeklo se, že je to buržoazní pochoutka. A pole, kde se desítky a možná i někde stovky let chřest pěstoval, byly zaorány a chřest byl nahrazen jinými plodinami.

Jestli se nepletu, tak chřest hned neplodí.
Sazeničku zasadíte a pak tři roky musíte čekat, než se ujme, než zesílí. Teprve potom ho můžete sklízet. Pak máte nějakých 6 až 7 let na jeho sklizeň. Pak musíte pole nechat zase odpočinout, zasít něco jiného a nesklízet toho moc, abyste se nepřipravila o výnos na příští sezónu.

Jak poznáme kvalitní chřest?

Čtěte také

Chřest z Ivančic. Mimozemská rostlina, nebo buržoazní pochutina?

Chřest by měl být určitě čerstvý, ale to asi platí s jakoukoliv zeleninou i ovocem. Čím je čerstvější, tím je lepší. Asi si nechcete kupovat chřest, který by putoval přes oceán v nějakém kontejneru, kde bude dozrávat. Co se týká chřestu, tak u něj je čerstvost opravdu Alfa a Omega všeho.

Náš český chřest, když ho utrhnete, tak má relativně vysoký obsah cukru. A když ho pak dlouho skladujete, tak tu svoji chuť ztrácí. Vedle toho samozřejmě bílý chřest ve slupce, která ho chrání, obsahuje hořké silice, které ho chrání v přírodě před různými škůdci, před brouky a nějakými patogeny.

Vždy při vaření je potřeba se zbavit té slupky, protože když se bude chřest dál tepelně upravovat, tak právě ze slupky získá onu chuť hořkých silicí. A to není úplně ono, vedle toho, že pak musíte také tahat vlákna z pusy.

A poznáme český chřest, když přijdeme do prodejny?
Je značený. Oni se obchodníci s naším chřestem rádi pochlubí, že podporují české zemědělce, což je v tomto případě dobře. Opravdu je podle nás a podle dalších zemědělců nesmysl dovážet něco přes půl Evropy kamiony. Konzumujme co si tady sami vypěstujeme bez nějaké uhlíkové stopy, a podpoříme ještě české zemědělce. A kvalita ještě navíc to zahraničí mnohdy překonává. Sezóna chřestu bude ještě do konce června. Jak říkají Němci, jak se třešeň červená, je špargl mrtvý.

Celou chřestovou radioporadnu s Janem Charvátem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.