Jan Ámos Komenský v Horní Branné aneb Téměř tajemné a mystické pobyty učitele národů v Podkrkonoší

V severovýchodních Čechách v tu dobu slídili jezuité z Jičína a Hradce Králové po českobratrských kněžích a kazatelích. Proto se Komenský musel neustále skrývat. Měl k tomu také i osobní důvod. Jeho tchán, otec jeho druhé manželky, Jan Cyrill, byl českobratrským seniorem, který spolu s Jiřím Dikastem, administrátorem konsistoře pod obojí, společně v roce 1619 korunovali Fridricha Falckého za českého krále.

Čtěte také

V krkonošské Horní Branné stále vyzvání zvon, který doprovázel Komenského při jeho odchodu do exilu

Z Brandýsa nad Orlicí se Komenský později uchýlil do Podkrkonoší. Tady byl v březnu 1625 v Doubravici na schůzce českobratrských kněží pověřen vyhledat někde v Polsku útočiště, kam by se mohli uchýlit jeho souvěrci prchající z Čech. Komenský splnil úkol, kterým ho Jednota pověřila, a po svém návratu do Čech se skrýval s manželkou a tchánem v Bílé Třemešné u Jana Sádovského ze Sloupna, bývalého hejtmana královéhradeckého kraje, který byl za svoji účast v proticísařském odboji potrestán částečnou konfiskací majetku.

V nedaleko ležící podhorské obci Horní Branné na panství Václava Záruby z Hustiřan se shromažďovala také malá skupina českých bratří připravující se na odchod z vlasti. Dělo se tak pod záštitou manželky majitele panství paní Angeliny Zárubové. Tato paní na branském zámku byla vlastně cizinkou, ale měla veliké sympatie k českým bratřím a podle svých možností jim pomáhala před pronásledováním.

Komenského pobyty v Horní Branné jsou téměř mystické

1. února 1628 Jan Amos Komenský odejel z Bílé Třemešné se svou rodinou a skrovným majetkem na branský zámek. Spolu s ním cestovala rovněž Kristina Poniatovská, kterou Komenský přijal do své rodiny jako schovanku. Ve Branné už na ně čekala skupina několika ustrašených členů Jednoty českých bratří, netrpělivě čekajících na odchod ze země.

Z Branné pak celá výprava nastoupila cestu do exilu. Muži jeli na koních, ženy a děti na saních. Jejich cesta vedla přes Černý Důl, Janské Lázně, Svobodu nad Úpou, Mladé Buky, Kalnou vodu a Babí. Odsun uprchlíků se dál rychle a pokud bylo možno také tajně. U Žacléře se výprava spojila se skupinou pana Sádovského a všichni společně překročili hranice do tehdejšího Slezska, nynějšího Polska. Celá výprava 8. února 1628 dorazila do Lešna.

Čtěte také

Komenský vzkazuje: Jediné naše srdce zná správnou cestu složitým labyrintem světa. Nechme ho kráčet

Podle Pamětní knihy obce Branné Jan Ámos Komenský v branském zámku prý obýval pokojík v přízemí západní části. Kardinál a pražský arcibiskup Arnošt z Harrachu, když se stal správcem panství za nezletilého Ferdinanda Bonaventuru hraběte z Harrachu, prý rozkázal vytrhat a spálit podlahu tohoto pokoje, aby se z něho nemohl kacířský mor šířit do okolí!

Na paměť Jana Ámose Komenského byl v září 1957 v branském zámku zřízen jeho památník a v průčelí zámku byla zasazena pamětní bronzová deska od akademického sochaře Karla Pešata z Jablonce nad Nisou. Památník je častým místem návštěv pedagogů, našich i zahraničních turistů.