Jihočeské kynuťáky peče v obýváku. Před Vánoci zpracuje 20 kilo mouky
Pekařka pečiva kumštovného. Tak sama sobě říká Ivana Stará z Nemanic. Peče nejrůznější figurky, kterým se říká jihočeské kynuťáky. Dlouhá léta přitom pracovala jako učitelka v mateřské škole, až pak se rozhodla pro velkou změnu.
Její pečivo kupodivu nevzniká v kuchyni, ale v obýváku. Má tu svůj koutek s pracovním stolem, vály, plechy a malou přenosnou troubou.
Na jihočeské kynuťáky používá vánočkové těsto bez rozinek, které nechá dvakrát vykynout. „Když je krásně vykynuté, vezmu bochánek, uválím váleček, který rozdělím na několik částí, a z nich pletu zvířátka,“ popisuje.
Na závěr pečivo pohladí mašlovačkou z husích brků s vajíčkem, aby mělo krásnou zlatou barvu a dá péct. Když vychladne, přidělá očička z hřebíčku a nalepí mašličku.
Pečením se Ivana Stará živí přes dvacet let. „Pracovala jsem ve školce, ale pak jsem si řekla, že si splním svůj sen a budu se věnovat naplno této jihočeské lidové kultuře,“ vypráví.
Začátky však byly poměrně náročné. „Děti chodily do školy, takže jsem pekla přes den a pak hlavně večer. O víkendech jsem objížděla akce, ale byly to hezké akce. Věnují se tomu totiž lidé, které to baví. Každý dělal něco originálního a mám spoustu kamarádů, kteří umí spoustu krásných věcí,“ vzpomíná.
Teď už podle svých slov ježdění na akce omezila. Před Vánoci navštíví pouze jeden skanzen a účastní se trhu v budějovické Panské uličce. „Na to musím zpracovat asi dvacet kilo mouky, to zase není tolik. Peču dva měsíce po troškách, je to jenom patnáct krabic,“ uzavírá s úsměvem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
