Je dobré se v nespokojenosti vyznat a vyhodnotit si ji. Říká zkušená psycholožka Jana Kastnerová

Psycholožka, psychoterapeutka, lektorka a spoluzakladatelka Balance Centra Jana Kastnerová hovoří v naší radioporadně na téma: soužití s věčně nespokojeným partnerem nebo potomkem.

Čtěte také

Psycholog Lašek: Každá maličkost, která nás během dne potěší, je moc fajn. Nemusíme jich mít milion

Také si občas zabrbláte?
Je to přirozené v tom, že si ulevujeme. Nespokojenost do našeho života patří, pocit nespokojenosti nás vede k uvědomění si místa, kde jsem. Jestli jsem s lidmi, se kterými je mi dobře. Je tedy dobré se ve své nespokojenosti vyznat a vyhodnotit si tu situaci, jestli zůstávám nebo odcházím.

Určitě je normální si postěžovat na počasí, protivnou kolegyni nebo na kvalitu jídla v restauraci. Kdy už to ale normální není?
Určitě to není normální, když je to přes míru kvantity i kvality nebo vážnosti. Ale je také důležité, když trousíme kritiky a brbláníčka, a je to jen takové mlácení slámy nebo už je to hodně negativní. Ani v těchto drobnostech to není úplně v pořádku. Měli bychom si uvědomit, že to má být funkční. Je to jen přirozená úleva, upuštění páry, nemůžeme mít vše rozumně naplánované.

Vydržet negativismus v okolí také není úplně užitečná strategie, protože jsem v pasivitě a ono mi to může vnitřně ubližovat.
Jana Kastnerová, psycholožka a psychoterapeutka

Ale je důležité si všimnout, jestli to neděláme prostě jen tak a nic užitečného z toho nevzniká. Vedeme například debatu s odvahou, já říkám něco negativního, ale jsem slušný, co už je onen kumšt. To nepříjemné je hlavně o tom, že to říkáme drze, vulgárně, někoho urážíme. To už je určitě za hranou.

Čtěte také

Ztrácíme schopnost prožívat radost z drobností. Pak jsme odsouzeni do pastičky věčné nespokojenosti

Já jsem četla, že průměrný člověk si za den stěžuje až třicetkrát. To už mi připadá docela dost.
Já na čísla moc nejsem, nemám úplně ráda takové kvantifikace. Kladu spíše kvalitativní důraz, provádím s klienty individuální proces. Tedy spíše bych zaměřila pozornost k sobě a říct si, jak to je? Jak to mám u sebe, jak to mám u svých nejbližších, se kterými se stýkám. Jakou míru stěžování tam máme a jak se v tom cítíme.

Pro jednoho bude třicetkrát si postěžovat v pořádku, pro druhého to bude strašně moc. Takže méně mě zajímají čísla, více individuální kvalita a to poškozování. Protože ta nespokojenost člověka je ukryta uvnitř. Jemu není dobře a nám potom také ne, pokud jsme zrovna spoluúčastníky jeho světa.

Čtěte také

Pracujme s emocemi, aby se z nich staly naši parťáci a průvodci. I nepohoda má pro nás svůj význam

Myslíte si, že to může být dáno třeba i geneticky?
Já bych řekla, že to je naučené chování. Dnes už víme, že co se opakuje mnohokrát, tak se potom stává součástí našeho genomu nebo přenosu na další generace. Pokud v takovém prostředí žiji, tak se ho prostě také naučím a dělám to také, nebo k tomu mám odpor. Ale to je také negativní síla proti sobě, mohu si na to zvyknout. Ale to neznamená, že mi to neškodí.

Vydržet negativismus v okolí také není úplně užitečná strategie, protože jsem v pasivitě a ono mi to může vnitřně ubližovat.

O skutečných negativistech se někdy mluví jako o přivolávačích katastrof. Pobývat v jejich přítomnosti je nepříjemné a mnohdy se jejich špatná nálada přenáší na lidi v okolí. Takže obranou je odejít nebo jak reagovat?
Záleží, v jaké jsme situaci. Samozřejmě, je tu takový zákon přitažlivosti, když myslíme negativně, ono se něco negativního opravdu může stát. Nebo to i vidíme z toho negativního úhlu pohledu. Tedy to je důležité poznání, pozor, co to s námi opravdu dělá. Jestli si tím svým přístupem svět tak trošku neočerňujeme.

A odejít, to je jedna ze strategií. Pokud si to můžu dovolit, tak klidně oznámím, že odcházím, že mi to není příjemné. Ovšem ze vztahu nebo z pracoviště není možné vždy jen tak odejít. A pokud ten odchod udělám odvážně, ale slušně, tak proč ne. Vzdálím se od místa stresu, ale někdy to prostě nejde udělat.

Jsou tady ovšem i další způsoby, jak s negativismem můžeme naložit. Celou radioporadnu s psycholožkou a psychoterapeutkou Janou Kastnerovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.