Josef Šíla se přes 40 let věnuje ovocným sadům v Synkově: Vztah k přírodě musíte vnímat už od mládí

Josef Šíla ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak to vypadá, jaká bude letos úroda? Viděl jsem ovocné stromy obsypané plody.
Úroda se jeví přeci jen nadějněji oproti loňskému roku, na který bych nejraději zapomněl, protože tam jsme pomrzli z 90 procent. Nicméně, stromy byly relativně odpočaté, krásně nám to nakvetlo, plůdky se vyvíjely, pak přišlo jen drobné ochlazení, ne tak kritické jako loni. Takže jsme s kolegy očekávali významnější úrodu, ale je průměrná. Ovšem i za to jsme rádi. Ovoce se vyvíjí pěkně, takže švestky už sklízíme a brzy nás čeká nástup do sklizně jablíček.

Je to řehole, ovocnářství musíte dělat s láskou, věnovat se mu naplno. Protože příroda, když něco promeškáte, vám to jen tak neodpustí.
Josef Šíla, sadař a ovocnář

V červenci poměrně hodně pršelo, je to pro sadaře a ovocnáře dobře, nebo špatně?
Jak se to vezme. Jarní déšť je samozřejmě dobrý na posílení stromů a na vývoj plůdků. Nicméně, pršelo potom až moc a to představuje velký problém s houbovými chorobami. My máme v sadech nastavený šetrnější systém ochrany stromů, používáme velmi šetrné přípravky, a protože pěstujeme evropský sortiment ovoce, tyto odrůdy jsou velmi náchylné k nemocem. Takže to byl boj, protože často byly porosty doslova propršené a museli jsme doslova rozhodovat o hodinách, jakmile to bylo možné, tak ošetřovat. Letošek byl náročnější na ošetřování porostů.

Čtěte také

Martin Ludvík: „Jablko je skvělá lékárna. Všichni moji předkové se věnovali po staletí zemědělství“

Představte nám synkovské sady. Na Rychnovsku jsou slavné podobně jako na Hradecku sady v Libčanech.
Ano, to jsou mí kolegové. Tradice ovocnářství je u nás dlouholetá. Od začátku 70. let minulého století se vysazovaly první výsadby, samozřejmě tehdy jiného rázu a typu, byly to pásové výsadby. Dnes už nepěstujeme intenzivní výsadby, abychom mohli sklízet i mechanizovaně s různou technikou. Ale samozřejmě lidská ruka a lidská práce je nenahraditelná, je potřeba. V našem největším rozmachu jsme měli až 180 hektarů ovocných výsadeb. Bylo toho opravdu spousta, ale ekonomika nás dost trápí a drtí, ne vždy je vhodné ovoce na všech lokalitách, takže v České republice, bohužel, sadů ubývá. Opravdu stovky hektarů sadů mizí po celé republice, nás v Synkově nevyjímaje. Nicméně chceme tradici udržet, vybíráme nejlepší lokality, odrůdy alespoň trošku odolnější, abychom v Synkově tradici ovocnářství udrželi a mohli náš region zásobovat naším ovocem.

Jaká jablíčka u vás pěstujete?
Měli jsme široký sortiment ovocných odrůd, ale co se týče jablek, tak jsme malinko ten sortiment zúžili. Protože jak jsme dost velcí, tak jsme napojeni na velké odběratele a obchodní řetězce. Takže máme převážně odrůdu Gala, Jonagold, teď jsme se zaměřili na červené mutace, Red Jonaprince, ze žlutých je tam Golden Delicious a v neposlední řadě pozdní jsou Braeburn. Věnujeme se i našim novošlechtěným rezistentním odrůdám, kde pěstujeme Rubinolu, Opal, Sirius, Topas.

Čtěte také

Jak budou chutnat jablka budoucnosti? Šlechtí se nové odrůdy, které by odolaly mrazům nebo suchu

Tyto odrůdy mají své výhody, nemusíme je tolik ošetřovat, jsou odolnější vůči chorobám. A ty zaměřujeme spíše na naše farmářské prodejny. Ty ostatní, cizí, evropského i světového formátu, obchodujeme přes řetězce.

Jaké je vaše nejoblíbenější jablko, když se máte zakousnout?
Jako ovocnář bych to měl brát komplexně, ale určitě mám rád Rubinolu. Je to u nás vyšlechtěná odrůda. Lidé také hodně poptávají Galu, ta je příjemně sladká. Ale třeba více osvěžující je Red Jonaprince. Takže já to mám tak všestranně rozdělené.

Se synkovskými sady jste spojil celý svůj život.
Bude to už 40 let. Začal jsem jako mladý ovocnář v roce 1983, pak přišla vojna a po ní už se sadařině věnuji intenzivně a neustále až do současných dnů. Můj děda kdysi soukromě hospodařil, to už je mnoho let. Ale tenkrát byla taková doba, že soukromému hospodáři nepřála. Jako klučina se pamatuji, že byl děda nucen vstoupit do družstva, kde pak působil jako skupinář. Ale otec mě vedl k přírodě, chodili jsme do lesa, doma máme velkou zahradu, pěstuji si tam i své ovoce, nějaké to zvířectvo, takže jsem v tom vyrůstal. Vztah k přírodě a k zemědělství člověk musí vnímat od mládí.

Já jsem patriot a samozřejmě preferuji naše domácí, nejbližší ovoce. U nás je i dohledatelnost, kontrola, dozvíte se rodokmen jablíček.
Josef Šíla, sadař a ovocnář

Co je na ovocnářství nejkrásnější? Protože podle mne je to veliká řehole a musí se dělat srdcem. Můžete se třeba půl roku snažit, pak přijde jeden velký mráz a vše je pryč.
Bohužel, je to tak. Ano, je to opravdu řehole a musíte ovocnářství dělat s láskou, zapomenout na nějaké jiné aktivity a věnovat se tomu naplno. Protože příroda, když něco promeškáte, vám to jen tak neodpustí. Musí dostat to své a ten vřelý vztah je tam nezbytně nutný. Tak to prostě je.

Čtěte také

Ovoce v sadech na Náchodsku budou už za několik let sklízet roboti

Jak se ovocnářství za těch 40 let proměnilo? Určitě i do vašeho oboru promlouvají nové moderní technologie.
Je tomu tak. Samozřejmě základní ovocnářství a technologie jsou podobné. Ale vše se vyvíjí. Pokud vezmeme způsoby pěstování, vše jsme zjednodušili a snížili náklady. Také technika se vyvíjí, to je výborná věc, máme modernější stroje. Ale hlavně nám do toho promlouvají výkyvy počasí. Musíme uzpůsobovat výsadby třeba tím, že máme speciální konstrukce s protikroupovým systémem. Přicházejí kroupy, potom mrazy, takže se vyvíjejí různé vyvíječe mlhy, abychom takzvaně odclonili mráz. Ale je to opravdu boj s časem. Ne vždy se to povede, protože když nám stromy odkvetou nebo jsou i v květu a pak už se vyvíjejí malé plůdky a začne mráz větší jak -3 stupně, tak už většinou nepomůže ani svěcená voda, jak se říká. Takže zachráníme třeba jen nějaké procento úrody. Ale nezahálíme. Stromy už se dnes nepěstují na široké rozložité koruny některých peckovin, protože lidská práce je finančně náročná. Pěstujeme tedy štíhlá vřetena, kde jedeme řezací plošinou při sklizni. Stroje se dostanou co nejblíže k řadám stromů. Česáči případně řezáči zjara upraví korunu a při sklizni přehledně strom sklidí odspoda až nahoru jednorázově.

Čtěte také

Vítězslav Haupt: Dnes se jablka šlechtí na chuť a vzhled. Pokud nejsou krásná, tak je neprodáte

Jak často jste v sadu?
Na hodiny se to nedá přepočítávat. Já tam zajíždím i o víkendu, když třeba vzniknou nějaké meteorologické situace jako výrazný déšť nebo vítr, jestli se něco nepolámalo. Jedu se tam podívat. Máme nastaven monitoring, kolik napršelo, abych se mohl rozhodnout s kolegy, kteří ošetřují porosty, jestli hned budeme dělat nějaký zásah, nebo nám koruny stromů oschnou. Ten monitoring je nastaven především na škůdce. V intenzivních výsadbách nám nalétávají pilatky jablečné, obaleči, mšice a další škůdci. Je to úplně jiné, než když člověk pěstuje doma pár stromečků na zahradě a různých odrůd. Ten škůdce si vybírá a nezasáhne je. Stejné je to s chorobami, jako třeba strupovitost. Když máme stromečky od sebe 80 cm nebo na metr, tak se to přenáší rychle. V intenzivních výsadbách to musíme sledovat, je to o hodinách, ne o dnech.

Čtěte také

Podzim mi chutná a voní jako skvělá česká jablka, tvrdí předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík

Pojďme říct na závěr, proč bychom měli v obchodech sáhnout po českém jablku?
To je dobrá otázka. Já jsem patriot a samozřejmě preferuji to naše domácí, nejbližší. U nás je také dohledatelnost, když k nám přijede zákazník, tak ví, odkud je to pěstováno, jsme kontrolováni. Naše ovoce dáváme do laboratoří, takže méně ošetřujeme třeba oproti Itálii nebo jiným zemím, podobné je to i v Polsku, ale nechci se dotýkat těchto zemí. Každý to dělá na nějaké úrovni. Ale zkrátka u nás se dozvíte i rodokmen ovoce. Kdežto když nám to přijede z zdálky z Itálie, oni to také vypěstují velmi kvalitní, ale zkrátka přijede sem jablíčko, které je velmi brzy podtržené, aby přežilo transport, ale i chlazení. To cestu ke konečnému zákazníkovi velmi natahuje a jablíčka se musí významně podtrhnout. Nicméně jsou pevná, tvrdá, ale přetváří se tam škroby v cukry a většinou, já to tak vidím, když mohu porovnávat, že chuť té odrůdy, její specifické vlastnosti, se úplně nedostaví ve finální podobě.

Podporujme tedy české zemědělství a české pěstitele. Naším hostem byl ovocnář synkovských sadů na Rychnovsku a člen předsednictva Ovocnářské unie České republiky, velká ovocnářská legenda, Josef Šíla. Moc děkuji za rozhovor, ať se vám daří.