Jakub Schmidt: V roce 2020 mě nejvíc zaujal rozhovor o fotbalu a válce. O tom, že naděje vždy trvá

31. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jakub Schmidt a Mirza Rahimič ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Uplynulý rok chodilo každý den do studia Českého rozhlasu mnoho zajímavých hostů. A když ranní moderátor Jakub Schmidt dostal možnost vybrat jednoho za všechny, tak si s tím moc nevěděl rady, protože každé setkání bylo pro něj velmi příjemné a inspirující. 

Když jsem tak přemýšlel, utkvělo mi v paměti asi nejvíc povídání o nejpopulárnější míčové hře na světě, to znamená o fotbale, ale taky o válce. Protože naším hostem byl i šéftrenér fotbalové přípravky FC Hradec Králové Mirza Rahimić, velký sympaťák a optimistický člověk, který ale jako kluk prožil skoro čtyřleté obléhání svého rodného města Sarajeva.

Mirza Rahimič ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

"Když přišla válka, tak mi bylo 10 let. Já jsem v tu chvíli nerozuměl, co se děje, ale vnímal jsem chování rodičů, vnímal jsem, že se nějakým způsobem náš život, který jsme vedli, začal omezovat. Pro mě jako dítě bylo nejlepší, že jsem nemusel do školy. Ale postupem času, jak už to máte každý den kolem sebe, umírají sousedi, kamarádi, příbuzní, tak potom už opravdu vnímáte, že se děje něco, co není dobré. V tu chvíli jsem tomu moc nerozuměl, ale s odstupem času chápu některé věci. Ale v tu chvíli to byla pro mě úplně nová zkušenost, kterou jsem procházel," říká Mirza Rahimić.

Pro nás byl fotbal sen a jediná cesta, jak se dostat z vlivu prostředí. V dnešní době mají děti na výběr ze spousty sportů.
Mirza Rahimič, šéftrenér fotbalové přípravky FC Hradec Králové

Ovšem váš zájem o fotbal už tam určitě byl nebo přišel až potom?
Ten přišel až trošku potom. Protože když se začalo střílet, tak první čtyři měsíce jsme s mamkou a bratrem bydleli ve sklepě. Bydleli jsme v paneláku a každý byt měl svůj sklep. My jsme z něj udělali obývací pokoj, když to tak řeknu. Ta místnost měla velikost asi dva metry čtvereční. Až postupem času, když už jsme toho měli plné zuby, tak jsme se přesunuli do bytu.

Snažím se vytvářet pozitivní prostředí, aby se kluci těšili na trénink

Vrátili jste se zase zpátky nahoru do bytu.
Ano, ale snažili jsme se nepohybovat v blízkosti okem, protože se mohlo během vteřiny stát, že tam vlítne granát a bylo by po vás. Postupně, jak má člověk v sobě takovou schopnost adaptace na prostředí, každý den se střílí, každý den slyšíte špatné informace, tak se s tím prostě musíte nějakým způsobem smířit a musíte žít dál. Začali jsme chodit ven před dům a tam začaly největší dětské radosti, hráli jsem si na schovávanou, na vojáky. A fotbal, to bylo jasné. Jen musím říct, že jak si člověk zvykne. Třeba dvě ulice vedle spadl granát a my jsme to jen zaregistrovali a hráli jsme dál. Začali být imunní na věci, které se děly kolem. Život musí nějakým způsobem dál fungovat.

Čtěte také

A pak jste se přihlásil do fotbalové tábora na trénink.
Přihlásil jsem se na fotbal, měli jsme školní hřiště a vedle byla tělocvična, kterou opravovali lidé ze Spojených států. Byla to nějaká organizace, která tam pomáhala a sledovali nás, jak trénujeme. Po roce se ozvali a zařídili nám měsíční pobyt ve Spojených státech. Takže díky fotbalu jsem se poprvé dostal do zahraniční a to byl úplně skvělý zážitek.

Ale to už bylo po válce.
To bylo už po válce. Ale když jsme trénovali, měli jsme pravidelné tréninky dvakrát v týdnu, tak jsme mohli používat jen půlku hřiště, protože bylo v takovém údolí a nad námi byly kopce. Když se balon odkutálel na druhou půlku, tak tam pro něj běžel buď nejrychlejší hráč nebo trenér. A my jsme čekali, jestli se nám ten balon vrátí zpátky.

Snažím se vytvářet pozitivní prostředí, aby se kluci těšili na trénink a fotbal je bavil, aby z něj měli radost. To opravdu stačí.
Mirza Rahimič, šéftrenér fotbalové přípravky FC Hradec Králové

Dokážete na kluky, když jim to nejde, také pořádně houknout?
Málokdy, spíš hledám nějakou cestičku, abych nemusel křičet. Ale dnes jsem už zkušenější, dříve, když jsem jako trenér začínal, tak jsem chtěl všechno řídit, aby bylo vše po mém. A po tréninku, kdo byl nejvíc unavený? Samozřejmě já. Děti jsou hodně splachovací. Ale snažím se vytvářet pozitivní prostředí, aby se kluci těšili na trénink, aby je fotbal bavil, aby z něj měli radost. A to opravdu někdy stačí. Nemusím křičet, jen se podívám a oni už ví, že se musí trošku uklidnit.

FC Hradec Králové
byl založen v roce 1905 pod názvem SK Hradec Králové. Svůj současný název nese od roku 2005. Ve své historii vyhrál jedenkrát československou ligu a jedenkrát český fotbalový pohár.

Svěřil se mi v jednom z našich ranních rozhovorů šéftrenér fotbalové přípravky FC Hradec Králové Mirza Rahimić, který se věnuje malým začínajícím fotbalistům. Jsem moc rád, že jsem se s ním mohl potkat, protože nám ukázal, že i když doba není jednoduchá, prožíváme těžší období, tak se dá vždy najít naděje a směr, kterým se budeme dál ubírat. To světlo na konci tunelu.

Mirza Rahimič ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Moc se těším, že i v roce 2021 vám budeme v Dobrém ránu přinášet rozhovory s mimořádnými a inspirujícími osobnostmi, které nám možná trošku ten směr budou ukazovat.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související