Je rok dostatečně dlouhá doba na cestu kolem světa?

Je i není. Před cestou to může vypadat na spoustu času, ale když už na ní jste, cítíte, že vám stačit nebude. Lenka Jorníčková a Honza Malý své dvanáctiměsíční putování po světě samozřejmě plánovali. Dávali mu ale i přirozený průběh. Žádné přesně naplánované přelety, objednané noclehy…

Potřebovali svobodu. „Být někde a neřešit čas. Když se nám někde bude líbit, tak tam prostě zůstat. Když ne, přesunout se dál,“ shodují se. Třeba odjeli mnohem dříve z Kuby, která je zklamala.

Měli v mobilu aplikaci, která měří kroky, a tak zjistili, že ušli průměrně osm kilometrů denně. „Byla místa, kde jsme za jeden týden nachodili sto kilometrů, třeba v Mexiku,“ říká Lenka. Jinde zase ale jezdili hlavně autem. „Využili jsme hodně dopravních prostředků – letěli jsme letadlem, jezdili auty, na mopedech, lodí, na kole i na koni,“ dodává Honza. S sebou měli mezinárodní řidičáky. „Nějaká pokuta byla, ale jinak to proběhlo hladce.“

Cestu plánovali rok. „Já jsem použila stavební spoření, něco jsme měli našetřeno, něco nám dala rodina.“ O závěru putování měli jasno - končit budou v Asii, kde je poměrně levně.

Dostalo je Mexiko, kam původně jeli na dva, tři týdny. Nakonec zůstali dva a půl měsíce. „To je láska, nečekali jsme to.“ Obrovskou výhodu vidí Lenka i Honza v tom, že vedle angličtiny oba mluví španělsky. „Tak se dozvíte nejvíc o lidech i zemi.“ Mexičané jsou podle nich milí, srdeční, zajímají se a sdílejí s vámi.

A kam by se rádi vrátili? Třeba na Havaj nebo na Nový Zéland.

autor: voj
Spustit audio