Jinčí čin! Letní slavnost v Jičíně oživila tůni. Zelená pro soužití lidí, zvířat, rostlin i řepínků

8 fotografií

Na Jinčím činu chvílemi bouřilo, ale jen s malými přeprškami. Ostatně, to už k tomuto červencovému festivalu patří. Živly tak jen docela vlídně doplnily atmosféru dění, zaměřeného na mezidruhové vztahy, na dramatické i harmonické soužití lidí, zvířat, rostlin i všemožných dalších živočichů.

Anetin řepínkový svět

Účastníci se mimo jiné seznámili i s řepínky - a to nejen ve výtvarné dílně. Řepínkovou mámou je Aneta Fajová. Studuje Filosofickou fakultu v Olomouci a pochází z Brna.

Čtěte také

Festival Jinčí čin v Jičíně a planetární únava. Diskutovalo se o vodě, jídle, zvířatech i klimatu

Na Jinčí čin připravila Řepínkovou dílnu. „Nejdřív vzniklo samotné slovo řepínek. Myslím, že to bylo na začátku pandemie covidu, kdy jsme se nudila doma a vymýšlela srandovní jména pro mé potencionální budoucí děti. Provokovala jsem s tím tenkrát svou rodinu, říkala jsem tehdy, že Řepínek bude jméno mého syna. Bylo mi asi sedmnáct let.“

„Pak jsem postupně začala vymýšlet krátké příběhy o tom, že řepínci mají vlastní domeček, ve kterém dělají třeba ovocné slavnosti. Postupně jsem došla k tomu, že bych řepínky mohla poslat dál do světa, tak jsem jim vytvořila konzistentní vizuální podobu.“

„Řepínci se radují z maličkostí, nemají moc velké nároky na sebe samotné i na sebe navzájem. Projevují emoce a nestydí se za ně.“

Řepínkovou knížku vydalo Anetě brněnské nakladatelství Nevím. Je určena především pro děti, ale z ohlasů je zřejmé, že o živobytí řepínků mají zájem mladí dospělí lidé.

Řepínci na Jinčím činu|foto:Vladislava Wildová, Český rozhlas

Knihovník Štěpán Bureš ve spolupráci s pořadatelkami Jinčího činu vybral knížky na letošní festivalové téma. Číst z nich mohl, kdo chtěl. Zájem byl překvapující. Asi nejvíce se účastníci mile pobavili u úryvku z Čapkova Zahradníkova roku.

Iva Ščerbáková ve spolupráci s Tomášem Zahrádkou nabídli výjimečnou příležitost, kterak v koordinaci s přírodou, hudbou a diváky oživit tůň.

Za oponou zeleného vyprávění

Novináři Alžběta Medková a Michal Špína (z redakce nezávislého kulturního a kritického čtrnáctideníku A2) přiblížili své cesty do „Vytěžených krajů v Evropě“, které uskutečnili s podporou Nadace Rosy Luxemburgové.

Čtěte také

Pokud milujeme své děti, musíme teď něco udělat pro Zemi. Další generace už nic nenadělá, bude pozdě

Mimo jiné přiblížili i overturismus v rakouském Hallstattu. Městečko, které má jen něco přes sedm stovek obyvatel, ročně navštíví až půldruhého milionu turistů.

Posluchači pod Čeřovkou s novináři z A2 postupně „putovali“ na polsko-česko-německé pomezí (Turów, hnědouhelný důl), na západ Srbska (místní protestují proti zřízení prvního lithiového dolu v Evropě), do Norska (je norská ropa opravdu ekologičtější?), Estonska (těžba ropných břidlic a jejich spalování v elektrárnách).

Letní slavnost zakončilo večerní povídání o Dungeon Synt a koncert Pevnost v podání Jana Wildy.

Letošní Jinčí čin bude pokračovat na podzim s podtitulem „O vztazích mezilidských“.

8 fotografií