Jan Školník hledá a opravuje poklady Broumovska
Ve svých 25 letech odešel Jan školník z Prahy do Broumova a stal se ředitelem firmy. Po pár letech založil se svou rodinou Agenturu pro rozvoj Broumovska. Ta zahájila rozsáhlou rekonstrukci kláštera v Broumově, který se postupně mění v kulturní a společenské centrum.
Jan školník pochází z Prahy, vystudoval střední ekonomickou školu. Ještě předtím, než spolu se svým otcem v roce 1998 koupili továrnu na výrobu filtračních médií, zařízení a žáruvzdorných izolací, pracoval jako manažer v maloobchodě a logistice a samostatně také podnikal v dopravě.
V rámci své Agentury pro rozvoj Broumovska nejen opravují broumovský klášter, ale pořádají i kulturní a společenské akce. Jak sám Jan Školník říká: „Nejde jen o klášter, ale především o rozvoj naší komunity a nás samotných.“
Z toho, co jsem o vás četla, je mi jasné, že jste nesmírně aktivní člověk. Co vás teď nejvíce zaměstnává?
Pořád jsou to věci kolem firmy a kolem naší neziskovky. V poslední době i rodinné události, takže je to pestré. Nás teď brzy čeká zahájení letního festivalu Za poklady Broumovska. Je hodně specifický v tom, že se odehrává v broumovských kostelích.
Na konci 90. let jste se svým otcem v Broumově koupili továrnu. Byl to původně klášterní závod na zpracování dřevního odpadu, a to hlavně po vichřici v roce 1929, která tehdy poničila klášterní lesy. Z toho také vyplývá i název HOBRA.
Je to tak. HOBRA je vlastně pozůstatek prvního německého názvu toho závodu. Oni ho založili benediktini a záhy ho prodali jednomu říšskému Němci. Oni založili firmu po vichřici vedle pily na zpracování dřevěného odpadu. Třísky, které zbyly z polomů, namleli a vyrobili dřevovláknitou desku, která později zdomácněla v českém prostředí pod názvem HOBRA. Dělaly se z toho různé izolace do bytových jader a nástěnky ve školách. Ten název je zkratkou německého názvu Holzfaserplattenwerk Braunau, což znamená dřevovláknité desky Broumov.
V jakém stavu byla fabrika, když jste ji koupili?
My jsme kupovali závod, který byl poznamenán 40 lety komunistické ekonomiky, t a měla jiné důrazy, a to se odráželo na určité míře podinvestování, ale na druhou stranu musím říct, že firma i během těch nešťastných dob měla štěstí na ředitele. Přežila jako malá firma s 50 zaměstnanci, dnes zaměstnáváme 100 lidí. Musím říct, že z Broumova prodáváme výrobky do celého světa. Naše firma se snaží svým úspěchem pomoci místu, kde působí, a vracet něco ze svého úspěchu. To je vlastně moje druhá aktivita.
Předpokládám, že když jste do kláštera vstoupil poprvé, se vám hlavou honila celá řada nápadů, co všechno by tam šlo realizovat, co všechno je potřeba udělat proto, aby to vyšlo.
Ten objekt kláštera je prostě příležitost nekonečných rozměrů, dá se říct. Faktem je, že nápady přicházely relativně rychle. I reakce správy kláštera, když viděla, že se akce daří, byla velmi vstřícná. V té pozitivní vlně vyrostly aktivity do rozměrů, které jsou dnes často až zarážející.
Z našeho povídání jsem pochopila, že cokoliv děláte, vám musí přinášet radost, protože jinak byste to nedělal s takovým zaujetím.
Já musím říct, že se považují za radostného člověka.
Je právě ta radost a to, že jste radostný člověk, tou hlavní hnací silou toho, že jste filantropem?
Já nevím, jestli jsem, nebo nejsem, to ať posoudí druzí. K tomu jaký jsem, mě dovedly zkušenosti a život. To, co dělám, dělám rád. Doporučuji každému, aby se zamyslel, jestli poslouchá své nitro a žije v souladu se svým svědomím. Když to děláte, tak žijete radostný život. Mně se to daří a jsem za to strašně vděčný všem, se kterými potkávám. Ta radost kolem nás je, jenom je potřeba ji nechat přicházet k sobě.
Minulou neděli tu byl fotograf a sběratel Jaroslav Hrůza a tady je jeho vzkaz: „Klobouk před vámi dolů, protože trochu sleduji vaši práci. Snad bych se zeptal jenom na to, jestli byste se chtěl někdy vrátit zpátky do Prahy.“
Děkuji moc za tu otázku. Sám sebe přesvědčuji, že to stále není uzavřená kapitola, že jsem otevřený novým výzvám, že kdyby přišla nějaká zajímavá a dokázal bych současné aktivity plnohodnotně předat a zajistit jejich další fungování, bych byl odvážný stejně jako v těch 24 letech a ten krok do světa bych udělal. Je fakt, že ho nevyhledávám. Jsem rád, kde jsem. Baví mě to ohromně. ´
Více o rekonstrukci kláštera, o kopii Turínského plátna, o činnosti a akcích Agentury pro rozvoj Broumovska, se dozvíte ze záznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.