Jiří Václavek: Hosté mi za pozvání děkují stále méně

Pochází z Brna. Vystudoval historii a klasickou filologii na Masarykově univerzitě v Brně a poté práva. Už během nich se záskokem za kamarádku dostal do České televize v Brně. Psal se rok 1999 a zůstal do teď.

Děkuji za pozvání. Kolikrát myslíš, že už jsi v životě od svých hostů slyšel tuto větu?

Určitě mnohokrát. Nedokázal bych to spočítat, ale možná je zásadní ten trend. Mám takový pocit, že v poslední době tu větu slýchám méně a méně. Možná s horším a horším společenským naladěním, možná kvůli tomu, jaké spektrum hostů chodí do mých pořadů, tak se přiznám, že ten trend je spíš klesající než stoupající, možná bych se měl zamyslet.

Novináři ve volebním štábu SPD v Praze, kde 21. října sledovali průběh a výsledky sněmovních voleb. Vzadu je televizní moderátor Jiří Václavek|foto:Vít Šimánek, ČTK

Je třeba rozlišit čtení zpráv a vedení rozhovorů. To jsou dvě úplně naprosto odlišné disciplíny. Předpokládám, že v tom vedení rozhovorů je ti lépe, že?

Je to moje práce, je to něco, co mě možná baví daleko více než to prosté čtení zpráv. Troufám si tvrdit, že mi to jde i lépe než prosté čtení zpráv. Protože nejčastěji jsou to opravdu politické rozhovory, tak se snažím nasávat neustále, neustále číst, neustále vstřebávat, neustále být v obraze. Koneckonců to je denní chléb kohokoliv, koho by sis z naší branže tady naproti sobě posadila. S postupem času zjišťuju, že zárukou úspěchu krom toho nasávání informací, snahy pochopit a poskládat si informace do nějaké celkové mozaiky je ptát se i v tom politickém rozhovoru na to, co mě zajímá. To znamená ptát se, jako bych se ptal někoho ze sousedství, jako bych se ptal někoho, koho znám. Ono je to potom autentičtější. 

Kdy jsi nejvíc ve studiu trpěl projevem druhého? Lží, nevkusným chováním, arogantní odpovědí, mlčením.

Čtěte také

První otázku si připravuju jako poslední, směje se moderátor Daniel Stach

Uhýbání, neodpovídání na otázku, agresivita, osobní útoky. To jsou situace, které jsou diskomfortní, to jsou situace, na které moderátor musí být připravený, ale jsou nepříjemné. Jednoduše všechny ty situace, kdy nefunguje to, že si prostě povídáš. Tady je nutno říct, že je to moderátor, kdo určuje směřování rozhovoru, což politici stále častěji odmítají akceptovat.

Jak moc si můžeme dovolit zajít do tvého soukromí? Mluvil jsi o víře. Je to to nejsilnější, co tě životem provází?

Rozhodně. I když musím říct, že nikoli ve všech etapách mého života, protože já jsem konvertita. Začal jsem věřit v klíčových letech puberty. Od té doby pro mě víra a Bůh začali být velmi zásadní. Ale posléze v další etapě svého života z různých důvodů jsem třeba byl zásadněji vlažnější a odklonil jsem se a opět vrátil. Není to konstanta, ale jsem moc rád, že minimálně posledních šest sedm osm let se snažím tou cestou víry jít dál a dál. Je to pro mě nejpodstatnější, vztah s Bohem, snaha nějaké etické věci vsunout, aplikovat do svého života. Opět s menším či větším úspěchem.

Můžeš udělat cokoliv špatně, ale máš vždycky šanci začít znovu.

A víš, co je pro mě nejzásadnější? To vědomí, že ať udělám, co udělám, tak Pan Bůh odpouští. Můžeš udělat cokoliv špatně, ale máš vždycky šanci začít znovu. To je neskutečná velkorysost, která nás neskutečným způsobem přesahuje. Čím jsem starší a čím si víc uvědomuju to, že dělám chyby, to, že především opakuju stále ty stejné chyby, tak to je pro mě důvodem neskutečné vděčnosti.

Nechci, aby to působilo příliš zbožně, protože když mě někdo třeba někde potká na ulici, tak nemůžu garantovat, že mě nepotká v situaci, která je v hrubé disproporci s tím, o čem teď mluvím, ale to jsou ty chyby a ty pády znovu a znovu následované, když si člověk uvědomí, že udělal chybu.

Jsou momenty, kdy se ve studiu člověk neubrání slzám, neubrání se ani hlasitému smíchu, případně úsměvu. Kdy ses ty neubránil ve studiu slzám?

To si pamatuji úplně přesně. A myslím si, že to bylo silné pro všechny, byl to začátek války na Ukrajině v únoru 2022 a bombardování Charkova. Něco, co jsme tady v takové blízkosti nezažili. Byl to rozhovor s paní, která byla přímo v tom Charkově, která to popisovala, která to zažila. A to se mi podlomil hlas. To mi opravdu vytryskly slzy. Myslím, že to naštěstí nebylo vidět. A možná to naštěstí je špatné slovo. Já si myslím, že ta emoce prostě patří k té situaci. Nejsme stroje, jsme lidi. A mluvíme o něčem, co je strašlivé. Kde tato emoce, toto vyjádření je zcela na místě.

Čtěte také

Moderátorka Peroutková o slzách v Událostech: Jsem prý ledová královna, ale v tu chvíli jsem se úplně zlomila

A ten smích, to si pamatuju, vysílali jsme ranní Studio 6. A bylo to možná dané i tím, že jsme byli skvělá parta, že jsme si rozuměli, že nás tam bylo víc, že nás spojovalo to ranní vstávání. Ráno, když se člověk úplně moc nevyspí, kdy ta zátěž je přeci jenom velká, tak ten smích byl takový příjemný unik. A že jsme se smáli lecčemu.

Moment, kdy ti dochází trpělivost?

Když někdo neodpovídá, opakovaně odpovídá, zjevně uhýbá, zjevně odvádí pozornost někam jinam, a to je moment, kdy si musím dávat pozor na to, abych vedle toho opakovaného vracení se k původní otázce, abych nezesiloval v hlase tu naléhavost. Ta naléhavost potom logicky působí tak, že divák začne fandit druhé straně, a ta naléhavost potom může působit zaujatě. To je občas můj kámen úrazu a musím si na to dávat pozor, ale důvod té naléhavosti nikdy není v tom, že by mi ten respondent na druhé straně byl nesympatický nebo že bych ho nesnášel, ale jednoduše jenom proto, že uhýbá, neodpovídá a nechce odpovídat.

Poslední otázka od umělé inteligence. Jako moderátor trávíte dny kladením otázek a hledáním faktů v chaosu událostí. Existuje v dnešním světě jedna věc, na kterou neznáte odpověď a zůstává pro vás i při všech těch rozhovorech tajemstvím, a jste za to vlastně rád?

Ono to možná bude znít jako banalita, ale myslím si, že tajemstvím vždycky byl, je a bude život. Můžeme o něm mluvit od A do Z, rozebírat ho z různých úhlů pohledu, ale tu podstatu neodhalíme a nepochopíme ve všech souvislostech a v celistvosti.

Proč podle něj roste verbální agresivita politických respondentů? Jak reaguje, když slyší ve studiu od hosta vyloženou lež? U jakých příhod se při vysílání musel smát? Na co nejabsurdnějšího myslel během vysílání? Poslechněte si celý záznam pořadu.