Jeleni na pár metrů, mladé lišče u nohou. Životní láskou Rostislava Bartoně je focení divoké přírody
Představíme vám práci fotografa Orlických hor a Podorlicka Rostislava Bartoně, který se nejraději toulá s fotoaparátem přírodou. Jeho fotografie ptáků a zvěře i samotné přírody jsou úchvatné. A pozveme i na jeho přednášky o fotografování v daleké Kanadě, což muselo být také ohromné dobrodružství.
Pořád fotíte přírodu a touláte se?
Pořád, nezbavil jsem se toho. Už je to asi takový můj doživotní úděl, kterého se nezbavím.
Slyšel jsem, že prý jeden váš snímek dokonce inspiroval Víťu Tronička z folkové skupiny Marien ke složení písničky?
Ano, to je úplně úžasná věc. Víťa mě oslovil s tím, jestli by si nemohl vzít moji fotografii jeřábů plujících po obloze, kterou jsem nafotil v Polsku, jako titulní pro obal cédéčka. To mě moc potěšilo.
V Kanadě jsem byl loni na podzim. Hory byly pocukrované čerstvým sněhem, příroda romantická a krásná, na focení úplně úžasná.
Rostislav Bartoň, fotograf
A co ta Kanada? Kdy jste tam byl?
V Kanadě jsem byl loni na podzim v září. Byl to začínající podzim, kdy se modříny a celá příroda začnou pomalu barvit, napadl nám tam i čerstvý sníh, bylo to nádherné, užívali jsme si to plnými doušky. Hory byly pocukrované čerstvým sněhem, příroda romantická a krásná, na focení úplně úžasná. Byl jsem tam s partou kamarádů, de facto jsme se předtím vůbec neznali, ale během putování po Kanadě jsme se poznali velice dobře. Byla to úžasná parta. Věřím, že spousta z nich mě teď poslouchá. Jeden z nich se jmenuje Martin, má dnes svátek, tak ho zdravím.
Čtěte také
Jak byste popsal kanadskou přírodu? My ji známe jen z filmů, případně fotografií.
Popsat se to úplně nedá, to opravdu musí člověk vidět, je to něco neskutečného. Naše hory jsou samozřejmě také krásné, ale tam, když jdete, tak si připadáte strašně maličký a všude okolo nádherná příroda, která vás opravdu osloví. Ale když to pak vidíte na vlastní oči, je to něco neskutečného. Skalisté hory a ledovcová jezera.
Prérie, lesy. Co divoká zvěř, protože tam žijí běžně medvědi a vlci, ne?
Přesně tak. Vybavuji si jedno místo, kde jsme šli takovou trasu, Skoki Valley se to jmenuje, track asi necelých 40 km. Odtud jsem si odnesl nejvíce vzpomínek, protože to opravdu bylo dobrodružství.
Věšeli jsme třeba jídlo na takové stožáry a chodilo se spát dál od toho místa. Všude byly stopy šakalů, vlků a jiné divoké zvěře. Skoki Valley se i přezdívá kanadské safari, žije tam na 53 druhů různých savců, takže to vše jsme očekávali na naší cestě. A samozřejmě i setkání s medvědem. Já to teď nebudu prozrazovat, ale když přijdou lidé na přednášku, tak se určitě dozvědí víc.
Vy máte teď takovou přednáškovou tour, dá se říci.
Ano, začal jsem původně dělat přednášky o Orlických horách, potom o tom fotografování zvířat ve volné přírodě, což je úžasné téma. A besedy pokračují, pořadatelé mě zvou, letos jsem stihl už dvakrát Dolomity a jednou jsem dokonce z Dolomit přejížděl s kamarády do Bělověžského pralesa, kam jsme jeli fotit vlky. Za 14 dní se tam znovu vracím, protože divočina je tam úžasná.
Pro snímek divokého zvířete musíte hodně brzy ráno vstávat, zamaskovat se a samozřejmě hodiny a hodiny čekat a čekat.
Rostislav Bartoň, fotograf
V Bělověžském pralese žijí i zubři, ne?
Ano, přesně tak. Původně byla naše první návštěva Bělověžského pralesa právě za zubry. A byli jsme tam letos v únoru, kdy byla velká zima. Dlouho jsme zubry hledali, až jsme na ně před odjezdem nakonec narazili a podařilo se nám je nafotit hodně zblízka. A přes cestu nám tam za bílého dne přebíhali vlci, lišky i divočáci. Divočina je tam skutečně nádherná. Tak jsme si řekli, že se tam znovu vydáme za těmi vlky. A s jídlem roste chuť, jak se říká, tak se tam chystám ještě s jedním kamarádem asi za 14 dní znovu.
Čtěte také
Jak se fotografuje divoké zvíře ve volné krajině a v přírodě?
Je to o tom, že musíte hodně brzy ráno vstávat, ještě za tmy. Potom se pokud možno zamaskovat a samozřejmě hodiny a hodiny čekat a čekat. Důležité jsou i další fotopomůcky, jako je fotostan, kde se schováte a můžete se trošku i hýbat a pozorujete okolí přes okénka do všech stran.
Takže používáte maskování. Hejkal se tomu říká?
Přesně tak. To je taková sranda. Já jsem jednou fotil v mé rodné vesničce slípku zelenonohou, byl jsem tam zamaskovaný. A zjistil jsem, že když si rozkliknete na mapy.cz tamní panorama, kde jdete po silnici, tak jsem tam dokonce v tom hejkalovi zachycen, ve stanu u rybníka.
Divočáci si zvykli na můj pach a už se mi ukazovali, už se mě nebáli. Ale je to vždy také o štěstí a o tom, jaký je vítr a další podmínky.
Rostislav Bartoň, fotograf
Které divoké zvíře k vám přišlo nejblíže?
Asi půl roku jsem se setkával s liškami a s jezevci. A jedno lišče ke mně přišlo až úplně k noze, nevědělo o mně, byl asi právě dobrý vítr. Divočáci si zvykli na můj pach a už se mi ukazovali, už se mě nebáli. Jelena jsem měl několik metrů před sebou a nevěděl o mně. Je to vždy také o štěstí a o tom, jaký je vítr a další podmínky.
Čtěte také
Když se vrátíme zpátky do Kanady, jaký největší zážitek jste si přivezl?
Největší zážitek právě byl v již zmíněném Skoki Valley, kde jsme opravdu očekávali, odkud co vyskočí. Přijel tam za námi i jeden ranger a varoval nás, že se tam zrovna objevila puma, ať jsme obezřetní. Takže člověk se zkrátka opravdu bojí a je zapnutý ve stanu a nevylézá ven ani za tmy. Ovšem některé záležitosti vás donutí ze stanu vylézt. I polární záři nad hlavou jsme zažili v kanadské divočině. A vyfotili jsme ji.
Každý rok jste také připravoval kalendář fotografií z Orlických hor. Letos je také?
Na příští rok mi zbývá pár posledních kousků Orlických hor. Kalendář jak stolní, tak nástěnný. Brzy budou všechny pryč. Ale mám i kalendáře se zvířátky, jmenují se Zázračná příroda. Těch mám ještě dost, kdyby měl někdo zájem.
Skvělý fotograf Rostislav Bartoň byl dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
